Magie vody

Jen on uměl opravovat věci, radit kořenářkám a také přivážel novinky z dalekých krajin. Toho léta Páně 2153 nepřijel sám, měl s sebou uhrovitého mladíka, a starostka pokývala hlavou. Tak i Sovák bude smrtelník, řekla si, vychovává si nástupce. Jestlipak to stihne včas, ještě ji napadlo, ale pak už začala obvyklá práce.

Jen on uměl opravovat věci, radit kořenářkám a také přivážel novinky z dalekých krajin. Toho léta Páně 2153 nepřijel sám, měl s sebou uhrovitého mladíka, a starostka pokývala hlavou. Tak i Sovák bude smrtelník, řekla si, vychovává si nástupce. Jestlipak to stihne včas, ještě ji napadlo, ale pak už začala obvyklá práce.

Večer si se Sovákem a jeho učedníkem sedla do starostenské úřadovny a začala s ním probírat, co bylo třeba. Vesnice se rozrostla a nově vyklučená pole bylo potřeba zavlažit, letošní úroda na nich byla hodně malá. Vyndala ručně kreslenou mapu okolí vesnice a ukázala mu, kde ta pole leží. Sovák se ještě zeptal, jak vysoko nad říčkou jsou, a pak chvíli přemýšlel. V očích se mu zablesklo řešení, ale otočil se na mladíka a zeptal se ho, co by navrhl on. „Tak to bychom mohli zkusit trkač, Mistře,“ zkusmo nadhodil. Sovák se usmál, starostku poslal pro kováře a z brašny si nechal podat papír a tužku.

Kovář si náčrt prohlédl a začal klást otázky na detaily konstrukce. Když ale zjistil, že to nemá žádný pohon, žádnou kliku, nic, čím by se to uvádělo do pohybu, kroutil nevěřícně hlavou. Sovák se jen usmál.
Zvědavý kovář si přivstal, aby to bylo co nejdřív hotové, a pak přišla ta chvíle, kdy Sovák vše obhlédl, spokojeně pokýval hlavou, pak vzal z malého míšku tmavohnědý prášek, posypal jím válec trkače a přitom ten stroj zaříkával. Pak zařízení nainstalovali do místní říčky. Sovák měl pravdu. To podivné zařízení hrkalo vodu do potrubí, po malých dávkách, ale stále a opakovaně – a musela to být magie, protože to nemělo žádný pohon. „Neboj se, kováři, bude to fungovat, dokud v řece poteče voda – a jestli se v tom něco pokazí, bude to mechanická část, to umíš opravit,“ řekl pak Sovák a kovář i starostka si spokojeně oddechli.

Příští neděli ráno Sovák a jeho učedník nasedli na kozlík a vyrazili na další štaci. Sotva vyjeli z vesnice, Sovák zastavil a z útrob vozíku vyndal starou odrbanou knížku, byl pyšný na to, že uměl číst i psát, a nutil svého učedníka, aby to ovládal stejně dobře jako on sám. Hoch uchopil knížku – jakoby zázrakem se otevřela kdesi uprostřed, a tam uviděl podtrženou větu: Sir A. C. Clarke řekl „Vyspělá technika vypadá jako magie“. Chvíli nad ní přemýšlel a pak pochopil, v čem spočívají ta tajemství, která ho jeho Mistr slíbil naučit. Cesta se zatočila a on uviděl věž kostela, místo jejich další zastávky. Seskočil z kozlíku a knížku opět ukryl ve voze…