Praktické informace

Článků v rubrice: 77

Vražedná nevinnost aneb když zabíjejí děti

Kdysi, ve staletích dávno minulých, napadlo kohosi, že proti zlu lze bojovat jen nevinností. A protože Saracéni, držící v rukou Svatou zemi, byli považováni za zlo, vznikla dětská křížová výprava. Současník už ví, že nedopadla dobře a že podobná myšlenka už nebyla nikdy zopakována. Co však zůstalo zakořeněno hluboko v lidských srdcích, byla představa dětské nevinnosti.

Fotogalerie (1)
Ilustrační foto

Oto více nás šokuje, když právě děti zabíjejí. O to více pak hledáme příčinu, důvod, viníka, pokud možno snadné a jednoznačné proto na palčivě vyvstávající proč. Prvními „na ráně“ jsou většinou rodiče těch, které tisk označuje jako „malé vrahy“. Ačkoliv však nelze popřít zásadní a formující význam výchovy na osobnost dítěte, a to i takového, které vztáhlo ruku na život jiného člověka, odpověď není zdaleka tak jednoznačná.

Co je vražda?
Abychom mohli mluvit o vraždě, musí být splněny dvě podmínky. Ta první, na níž se však odborníci často neshodnou, vyžaduje u pachatele povědomí o tom, že čin, který spáchal, je z hlediska lidské společnosti zlý. Usmrcení jiného člověka z důvodů, které jsou pokládány za morálně opodstatněné, například v sebeobraně nebo i ve válce, tak obvykle nebývá klasifikováno jako vražda, nýbrž jako zabití. Otázkou samozřejmě zůstává, kdo posuzuje morální opodstatněnost důvodů pachatele. V některých případech bývá naopak nedostatečné vědomí „společenské špatnosti“ vlastního činu přinejmenším veřejností považováno za přitěžující okolnost. Vždyť i teroristé jsou přesvědčeni o morální opodstatněnosti jimi páchaných útoků, věří, že jsou ve válce, kde není nevinných a viníků, kde jsou jen věrní, jimž je případná smrt spíše odměnou, a nepřátelé... Tento článek však nemá být etickou úvahou o tom, kdy a jestli vůbec je opodstatněné vzít jinému člověku život, a tak tuto otázku ponechávám osobám povolanějším, ačkoli sám pro sebe by si ji měl vyřešit každý člověk...
Druhou podstatnou podmínkou klasifikace zabití jakožto vraždy, podmínkou mnohem více spjatou s problematikou „malých vrahů“, je plné pochopení smrti. Toto porozumění se u dítěte vyvíjí postupně, dá se říci, že dítě si v průběhu svého vývoje neboli ontogeneze buduje pojetí smrti – Todestkoncept, složitou strukturu kognitivních, emočních a pudových složek. Vztah ke smrti si přitom dítě vytváří už od narození a konceptualizace tohoto pojmu začíná především zkušenostmi dítěte s vlastním tělem a smrtí zvířat, později pak i s úmrtím jiných lidí. V předškolním věku je dítě zajatcem magického myšlení, smrt bývá často personifikovaná, dítě nerozumí její ireverzibilitě a to i když se s ní setkává, může si na smrt dokonce hrát nebo si něčí smrt přát. Je schopno pochopit smrt spíše intuitivně, například pokud samo letálně onemocní. Pokud zemře někdo z rodiny, může dítě dokonce trpět pocity viny, protože se v důsledku magického myšlení domnívá, že smrt blízkého nějak zavinilo svým přáním, nebo třeba „zlobením“. O smrti může dítě mluvit se svými kamarády, ve škole, ale hlavně v rodině. Pokud nedojde k jistému ustrnutí, chápe již devítiletý jedinec poměrně přesně, co je to smrt. Jakmile pak dítě pochopí ireverzibilitu smrti, tady její nevratnost a neměnnost, je reálně schopno vraždy. Z čehož plyne, že i když dítě mladší devíti let může chtít někoho zabít, většinou plně nechápe důsledky svého činu. Představa jedenáctiletého dítěte o smrti je už ale blízká představě dospělých, a tak v tomto věku většinou mluvíme o vraždách v pravém slova smyslu.

Chápou, že vraždí?
Z výše uvedených skutečností plyne především známý fakt, že vraždy páchané dětmi nejsou výsadou civilizace, nejde ani tak o špatný vliv médií a počítačových her, i když i tyto vzory mohou ovlivnit jednání dítěte, ale o skutečnost, že dítě do určitého věku ještě nechápe smrt jako definitivní, neměnnou skutečnost, nerozumí příliš rozdílu mezi tím, když zabije a když si něčí smrt pouze přeje, a v rámci magického myšlení přikládá větší význam právě svým přáním než skutečným činům. V takových případech pak můžeme hovořit pouze o zabití, a to ať už se jednalo o hru nebo o čin motivovaný touhou někomu ublížit, potrestat ho za domnělé nebo skutečné příkoří, nebo prostě získat to, co ten druhý má. Pokud však tento přístup nalézáme u dětí starších devíti let, jedná se již o jisté narušení vývoje, o poruchu, s níž je třeba pracovat v psychologickém slova smyslu.
Nejproblematičtější z hlediska posuzování chápání závažnosti vlastního jednání je období mezi devátým a dvanáctým rokem. V této fázi může již dítě navenek vykazovat všechny známky pochopení pojmu smrti, často však v důsledku ještě omezené schopnosti empatie a zvážení dlouhodobých následků vlastních činů není, z psychologického pohledu, jeho vnímání vraždy stejné jako u člověka dospělého. Z hlediska vývoje morálky zde pak můžeme hovořit o stadiu konvenčním, dítě se již vyhýbá určitému jednání nikoliv proto, že by se obávalo trestu, ale spíše proto, že jej začíná vnímat jako špatné, ještě však neuvažuje o tom proč. Právě tato fáze je v kontextu možného budoucího jednání kritická a právě v ní do jisté míry selže a ustrne mnoho těch, kteří se stávají vrahy i v dospělém věku. Neschopnost vidět svůj čin očima druhého, neschopnost pochopit dlouhodobé, nebo dokonce celospolečenské následky, pouze vnější, povrchní přijetí názoru, že zabíjet je špatné, či v důsledku sociálního prostředí a výchovy dokonce zvnitřnění postoje, že zabíjení je za určitých okolností tolerovatelné nebo dokonce správné, to vše jsou charakteristické znaky mnoha nejen dětských vrahů.

Společnost a morálka
A právě ve výše jmenovaném lze nalézt apel nejen pro rodiče, ale i pro celou společnost. U dítěte, které si ještě plně nevyvinulo pojetí smrti, může dojít k jednání ohrožujícímu život
jiných v důsledku her, a to někdy, ale jen někdy, zapříčiněných filmovou, ale například i knižní produkcí, přičemž hlavním faktorem není skutečnost, že kreslené postavičky po „strašlivých karambolech“ opět radostně vyskakují, ale spíše přitažlivost určitých druhů život ohrožujícího jednání. V takovém případě je pak povinností dospělých především zabezpečit, aby se dítěti nedostaly do rukou takové prostředky, jimiž by skutečně mohlo ohrozit něčí život, a vést děti k empatii a pochopení následků vlastního jednání. U starších dětí je však jejich chování často již do jisté míry patologického charakteru, je dokladem výchovného selhání nejen rodičů, ale i celé společnosti, společnosti přijímající morální zásady pouze povrchně a konvenčně, společnosti spíše trestající než objasňující, společnosti, v níž se morálka a empatie „nenosí“. A v tomto směru je více než volání po nápravných zařízeních s přísnějším režimem a po snížení hranice trestní zodpovědnosti namístě usilování každého jednotlivce, a to nejen rodiče, ale i dětem věkově bližších jedinců, o takový život, který by mohl a měl být vzorem těm mladším.

Ivana Kuglerová
Poslat odkaz na článek

Opište prosím text z obrázku

Nejnovější články

Sloupový nástroj aneb 600 tun ve středu tokamakové jámy ITER

Impozantní nástroj tvořený rovným kmenem a větvemi z něho vyrůstajícími, neboli 600tunovým sloupem s devíti radiálními rameny, vyroste příští rok ve středu jámy tokamaku ITER. Během montáže v jámě bude podepírat, vyrovnávat a stabilizovat podsestavy vakuové nádoby, jakmile budou spojeny a svařeny.

Československo – země radia

Letos si připomínáme 100 let od založení Státního ústavu radiologického a 70 let od vzniku Ústavu pro výzkum, výrobu a využití radioizotopů.

Centrální solenoid ITER

Který magnet tokamaku je nejdůležitější? Bez magnetů toroidálního pole vám plazma uteče na stěny komory, bez magnetů pole poloidálního nedosáhnete potřebného tvaru plazmového provazce, bez magnetů centrálního solenoidu nebude žádné plazma…Stop!

Dolivo - Dobrovolskij a počátky přenosu elektrické energie

Před sto lety zemřel dnes již málo známý ruský fyzik, elektrotechnik a vynálezce M. O. Dolivo-Dobrovolskij. Jako jeden z prvních fyziků a techniků teoreticky i prakticky odhalil možnosti využití trojfázového střídavého proudu.

Výletů do vesmíru se nebojíme, ale auto si raději budeme řídit sami

Mladí by chtěli profitovat z vědeckého pokroku okamžitě, starší generace se dívá spíše na jeho pozitivní vliv do budoucna, vyplývá z průzkumu 3M o postojích veřejnosti k vědě (State of Science Index).

Nejnovější video

Bez jaderné energie se ve vesmíru daleko nedostaneme

Krátké výstižné video z dílny Mezinárodní agentury pro atomovou energii ve Vídni ukazuje využití jaderné energie a jaderných technologií při výzkumu vesmíru. Ne každý ví, že jádro pohání vesmírné sondy už po desetiletí. Zopakujme si to. (Film je v angličtině.)

close
detail