Včelaři v zimě nezahálejí

Co dělá včelař v zimě? Zabývá se včelami, nebo může odpočívat až do jara? Určitě nezahálí. Jeho činnost opět – stejně jako v článku o včelích aktivitách v zimě (3pol.cz/1173‑co‑delaji‑vcely‑v‑zime) – tak trochu souvisí s fyzikou.

Příprava rámků

Správný včelař v zimě „nespí“. Připravuje se na nadcházející jaro, aby mohl rychle reagovat na rozvíjející se včelstva v jarních měsících.

Většina včelařů přidává včelstvům na jaře rámky s mezistěnami. Mezistěny jsou desky z včelího vosku, na kterých je vyražen reliéf šestiúhelníků. Po obvodech těchto šestiúhelníků včely vystavují buňky pro vajíčka i med. K větším rámkům se mezistěna připevňuje pomocí drátku, který je rámem provlečen. Mezistěna se položí na drátek. K oběma koncům drátku včelař přiloží vodivé kontakty z transformátoru. Drátek se průchodem elektrického proudu silně zahřívá, vosk u drátků se začíná tavit a mezistěna se pak připevní k drátku, tedy i k rámku. Musíme však tavení zastavit včas, jinak by mezistěna mohla projet skrz celý rámek.

Tavení vosku

Na zimu mnoha včelařům zůstane hodně prázdných plástů, tzv. souší. Z těch starých, dále nepoužitelných ve včelstvech, včelař získává včelí vosk. Jednou z mnoha metod je tavení vosku z plástů pomocí páry. Do nádoby se dají rámky i s plásty v perforovaných pytlech. Hadicí se nádoba spojí s elektrickým vyvíječem páry. Ve vyvíječi páry je voda, která se teplem z topné spirály začne vařit. Vzniklá pára uniká hadicí do nádoby s plásty. V okamžiku, kdy se vzduch v nádobě dostatečně prohřeje, vosk se začíná tavit (teplota tavení vosku je kolem 65 stupňů Celsia, nelze ji určit přesně, protože se jedná o směs látek). Otvorem v nádobě pak odtéká ven a zachytává se v jiné nádobce, kde opět tuhne. Většina nečistot zůstává v perforovaném pytli.

Získaný vosk je možné znovu roztavit a nechat pomalu ztuhnout. Nečistoty mají většinou větší hustotu než vosk, a proto se po ztuhnutí voskového „koláče“ usazují na jeho spodní části, odkud je můžeme jednoduše seškrábat.

Včelař může včelí vosk vyměnit za mezistěny. Pokud mezistěny nepotřebuje, může z vosku vyrábět svíčky, může ho použít při roubování stromů, nebo ho může prodat do výkupu.

Včelí vosk má mnohostranné využití. Vyrábějí se z něho například různé kosmetické přípravky (masti), přidává se do přípravků na údržbu dřevěného nábytku i podlah, z vosku se také vyrábějí pěkné voňavé svíčky, vosk naše babičky používaly k maštění plechů na pečení, včelí vosk obsahují i různé cukrovinky – například lentilky, z vosku si můžeme udělat hezké vánoční ozdoby.

Vybírání měli
Před konzumací zimních zásob se včely musí do voskem zavíčkované buňky doslova prokousat. Zbytky vosku padají na dno úlu. Na dno úlu padají také mrtvolky včel i roztočů Varroa. Právě množství mrtvých roztočů vypovídá o intenzitě napadení včel. Na podzim včelaři vkládají na dno úlu podložky, ze kterých ke konci ledna zbytky vosku s mrtvými roztoči a včelami sbírají. Po odebrání mrtvých včel a usušení posílají tuto tzv. měl k vyšetření do laboratoře. Na základě výsledků vyšetření měli se rozhoduje o dalším postupu. V případě většího napadení včel roztočem Varroa se nařizuje povinné jarní léčení tzv. nátěrem plodu (natírání zavíčkovaných buněk se včelími plody emulzí proti roztočům).

Studium odborné literatury

I včelaření se v průběhu historie (dávné i nedávné) přizpůsobuje novým poznatkům. Proto se musí včelař neustále vzdělávat. V zimě má většinou více času na četbu odborných včelařských časopisů, kde se může seznamovat se zkušenostmi svých kolegů, s informacemi o včelaření ze zahraničí i s novými poznatky v oboru. Třeba i z oblasti včelích nemocí.

· Varroáza – Původce varroázy je roztoč varroa destructor. Roztoč – můžeme si ho představit jako včelí klíště – klade vajíčka do buněk plástů, kam matka nakladla vajíčka. Vylíhlou larvu roztoči na různých místech nabodávají a vysávají z ní hemolymfu. Roztoči nabodávají a vysávají hemolymfu i dospělým včelám. Tím jsou larvy i včely oslabovány a mohou zemřít na jakoukoli jinou chorobu. Napadené larvy se pak nemusejí přeměnit ve zdravé včely.

· Mor včelího plodu – Mor včelího plodu je bakteriální nákaza včel. Larvy včel, které se nakazí touto bakterií, hynou v buňkách plástů. Včely uhynulou larvu přenášejí ven z úlu a tím roznášejí spory moru dál. Dospělým včelám mor nevadí, neonemocní.

· Nosema – Nosemová nákaza včel je parazitární onemocnění, které je způsobeno prvokem Nosema apis. Prvok napadá žaludek, odkud se šíří do tenkého střeva a výkalového vaku. Ve výkalovém vaku může mít nakažená včela až několik desítek spor. Spory naruší zažívací orgány včely a včela postupně hyne.

Léčení včel

Největším problémem současnosti je varroáza. Proti této chorobě včelaři bojují v průběhu celého roku. Veterinárními předpisy je nařízené léčení, které probíhá v průběhu podzimu a na začátku zimy. Léčení probíhá tzv. fumigací. Jednou z metod je nakapat léčivo na savý papír a umístit papír do horního nástavku. Tam se papír zapálí. Vzniklé páry léčiva jsou těžší než vzduch a klesají úlem k zemi. Léčivo se dostává do kontaktu se včelami a roztoče zabíjí. Takto se mohou včely léčit při venkovních teplotách nad 10 °C. Při nižších teplotách má léčivo nižší účinnost, protože jsou včely v chomáči a léčivo mezi nimi nemůže dostatečně projít.

Za chladného počasí se používá aerosolová metoda. Léčivo se do úlu rozprašuje pomocí drobných kapiček, které se mohou lépe dostat do zimního chomáče včel.