Vzácné modré proteiny z mikrobů adaptovaných na chlad mohou sloužit jako prototypy pro návrh molekulárních přepínačů pro buňky. Rodopsiny jsou skupinou proteinů, které stejně jako chlorofyl umožňují organismům absorbovat energii ze slunečního záření. Některé lze upravit tak, aby fungovaly jako světlem ovládané přepínače elektrické aktivity v buňkách. V nové studii vědci objevili skupinu mikrobiálních rodopsinů, které se nacházejí výhradně v chladném prostředí, jako jsou ledovce, a pojmenovali je „kryorodopsiny“. Některé kryorodopsiny jsou modré, což znamená, že absorbují červené světlo – vzácná vlastnost absorpce světla, která může mít široké uplatnění v mnoha vědeckých oblastech. Kryorodopsiny jsou prvními pozorovanými prototypy přepínačů, které zapínají a vypínají elektrickou signalizaci v buňkách v závislosti na barvě světla, které přijímají – schopnost, která nabízí nové možnosti pro vědu a medicínu.

Geotermální elektrárna společnosti Silenos Energy v jihobavorském Garchingu an der Alz, které leží u německých Alp poblíž hranice s Rakouskem, začne do roku 2028 dodávat teplo do místní tepelné sítě. Zařízení je v provozu již od ledna roku 2021, dosud ale dodávalo do sítě pouze elektrickou energii. Po rozšíření má zásobovat teplem celou obec. Projekt zapadá do širších plánů Bavorska na výrazné posílení role geotermální energie v zásobování teplem.

Moderní technika hlídá jaderné materiály na celém světě. Existuje světová organizace, jejíž experti objíždějí jaderné elektrárny po celém světě a ověřují, že státy nepodvádějí – že radioaktivní materiál, který mají, skutečně slouží mírovým účelům. Ano, je to MAAE – Mezinárodní agentura pro atomovou energii. A využívá přitom techniku, která vypadá jako ze sci-fi.

Možná si někteří z čtenářů pamatují mediální humbuk v roce 2009 kolem nevysvětlitelných poškození elektroinstalace v jednom rodinném domě v obci Strašice na Rokycansku. Podle odborného článku Ing. Ivana Cimbolince z časopisu Energetika, 10/2013 jsme sestavili článek informující, doufáme srozumitelně, co se tehdy zřejmě stalo a jak střídavá trakce mohla poškodit elektroinstalaci v domě na vzdálenost několika kilometrů.

Zemi pokrývají kubické kilometry vzduchu. Hranice mezi zemskou atmosférou a vesmírem, Kármánova linie, je asi 100 kilometrů nad povrchem planety. Avšak asi 99,9 % hmotnosti zemské atmosféry leží pod výškou 48 km. Celková hmotnost zemské atmosféry je 5,1 miliardy kilogramů. Kdybychom uvažovali nad naší hlavou válcový sloupec vzduchu o průměru 0,3 metru, měl by hmotnost 730,4 kilogramů. Tak jak to, že nás to nerozdrtí?