Smích, pláč, nenávist, láska, závist, ostych... ano, to jsou emoce a ještě desítky dalších libých, či nelibých nebo neutrálních pocitů, prožitků. Největší škálu různých emocí může ve svém vědomí vyprodukovat člověk, ale není jedinou bytostí mající emoce. Strach, bolest, radost – to zná i váš pes či kočka.

Známe to všichni. V období dlouhých zimních dnů pociťujeme určitou sklíčenost, úzkost, tíseň a oddělení od světa. Před bouřkou jsme naopak napjatí a dusno nechává naše nervy stále pevně nataženy. V parných letních dnech slunce přivádí tělo až k malátnosti při vedrech. Stále častěji a stále více lidí si tak pokládá otázku, proč máme vlastně tyto pocity? A můžeme se rozmarům počasí vůbec nějak bránit?

Můj dům, můj hrad, říká se. A lepší vrabec v hrsti, než holub na střeše. Zkrátka komu by se chtělo zbourat svůj kozí chlívek jenom proto, že mu soused nabídl k přebývání stáj?

Touží-li si líný a bohatý cizinec prohlédnout památky té naší krásné stověžaté Prahy, stačí mu jen vlézt do obskurního autobusku s nápisem sights nebo něco v tom smyslu. Touží-li líný a alespoň trochu bohatý obyvatel toho stověžatého města mít od turistů a autobusů aspoň na chvíli pokoj, může vlastně udělat skoro totéž: sedne prostě na vlak, projede se až kýčovitě krásnou přírodou podél tiché řeky, ten méně líný se třeba i vykoupe, ctitel velikosti lidského ducha může obdivovat unikátní železnici s viadukty a tunely, a za pár hodin je zase v Praze, aniž by – s výjimkou jednoho nutného přestupu a případných koupacích či občerstvovacích intermezz – musel opustit vlak. Umožňuje mu to vynález zvaný Posázavský pacifik.

Protože Třetí pól je časopisem vzdělávacího programu ČEZ a tato energetická společnost má nového pana generálního ředitele, položili jsme mu pár otázek.