Mezinárodní organizace IUPAC

Letos si připomínáme 100 let od založení předchůdce dnešní International Union of Pure and Applied Chemistry (IUPAC) - Mezinárodní unie čisté a aplikované chemie (1919-2019). Ihned po skončení Velké války (1914-1918), která začala být později nazývána první světovou, se v období od října 1918 do července 1919 uskutečnily tři konference, postupně v Londýně, Paříži a Bruselu, kde se setkali představitelé vědy vítězných států Dohody (25členné válečné koalice). Nejdříve byl v Londýně ustaven International Research Council (IRC) - Mezinárodní výbor pro výzkum - s cílem upravit narušené mezinárodní vztahy veškeré vědy a současně ustavit podřízené organizace pro jednotlivé vědní obory. Poté se z francouzské iniciativy sešlo 14. dubna 1919 v Paříži 49 zástupců chemických disciplín pěti spojeneckých dohodových zemí, aby založili mezinárodní konfederaci pro čistou a užitou chemii. Tyto aktivity jsou spojeny především se jmény tehdejšího prezidenta francouzské Societe de Chimie Industrielle inženýra Paula Kestnera (1856-1936), dalšího Francouze Henryho Louise (1856-1939) a Angličana Sira Williama Jacksona Poppeho (1870-1939), profesora krystalografie a stereochemie, vedoucího katedry chemie na Cambridge University. Všechny tehdejší státy světa byly vyzvány, aby vytvořily své národní orgány, které by do vznikající organizace mohly být začleněny. O dva dny později, tj. 16 dubna 1919, byly schváleny stanovy a zvolen první prezident konfederace Charles Moureu (1863-1929).

Jen o tři měsíce později téhož roku následovala druhá konference v Londýně, kde byly stanovy doplněny a upřesněny. Těsně poté se setkání chemiků ze států Dohody (tedy bez zástupců Německa a jeho spojenců) uskutečnilo potřetí - tentokráte v Bruselu, kde byla tato konfederace změněna na unii, tedy International Union of Pure and Applied Chemistry (IUPAC). Přesné datum a místo zrodu nevládní, dobrovolné a neziskové vrcholné organizace chemiků je tedy 28. červenec 1919, Brusel. Tehdy se tam nová organizace stala také členem IRC. O něco později byli přijati zástupci neutrálních států, ale již od roku 1925 se i Německo a další země Trojspolku (aliance Německého císařství, Rakouska-Uherska a Italského království) postupně zapojovaly do mezinárodní vědecké spolupráce a jejich vědci se aktivně zúčastňovali všech akcí IUPAC. Prohlášení předních německých chemiků a fyziků (Haber, Nernst, Planck, Oswald aj.) z října 1914 o bezvýhradném souhlasu se způsobem vedení války na západě Evropy (rozuměj: nasazením jedovatých plynů), tzv. Manifest 93, zůstalo již ve stínu zapomnění.

Připojení Československa

Ve třicátých letech Jako první reprezentoval Československou republiku jeden z našich nejvýznamnějších chemiků, profesor Emil Votoček (1872-1950), který dosáhl světového uznání především v oblasti cukrů, ale byl také spoluautorem českého chemického názvosloví, jež je považováno za nejdokonalejší a nejdůmyslnější chemické názvosloví v národním jazyce vůbec. (Ony v hodinách chemie memorované koncovky -ný, -natý, -itý, -ičitý... atd.) Po ukončení druhé světové války se první konference IUPAC konala v Londýně v roce 1947, kde naši republiku zastupoval Ing. Dr. Vítězslav Veselý (1877-1964), tehdy profesor organické chemie na brněnské české technice.

Nové obory a společné chemické názvosloví

V letech padesátých došlo ve vývoji IUPAC k řadě restrukturalizací, vyvolaných mimo jiné vznikem nových vědních oborů (biochemie, makromolekulární chemie, jaderná chemie, katalýza aj.). V 60. a 70. letech bylo přijato několik důležitých dohod, například zvolení ¹²C jako standardu pro atomové váhy nebo definice molu jako sedmé jednotky Mezinárodní soustavy SI. IUPAC má také hlavní zásluhu na vytvoření moderního globálního „společného chemického jazyka“; mimo jiné sjednotila názvy několika prvků, které byly stále duplicitní (např. tungsten-wolfram) a stále průběžně pojmenovává prvky nové, objevované náročnými technikami v urychlovačích částic.

Význam IUPAC

Charakterizovat obrovský současný význam IUPAC a její aktivity lze ve stručnosti těžko. Vnesla a stále vnáší jednotící prvky nejen do práce chemiků, ale i řady odborníků v dalších oborech přírodních a technických věd a průmyslových technologií, standardizuje fyzikální konstanty, míry a váhy, názvy a symboly, organizuje vědecká setkání a mezinárodní spolupráci chemiků ve více než 80 státech, střeží dodržování jednotné chemické nomenklatury (názvy chemických prvků, anorganických a organických sloučenin a polymerů) a chemické terminologie (názvy chemických metod, pojmů a jevů). Názvy IUPAC jsou po celém světě přijímány jako oficiální, např. v zahraničním obchodě, legislativě (různé zákony týkající se používání chemických výrobků, životního prostředí a klasifikace toxických a zdraví škodlivých látek), uvádění názvů účinných látek v léčivech a licencích, atd. Tedy všude tam, kde by mohl chybný název chemické látky způsobit škodu, spor či záměnu.

Struktura IUPAC

V současné době má IUPAC velmi složitou organizační strukturu, tvořenou ve zjednodušení osmi divizemi: fyzikální a biofyzikální, anorganickou, organickou a biomolekulární, polymerní, analytickou, enviromentální, zdravotní, nomenklaturní a strukturní. Přidruženou organizací v IUPAC je také Česká společnost chemická (ČSCH), kterou zde zastupuje prof. RNDr. Jiří Vohlídal, CSc. Důstojnou připomínkou stého výročí bylo letošní 50. generální shromáždění (GA) a 47. světový chemický kongres IUPAC ve dnech 5. až 12. července v Paříži. Současným presidentem IUPAC je Christopher M. A. Brett, DPhil, DSc., profesor na nejstarší portugalské universitě v Coimbře, světově uznávaný odborník v oblasti elektroanalytické chemie a nositel Medaile České společnosti chemické.