Sci-fi

Článků v rubrice: 56

Jaká je skutečná tvář science fiction?

Kdysi dávno jsem se dopustil mladické nerozvážnosti. Vzal jsem si k ruce několik svých oblíbených sci-fi knížek a vypsal vynálezy, které byly předpověděny a které se nakonec staly realitou. Nebylo jich málo...

Fotogalerie (1)
Ilustrace: J. P. Krásný

Obraz světa, se kterým se v této literatuře setkáváme, je obrazem uměleckým, nikoliv vědeckým či technickým. Mezi oběma druhy pohledu je asi takový rozdíl, jako mezi impresionistickým obrazem Tower Bridge v mlze a stavebním výkresem téhož. To první na vás působí v rovině pocitů, to druhé fakty.
Přesto vědu ve science-fiction najdete. Autorská fantazie v tomto žánru vychází z vědeckého poznání a z názoru odborníků o možnostech budoucího rozvoje možností vědy a techniky. Čtenář pak do ruky dostává text, který je v rámci dosaženého stupně znalostí nerozporný a v nadstavbě využívající autorské licence a tvůrčí fantazie.
Mezi takové práce bezpochyby patří například román (a od něj odvozený film) 2001: Vesmírná odysea, Rajské fontány a další díla spisovatele Artura C. Clarka, nebo Asimovovy romány a povídky z cyklu Já, robot. A třeba také antologie Těžká planeta, kterou uspořádal právě Isaac Asimov, a který v ní také jednotlivé povídky doprovodil komentáři a seznamem doporučené odborné literatury.
Této takzvané hard SF ale postupně ubývá. Má totiž jednu velmi nepříjemnou vlastnost: jak od autora, tak i od čtenáře vyžaduje schopnost přemýšlet, znát a orientovat se ve vědě a technice, aby na tomto základu dokázal vystavět kvalitní a nerozporný příběh.
Přesto se v současné SF najdou autoři, kteří i přes své (někdy „jen“ relativní) mládí mají výrazné vědecké vzdělání a ve své tvorbě využívají svoje znalosti a zejména pracovní metody vědy. Mezi nimi bych vyzdvihl zejména dva autory - Neala Stephensona a Paula J. McAuleyho. Snowcrash a Diamantový věk Stephensona a McAuleyho Fairyland se už naštěstí objevily i na českých knižních pultech.

PAGI
Poslat odkaz na článek

Opište prosím text z obrázku

Nejnovější články

Pietro Barabashi a „jeho“ tokamak

Pietro Barabashi, generální ředitel mezinárodního projektu ITER, který ve Francii buduje fúzní reaktor, vypráví o nekonečně náročném procesu výstavby.

Řízení obnovitelných zdrojů ČEZ z jednoho místa

Skupina ČEZ otevřela v Málkově u Chomutova moderní dispečerské centrum pro řízení obnovitelných zdrojů energie. Počítá se s tím, že do portfolia výroben ovládaných ...

Dovoz energií je Achillovou patou Evropy

„Bez energetické bezpečnosti není žádná bezpečnost,“ takto shrnuje Dr. William Gillett, ředitel energetického programu EASAC, zprávu Zabezpečení udržitelných energetických zásob.

Horní nádrž Dlouhých strání se natírá „opalovacím krémem“

Návštěvníkům horní nádrže vodní přečerpávací elektrárny Dlouhé stráně se v druhé polovině května a první půli června naskytla neobvyklá příležitost ...

Fyzikální soutěž „Vím proč“ zná letošní vítěze

Na 170 videí s pokusy poslali do fyzikální soutěže „Vím proč“ studenti z celé České republiky. V náročné konkurenci letos u odborné poroty uspěli hlavně ti, kdo vsadili ...

Nejnovější video

Stellarátory - budoucnost energetiky?

Zjímavý průřez historií jaderné fúze a propagace jednoho ze směrů výzkumu - stellarátorů. množstvím animací i reálných záběrů podává srovnání se současnými tokamaky.

close
detail