Bez zařazení

Článků v rubrice: 331

„Suché čištění“ není vůbec suché

Když je na prádle cedulka, že se nesmí prát, ale pouze čistit v čistírně, myslíme si, že podstoupí „suché čistění“. Pravdou ovšem je, že suché čištění není vůbec suché - jen se pere v jiných kapalinách, než je voda. Voda může některé tkaniny, jako je vlna a hedvábí a také kůže a kožešiny, poškodit. Dejte je do čistírny!

Fotogalerie (1)
"Suché" čištění můžeme v malém provádět i doma. Jen dobře větrejte! (foto MD)

Chemikálie pro chemické čištění

Suché čisticí procedury používají k čištění tkanin celou řadu rozpouštědel. Zpočátku to byl benzín, petrolej, benzen, terpentýn a ropa; ty jsou ale velmi hořlavé a nebezpečné. Ve třicátých létech byla vyvinuta syntetická, nehořlavá rozpouštědla, například perchloretylen (také známý jako PCE) a dekametylcyklopentasiloxan (také známý jako GreenEarth), která se používají dodnes. K rozpouštědlům se obvykle přidávají detergenty, aby napomohly při odstraňování nečistot. (Detergent je čisticí prostředek, který převádí nečistoty z pevného povrchu do roztoku.) Detergenty pomáhají čistit třemi způsoby:

  • nesou vlhkost, aby napomohly odstranění vodou rozpustných látek,
  • zadržují nečistotu, aby se nemohla zpátky absorbovat do tkaniny,
  • fungují jako činidlo, které pronikne do tkaniny, aby usnadnilo cestu rozpouštědlu.

Přidávají se před samotným čištěním, nebo v určený čas v průběhu čištění.

Suché čištění

Stroje na suché čištění se skládají ze čtyř částí:

  • nádrž, ve které je rozpouštědlo,
  • čerpadlo, které prohání rozpouštědlo strojem,
  • filtr zachycující pevné nečistoty a další látky uvolněné z tkaniny nebo obsažené v rozpouštědle,
  • válec, do něhož se umísťují věci určené k čištění.

Během suchého čištění čerpadlo čerpá rozpouštědlo z nádrže a posílá ho přes filtry, aby odstranilo nečistoty. Filtrované rozpouštědlo pak vstupuje do válce, kde interaguje s tkaninami a odstraňuje veškeré nečistoty. Rozpouštědlo pak putuje zpět do zásobní nádrže, takže proces může začít znovu. Poté, co se dokončí cyklus čištění, stroj projde extrakčním cyklem, při němž se odstraňuje přebytečné rozpouštědlo. Během tohoto procesu se zvyšuje rychlost otáčení válce, podobně jako poslední cyklus odstřeďování na domácí pračce. Po dokončení extrakčního cyklu a zastavení pohybu válce se oděv buď suší ve stejném stroji (pokud se jedná o uzavřený systém), nebo se převede do oddělené sušárny. Přebytek rozpouštědla se shromáždí, přefiltruje a přenese zpět do zásobní nádrže.

Historie suchého čištění

Možná vás překvapí, že suché čištění pochází už z antiky. Záznamy o metodách čištění jemných předmětů byly nalezeny v troskách Pompejí. V té době se mnoho oblečení vyrábělo z vlny, o které bylo známo, že se ve vodě sráží. Profesionální čističi oděvů tehdy používali rozpouštědla, jako je čpavek (vyrobený z moči) a louhy, a také typ jílu zvaný Fullerova zemina (podobný dnešnímu bentonitu nebo montmorillonitu), který se vyznačoval pohlcováním nečistot, potu a mastnot.

Nejstarším odkazem na to, co se podobalo moderní čistírně, je příběh o nemotorné služce, která na mastný ubrus vylila nějaký petrolej. Petrolej se rychle odpařil a ona si všimla, jak mnohem čistší je místo, kam se chemikálie vylila. Po tomto incidentu lidé provedli mnoho experimentů, aby zjistili, jaké typy rozpouštědel jsou nejlepší pro čištění mastných skvrn. Užívaly se např. terpentýnové destiláty, petrolej, ropné kapaliny, benzín a kafrový olej.

První komerční čistírna

Za první komerční čistírnu se považuje firma Jolly-Belin, která otevřena provozovnu v roce 1825 v Paříži. V Paříži byla samozřejmě móda důležitou součástí společnosti, čili poptávka po čištění existovala. Oblečení se nechalo nasáknout v sudech naplněných terpentýnem, pak se vložilo do jakéhosi předchůdce pračky a pak se sušilo vzduchem tak, aby se terpentýn mohl odpařit.

První čistírna ve Spojených státech se objevila přibližně ve stejnou dobu. Thomas Jennings, americký krejčí a vynálezce, rovněž první známý afroameričan, který získal patent ve Spojených státech, použil metodu zvanou „suché praní“ k čištění oděvů, které by tradiční metody čištění poškodily. Jeho proces byl patentován v roce 1821. Jennings byl ve svém podnikání v New Yorku velmi úspěšný.

Základní problém s rozpouštědly na bázi ropy byla jejich extrémní hořlavost, proto se hledaly alternativy. Michael Faraday, anglický fyzik a chemik, v roce 1821 syntetizoval perchloretylen. Nicméně v suchém čištění se nepoužíval až do časných třicátých lét, poté jeho použití rostlo kvůli nedostatku ropy během druhé světové války.

Obavy o zdraví a životní prostředí

Perchlorethylen je nejoblíbenější volbou pro suché čištění, ale je nebezpečný jak pro zdraví, tak pro životní prostředí. Zaměstnanec čistírny je vystaven parám, když nakládá špinavé prádlo do stroje, vyndává ho před dokončením cyklu sušení, čistí lapače prachu nebo tlačítka, mění filtry nebo provádí údržbu strojů.Ti, kteří si pravidelně nechávají čistit oblečení a uniformy, mohou také pociťovat vedlejší účinky perchloretylenu. Vdechování těchto par po delší dobu může způsobit závratě, ospalost, ztrátu koordinace, mírnou ztrátu paměti, změnu zrakového vnímání a při dlouhém kontaktu tvorbu puchýřů na kůži. Lidé v oboru čistíren také čelí riziku určitých typů rakoviny. Může také dojít k poškození centrálního nervového systému, jater, ledvin a plic či změně struktury spermií a snížené plodnosti. Doložilo to několik studií z roku 2014.

Perchloretylen se může uvolňovat do ovzduší, vody a půdy v prostředí, kde se vyrábí nebo používá, včetně okolí čistírny. V atmosféře se rozkládá velmi pomalu, takže může cestovat na velké vzdálenosti. Může vstoupit do vodního systému s kapalným odpadem, který může být kontaminován rozpouštědlem. Většina se z vody rychle odpaří a zbytky se ve vodě pomalu rozkládají. Chemická látka se také pomalu rozkládá v půdě, kde se koncentruje po vysypání na skládkách.

Budoucnost suchého čištění

Asi se nedá zjistit, kolik je čistíren v ČR, ale ve Spojených státech je jich prý nejméně 36 000. Nicméně jejich počet se snižuje. Ležérní oblečení se stává novou normou, více odolné tkaniny a velmi levné nové oblečení jsou jen některé z důvodů. Environmentální problémy také mění průmysl, postupně se končí s perchloretylenem při suchém čištění ve prospěch méně toxických možností, včetně čištění na bázi vody a oxidu uhličitého.

Zdroj: https://www.livescience.com/63089-dry-cleaning.html

(red)
Poslat odkaz na článek

Opište prosím text z obrázku

Nejnovější články

Jak jste na tom s informační gramotností?

Jak se studenti druhého stupně základních škol orientují ve světě technologií, které nás obklopují? Jak zvládají aplikovanou matematiku? To ukáže jubilejní 10. ročník informační soutěže IT-SLOT, které se pravidelně účastní tisíce žáků 8. a 9. tříd základních škol z celé České republiky.

Cyklické změny teploty na Zemi

Paleoklimatologové hledají stopy vývoje teplot na Zemi v horninách a fosíliích. Dlouhodobé ochlazování začalo asi před 50 miliony lety, kdy byla průměrná globální teplota 14 °C. Tenkrát ještě nebyla na Zemi trvalá ledová pokrývka a hladina mořské vody byla o více než 70 m vyšší než dnes.

Záhadný lidský mikrobiom

Nedávný výzkum ukazuje, že naše tělo je domovem mikrobů, se kterými se věda předtím nesetkávala. Možná, že se kvůli nim bude i přepisovat strom života. Navíc může mít tato mikrobiální „temná hmota“ i vliv na zdraví.

MAAE zveřejnila nové odhady vývoje jaderné energetiky do roku 2050

MAAE zveřejnila 10. září své nejnovější projekce trendů v energetice, elektřině a jaderné energii do roku 2050. Výroční zpráva nabízí smíšený odhad budoucího příspěvku jaderné energie k celosvětové výrobě elektřiny v závislosti na tom, jak se budou potenciálně ...

Vyřeší největší problém větrných elektráren pojišťovny?

Závislost na počasí je největším problémem větrných elektráren nejen z hlediska jejich vlivu na stabilitu elektrizační soustavy, ale také z pohledu celkové i provozní ekonomiky. Když vítr nefouká, elektrárna nejen že nevyrábí, což dělá problémy v přenosové síti, ale ani nevydělává.

Nejnovější video

Bez jaderné energie se ve vesmíru daleko nedostaneme

Krátké výstižné video z dílny Mezinárodní agentury pro atomovou energii ve Vídni ukazuje využití jaderné energie a jaderných technologií při výzkumu vesmíru. Ne každý ví, že jádro pohání vesmírné sondy už po desetiletí. Zopakujme si to. (Film je v angličtině.)

close
detail