Globální svět, lokální beznaděj

Pojem globalizace se stal zaklínadlem moderní doby. Málokdo ale ví, co znamená. Pro moderní svět je charakteristická takzvaná časoprostorová komprese. Zkracují se vzdálenosti i doba nezbytná k jejich překonání.

FOTO: JAROSLAV JIŘIČKA

V době masových demonstrací proti globalizaci, v čase teroristických útoků a nově rozpoutaných i starých válek, se před nás znovu staví otázka uspořádání světa. V tomto krátkém článku nehledám odpovědi, nenavrhuji řešení a nehlásám žádnou "správnou" cestu. Kladu jen otázky, vědoma si toho, že takové počínání málokdy vede k řešení, přesto však spolu s Baumanem, z jehož knihy Globalizace - Důsledky pro člověka hojně cituji, doufám, že: ?"Kladení správných otázek představuje koneckonců jediný rozdíl mezi neodvratným osudem a směřováním, mezi bezmocným zmítáním se v proudu a cestou."

V izolaci

Globalizace přichází ve znamení konce geografie a pádu hranic. Reálný fyzikální svět se nemění, jenže "vzdálenost" není objektivní pojem, ale sociální produkt. Prostor se s rozvojem vědy a techniky emancipoval od přirozených omezení lidského těla, jímž byl dříve poměřován. Stále se užívají výrazy jako "setkat se tváří v tvář", "jít ruku v ruce", nebo "krok za krokem", jejich význam však mizí. Člověku, který odmítne být globálním, mizí realita věcí, takový člověk ztrácí kontext dění. Stává se cizincem v cizím světě. Dnes už nestačí podívat se jednou měsíčně na zprávy a nemůžete si popovídat se sousedy o tom, co se stalo nového, protože hektický čas smetl tiché okamžiky sdílení a přerval lokální komunikační kanály. Nová, globalizovaná "elita" zavedla nesousedský stav, fyzickou blízkost cizinců, izolaci.

Kam zmizela komunita?

Globalizace s sebou přináší osvobození od zodpovědnosti a povinnosti. "Jde zkrátka o osvobození od povinnosti přispívat ke každodennímu životu a zachování komunity." Ztráta odpovědnosti však s sebou nese také ztrátu smyslu a rozpad komunity jako takové. Mizí tradiční povinnosti, které předurčovaly místo člověka ve světě. Globalizovaná společnost ztratila jinakost, v setkání se kterou se budoval člověk a učil se komunikovat. Heslem moderního světa je uniformita konzumu a plánovaný život.
Odumírající národní státy se staly bezpečnostní službou pro megaspolečnosti a dojem celistvosti světa padl se zánikem konfliktu dvou mocenských bloků. Nacionalisté se snaží navrátit staré časy, ale jejich snaha dávno pozbyla opory a slova ztratila obsah.

Existuje řešení?

Druhou stránkou globalizace, nikoliv jejím opakem, je lokalizace, připoutávání k určitému místu. Globální, kosmopolitní elita se striktně odděluje od lokalizované většiny. Ta potom s rozpadem lokalit ztrácí blízkost domova a jeho jistotu. "Někteří lidé se mohou z lokality - z jakékoli lokality - přesunovat libovolně. Jiní bezmocně přihlížejí tomu, jak jim jediná lokalita, již obývají, mizí pod nohama."
V takovém světě neustálé nejistoty lidé hromadí příjmy a zvyšují spotřebu, protože jsou to v celku spolehlivé způsoby, jak redukovat čas, po který je člověk sám se sebou. Naděje, které si někteří činí s rozvojem počítačových technologií, jsou marné. Jak říká Bauman: "Na rozdíl od toho, čemu chtějí věřit akademici, kteří jsou sami příslušníky nové globální elity, internet a webové stránky ne-jsou pro každého a není pravděpodobné, že se kdy otevřou univerzálnímu použití."
Co si tedy počít v globálním světě, ať už stojíme na straně elity, nebo se cítíme spíše ztraceni? Jak reagovat na rostoucí globální bohatství a lokální bídu, na ztrátu zodpovědnosti jedince za dění ve "velké společnosti"? Jedinou odpovědí, kterou vám mohu dát, jsou Franklova slova: "...naprosto nezáleží na tom, co my ještě očekáváme od života, jako spíše na tom, co život očekává od nás."