Jak to vlastně bylo s Filadelfským experimentem?

Filadelfský experiment je slavná položka nepsané záhadologické encyklopedie a dohady o něm žijí již téměř šest desetiletí – u nás jsme se s nimi mohli setkat například u Ludvíka Součka.

Ve Filadelfii byl za druhé světové války speciální útvar amerického vojenského námořnictva, který zorganizoval speciální pokus. V jeho průběhu pozorovatelům zmizela
válečná loď (nikoliv loď bitevní, ale fregata). Poté, kdy se před zraky pozorovatelů znovu objevila, na palubě byla spoušť,
posádka z větší části mrtvá a zbytek popálený. Zároveň s tím se údajně v jednom baru ve Filadelfii objevili (a zase zmizeli) dva námořníci.
Okolo tohoto tzv. Filadelfského experimentu se vytvořila velmi zvláštní aura. Údajné generátory magnetického pole, různá svědectví, narážky na utajování ze strany vlády a tak dále, a tak dále. Dodnes se desítky lidí zabývají shledáváním informací a podrobností o událostech tohoto tajemného experimentu a literatura s ním spojená už váží mnoho kilogramů. Celá legenda se stala natolik zajímavou, že posloužila holywoodským filmařům i jako námět na film.
V průběhu druhé světové války byla ve Filadelfii základna Naval Air Experimental Station. Již podle názvu je zřejmé, že tato jednotka by mohla být za filadelfský experiment odpovědná. Jsme na správné stopě? Co můžeme o této základně zjistit?
Když se podíváme do seznamu příslušníků této základny, najdeme jednu velmi zajímavou souvislost! V době, do které je filadelfský experiment datován, tam sloužili tři zajímaví vědci a technici. První z nich byl chemik, další byl absolvent námořní akademie v Annapolisu a poté absolvent fyziky, a třetím do mariáše byl letecký inženýr.
Tím chemikem byl Isaac Asimov, absolventem námořní akademie a fyzikem Robert Anson Heinlein a leteckým inženýrem byl Lyon Sprague de Camp. Ačkoliv Isaac Asimov je z nich nejznámější, i oba zbývající byli nejenom vědci, ale i významnými spisovateli vědeckofantastické literatury.
Právě tito tři vědci mohli pracovat na pokusu typu Filadelfského experimentu. Za mnohem pravděpodobnější vysvětlení ale považuji to, že se ve volném čase odreagovávali literární tvorbou, a když nebyl čas na psaní, tak při pracovních pauzách alespoň vymýšleli zajímavé náměty. Náhodně se rozvíjející myšlenka pak mohla snadno přerůst do přitažlivě znějící mystifikace, která začala žít vlastním životem. Nikdo z nich se po válce ani slůvkem nedotkl svého působení na této základně. Že by opravdu měli společné tajemství?