Počítače a internet

Článků v rubrice: 70

Proč se Československo nestalo počítačovou velmocí

První český samočinný počítač SAPO, uvedený do provozu v Ústavu matematických strojů na Loretánském náměstí v Praze v roce 1957, byl se svými pěti početními operacemi za sekundu z dnešního pohledu směšně pomalý. Počítačový svět přesto uznává několik jeho světových prvenství, které do něj vložil jeho tvůrce profesor Antonín Svoboda. Stojí za to nahlédnout do dramatického osudu českého vědce, který vychoval první generaci počítačových odborníků. Jeho jméno se po dobu komunistického režimu, který ho donutil emigrovat do USA, nesmělo u nás nikde objevit…

Fotogalerie (8)
Jako epilog Svobodova odkazu představujeme nejvýkonnější současný superpočítač světa – čínský Tchien-che 2 s operační rychlostí 33 600 bilionů početních úkonů za vteřinu (foto: Tchien-Che)

 

K počítačům Svobodu přivedly protiletadlové zaměřovače

Prof. Dr. Ing. Antonín Svoboda (14. 10. 1907 Praha – 18. 5. 1980 Portland, Oregon, USA) z pražské profesorské rodiny vystudoval strojní a elektrotechnické inženýrství na ČVUT. Navíc paralelně studoval fyziku na Univerzitě Karlově. Na studie si přivydělával hraním na piano, vypomáhal v České filharmonii a dokonce vydal brožuru o hraní bridže. Stal se asistentem na katedře matematiky ČVUT a brzo obhájil doktorát dizertační prací o matematickém rozboru přenosu energií.

 

Antonín Svoboda sice toužil pracovat v oboru rentgenové spektroskopie pod vedením oblíbeného profesora Dolejška, při nástupu vojenské služby ho však prozíravé ministerstvo obrany jako matematika nasadilo na projekt vojenského zaměřovače; ten měl chránit republiku před německým bombardováním. Těsně před okupací byl vyslán se spolupracovníkem a rodinou do Francie, aby se fungující vynález nedostal do rukou nacistů.

S výkresy musela rodina v lednu 1941 uprchnout při obsazování Francie na poslední okamžik přes Portugalsko a Kubu do USA. Tam Svoboda získal několik patentů a zaměřovač zdokonaloval – nejprve u firmy ABAX a poté v radiační laboratoři proslulé MIT-univerzity. V USA se také seznámil se zakladateli kybernetiky a pozdějšími vývojáři prvních amerických počítačů Howardem Aikenem, Norbertem Wienerem, Claude Shanonem a Johnem Neumanem. Vývoj protiletadlového zaměřovače „Mark 56“ pro válečné loďstvo stihli dokončit před rozpoutáním bitvy o Pacifik, v níž spolehlivému přístroji vděčí za životy desetitisíce spojeneckých námořníků.

Publikace o výpočetní technice

V USA začal Antonín Svoboda psát vůbec první teoretickou knížku o analogové i digitální výpočetní technice „Computing Mechanisms and Linkages“, kterou dokončil po válce v Praze. Vyšla v několika jazycích a je na celém světově uznávána jako první pionýrské dílo z oblasti výpočetní techniky vůbec.

 

Do Prahy se vrátil ověnčen americkými vyznamenáními v roce 1947 s myšlenkou, že „když je Švýcarsko uznávanou velmocí v hodinkách, proč by se Československo nemohlo stát velmocí v počítačích…“ Po krátké studijní cestě po vznikajících střediscích vývoje počítačů v USA a Británii začal hledat místo pro vývoj číslicového počítače. Nechvalně známá česká závistivost vůči úspěšným emigrantům, v době kdy o vědě a průmyslu začali rozhodovat politicky „správně orientovaní soudruzi“, dlouho brzdila hledání místa, kde s vývojem začít. Až po dvou letech, při vzniku Akademie věd, se mu díky podpoře prof. E. Čecha podařilo prosadit vlastní Ústav matematických strojů v Praze na Loretánském náměstí.

SAPO byl sice pomalý, ale..

ČSSR nemělo v padesátých letech pro stavbu počítače jiné klopné prvky než elektromagnetická relé, která vyráběl pražský národní podnik ARITMA pro tehdejší děrnoštítkové počítače. Jejich operační rychlost maximálně pět operací za vteřinu v dnešní době, kdy superpočítače disponují tisíci miliardami operací za sekundu, budí úsměv.

 

SAPO (zkratka SAmočinný POčítač) byl sestavován od roku 1953 ze 7000 takových relé a 400 elektronek. Měl magnetickou bubnovou paměť, řadiče, a operační jednotky byly ztrojnásobeny. K tomu přinutila Svobodův tým značná nespolehlivost použitých relé. Každá aritmetická operace se totiž opakovala nezávisle na sobě souběžně třikrát, a stroj pokračoval dál jen při shodě výsledků. Tento princip, tzv. fault-tolerant, byl světově průkopnickou novinkou, kterou pak využívaly americké počítače řídící vesmírný program Apollo.

Pod nátlakem Akademie věd i tehdejší vlády – avšak bez účinné podpory – se podařilo Svobodovu týmu oživit SAPO v září roku 1957. To už Svoboda, stále ještě jako docent, pracoval na vývoji dokonalejšího nástupce osazeného elektronkami, na vývoji prvního československého počítače EPOS 1 (Elektronický POčítací Stroj). Ten byl zprovozněn v roce 1960. Pracoval i na vývoji jeho již modernější tranzistorové verze EPOS-2, spuštěné o dva roky později.

SAPO řešil vybrané vědecké výpočty a pomáhal při projektování elektronkového EPOSU. Hlavně však přispěl k výchově první generace odborníků, kteří své zkušenosti později zúročili při stavbě dalších generací počítačů.

V únoru 1960 jiskřící kontakty relé vyvolaly požár a vzhledem k zastaralosti funkčních prvků byl SAPO definitivně odstaven. Svoboda pochopil, že s nedostatkem pokročilých konstrukčních prvků a s potížemi, které mu připravili závistivci i byrokratický režim, v našich podmínkách výkonné počítače nezvládne. Po řadě pokusů se mu dobrodružnou cestou přes Německo podařilo i s rodinou emigrovat do USA.

Profesura až v USA

Kalifornská univerzita mu nabídla profesuru, které se v ČSSR nedočkal, a spolu s řadou dalších „přeběhlíků“ z pražského Ústavu založil laboratoř pro logické navrhování počítačů. Když ho roku 1977 postihl infarkt, požádal o důchod a přestěhoval se k muzikálně nadanému synovi Tomasovi do státu Oregon. Jeho srdce dotlouklo ironií osudu v okamžiku, kdy nedaleko jeho obydlí došlo k mohutnému výbuchu sopky Mt. St. Helens.

 

Česká republika se profesoru Svobodovi odměnila až In memoriam roku 1999 medailí za zásluhy prvního stupně, udělenou roku 1999 tehdejším prezidentem Václavem Havlem.

Řada spolupracovníků a jeho žáků se stala uznávanými vědci na poli kybernetiky a počítačové techniky. Sálové a později i přenosné počítače jsme však až na výjimky museli i nadále dovážet.

Zdroje

Přehledně o generačním vývoji počítačů vůbec, včetně průkopnického SAPO a EPOSů, se dočtete v knížce autora článku. Jan Tůma: Náš život s počítači, vyd. Naše vojsko 1990.

 

Podrobnosti z života profesora Antonína Svobody najdete v životopisné knize „Počítače z loretánského náměstí”, vydané v roce 2007 v edici ČVUT jeho nejbližšími spolupracovníky J. Klírem a P. Vysokým.

 

Jan Tůma
Poslat odkaz na článek

Opište prosím text z obrázku

Nejnovější články

Proč si koupit elektrokolo?

Elektrokola zažívají poslední dobou obrovský boom. Oblibu získává tento dopravní prostředek doplněný o elektrický pohon zaslouženě. Na e-kolech snadněji a pohodlněji zdoláte náročnější terény a z jízdy se tak můžete radovat, ať je vaším cílem obchodní ...

Učit se, učit se, učit se – před 100 lety a po americku

V článku První světová válka, elektrotechnika a američtí vynálezci (https://www.3pol.cz/cz/rubriky/bez-zarazeni/2283-prvni-svetova-valka-elektrotechnika-a-americti-vynalezci) jsme si prohlíželi stránky starého (již dávno zaniklého) amerického měsíčníku The Electrical Experimenter z roku 1918.

Novinky o kosmu na letošní podzim

Centrum studentských aktivit České kosmické kanceláře a vzdělávací spolek KOSMOS-NEWS upozorňují na aktuálně zařazené a probíhající programy pro studenty, mladé vědce a ostatní mladé zájemce o kosmonautiku.

Bezdrátové dobíjení elektrovozidel

Elektrovozidla mají řadu předností před benzínovými, ale každodenní dobíjení mezi ně nepatří. Dobrou zprávou je to, že takovýto způsob dobíjení už nebude nutný, protože všechna auta budou moci přejít na bezdrátové dobíjení (wireless charging).

Lidé mají k vědě respekt, někdy se jí až bojí

Věda je zajímavou oblastí lidského konání - na tom se shodnou čtyři z pěti lidí. Zároveň skoro desetinu populace děsí, co všechno se dá za pomoci vědy dokázat. Obecně lidé přiznávají, že toho o vědě vědí málo a nedovedou si ji představit v běžném životě.

Nejnovější video

Bez jaderné energie se ve vesmíru daleko nedostaneme

Krátké výstižné video z dílny Mezinárodní agentury pro atomovou energii ve Vídni ukazuje využití jaderné energie a jaderných technologií při výzkumu vesmíru. Ne každý ví, že jádro pohání vesmírné sondy už po desetiletí. Zopakujme si to. (Film je v angličtině.)

close
detail