Závislost na televizi

Psychologové a psychiatři definují závislost jako poruchu, pro kterou je typické dlouhodobé užívání látky většinou ve větším množství, než si dotyčná osoba přeje, myšlenky na snížení dávek nebo neúspěšné pokusy o takové snížení, přerušení důležitých společenských, rodinných a pracovních svazků kvůli užívání látky, a abstinenční příznaky, pokud látku přestaneme užívat.

To vše uplatníme u lidí, kteří hodně sledují televizi. Ta může poučit a pobavit a poskytnout uvolnění a únik z problémů. Potíže nastanou, pokud mají lidé pocit, že by se na televizi měli dívat daleko méně, ale omezení je nad jejich síly.Lidé sledující televizi se cítí uvolněně, jsou pasivní a mají sníženou pozornost. Po vypnutí obrazovky uvolněnost mizí, pasivita a duševní stimulace však přetrvávají a lidé se obtížněji soustředí.
Podobně působí návykové látky. Po skončení působení látky se lidé zpravidla cítí hůře než před jejím užitím a proto si vezmou další. Stejně prodlužujeme dobu strávenou u televize, protože po jejím vypnutí se zhoršuje nálada. Prodlužování sledování televize však již tolik nepřináší, naopak některé trápí pocit viny z toho, že nedělají něco užitečného.
A co nás vlastně na televizi přitahuje? Zřejmě je to naše biologická ,,orientační odpověď," tj. instinktivní zraková nebo hlasová odpověď na náhlý nebo nový podnět. Při ní se roztáhnou žíly vedoucí do mozku, stáhnou žíly vedoucí k hlavním svalovým skupinám a dojde ke zpomalení srdečního tepu. Mozek se soustředí na získání maxima informací, zatímco zbytek těla je v klidu.
Zvýšená frekvence neočekávaných efektů také zvyšuje schopnost zapamatovat si viděné, nesmí ale přesáhnout určitou mez. Potom je divák spíše upoután než informován. Toho využívají např. některé reklamy, po jejichž skončení si na propagovaný výrobek nepamatujete, ale jestliže jej uvidíte v obchodě, víte, že jste o něm již slyšeli.
V podstatě stejné, i když z hlediska věku uživatelů více nebezpečné, jsou videohry a počítačové hry. Při použití dosud nejsilnějších efektů muselo být převezeno do nemocnice 700 dětí trpících opticky stimulovaným epileptickým záchvatem.
Všechny tyto činnosti v rozumné míře umožňují relaxaci, při větším vnikání do života se ale stávají vážnou závislostí, kterou je třeba brát vážně.