World Solar Challenge

Své slavné závody a „formule“ mají dnes již i solární elektromobily. Vědí o nich však většinou jen zasvěcení a museli byste za nimi až do vzdálené Austrálie. Mladé vývojářské týmy automobilek General Motors, Ford a technické univerzity ve švýcarském Bielu se již v roce 1987 rozhodly porovnat výkony svých solárních vozítek vytrvalostním závodem. K tomu si vybraly 3021 km dlouhou a sluncem po celý rok doslova „vypraženou“ pouštní silnici spojující Darwin na severu Austrálie s jižním Adelaidem.

Na pouštní „dálnici“ sloužící zejména kamionové dopravě tehdy zvítězil futuristicky laděný, 12 solárními panely s 8800 křemíkovými články doslova „olepený“ americký „SunRaycer“ vybavený bicyklovými koly. Ve vybraných časech – vždy od 8.00 h ráno do 17,00 h odpoledne – jeho řidič John Harsvegern urazil tehdy určenou trasu za 5,2 dne. Komisaři mu vypočetli průměrnou rychlost 66,9 km/h.

Zrod nové tradice World Solar Challenge

Automobilové koncerny začaly závody, které přinášejí vývoji elektromobilů cenné zkušenosti, podporovat a mezinárodní výbor „World Solar Challenge“ se rozhodl pořádat závod každé tři roky, od roku 2007 pak každé dva roky. Limity pro každý další závod se postupně měnily s pokrokem technologie vozů, zlepšujícími se výkony fotovoltaických článků a s rostoucí kapacitou akumulátorů.

90. léta patřila Hondě, v dalších letech následovaly univerzitní solarmobily

V devadesátých letech vítězily solarmobily Honda „Dream“. Při podmínce omezení plochy článků na maximálně 8 m² dosahovaly průměrné rychlosti až 100 km/h. Při ní už lehoučkým, obvykle tříkolovým vozítkům s hliníkovou konstrukcí a kevlarovým pláštěm hrozí, že se převrátí náporem větru. Až do posledního závodu roku 2011 se na čelních místech mezi 30 až 40 solarmobily držely nejlépe vozy nizozemského týmu Nuon Solar z delftské univerzity. Vozy se během více než pět dnů trvajícího závodu setkávají i s nepříjemnými překážkami – od zvířat volně přebíhajícíchsilnici přes silný vítr až po okolní lesní požáry.

V posledním závodě roku 2011 si hlavní trofej odnesli dva studenti z japonské univerzity Tokai za průměrnou rychlost 91,54 km/h.

Letos i třetí třída

K třídám Adventure Class (se třemi koly, jedním řidičem a s články o ploše do 6 m²), nebo Challenger se čtyřmi koly), letos přibude třída Cruiser, zahrnující vozidla s řidičem a spolujezdcem s možností nočního dobíjení akumulátoru. Nadějným reprezentantem bude solarmobil „Stella“ představený letos 22členným kolektivem Solar-teamu z nizozemského Eindhovenu.

Do závodu se přihlásilo 37 univerzitních a továrních týmů z 21 zemí. Podle nových propozic musí řidič každého vozidla v kokpitu sedět a nikoliv – jako dříve z důvodu snížení odporu vzduchu – ležet. Jezdci mají v kokpitech k dispozici počítače a díky GPS dostávají přesné zprávy o počasí na trati. Půl hodiny denně musí na vyznačených místech zastavit, aby se mohli setkat s novináři a filmaři. Jezdci se mohou vystřídat, najíst či provést minimální povolené opravy. Jezdci s hmotností menší než 80 kg dostanou do vozu vyrovnávací olověné závaží.

Seznam týmů účastníků závodu 2013 a podrobnosti o jejich solarmobilech najdete na: http://www.worldsolarchallenge.org/about_wsc_2013/2013_team_list