Rubriky

S obdobím rozkvětu atomové fyziky ve dvacátých letech minulého století na proslulé univerzitě v německém dolnosaském městě Göttingenu (Georg-August-Universität) je významně spjato jméno německo-britského matematika a fyzika židovského původu Maxe Borna, od jehož úmrtí uplynulo počátkem letošního roku 50 let. Born byl jednou z klíčových postav moderní fyziky, a to  jako její spolutvůrce i jako organizátor vědy a vysokoškolský pedagog. Podílel se zde nejen na vzniku evropského centra „kvantové revoluce“, představujícího přední světové středisko teoretické fyziky a matematiky, ale především na výchově desítek budoucích významných vědců.

Historie matematiky se klene přes celá tisíciletí, učí se ji a používají lidé na celé planetě. Nezabránil tomu ani Codex Justinianus, sbírka všech zákonů a nařízení východořímského císaře Justiciána I, podle kterého „Zavrženíhodné umění matematické jest zakázáno především“. Matematika je skutečně základem všeho, co nás provází v každodenním životě – mobilní telefony, zdravotnictví, změny klimatu – a tento vliv narůstá stále rychleji. Většina jejího působení se však odehrává jaksi skrytě či v „zákulisí“ a je tak velmi snadné propadnout pocitu, že vlastně žádné působení nemá. Navzdory tomu se od druhé poloviny předminulého století počet matematiků a ostatních vědců, kteří používají tuto vědu, celosvětově zdvojnásoboval každých 10-15 let. Za tuto dobu se spolu s počtem matematiků také zdvojnásobil počet matematických publikací. Významnou roli sehrává nejen kvantitativní, ale především také kvalitativní stránka těchto prací ve všech oblastech čisté i aplikované matematiky, včetně její popularizace. Matematiku stále více využívají nejen již tradičně fyzika a technické vědy, ale také další přírodovědné a společenské obory.

Jedním z nejvýznamnějších objevů lidstva je používání nuly. Historie nuly patří k prastarým příběhům. Její kořeny se táhnou k počátkům matematiky, do časů předcházejících vzniku první civilizace, do dob dávno předtím, než lidé uměli číst a psát. Ale zatímco pro nás je dnes nula něčím přirozeným, v dávné minulosti ji některé kultury vnímaly jako cosi cizího a obávaného natolik, že se raději rozhodly žít bez ní. Pro moderního člověka je obtížné si představit svět bez nuly, ačkoliv její základní vlastnost spočívá v tom, že ji v běžném životě vlastně užívat nepotřebujeme. Nikdo si přece nechodí nakoupit nulu zboží. Na to, aby člověk vyjádřil, že něco nemá, nepotřebuje speciální číslo. Nezdálo se ani nutné mít pojem vyjadřující, že něco neexistuje. A to je také důvod, proč se lidé tak dlouho obešli bez nuly: prostě nebyla zapotřebí.

Letos si připomínáme 100 let od založení předchůdce dnešní International Union of Pure and Applied Chemistry (IUPAC) - Mezinárodní unie čisté a aplikované chemie (1919-2019). Ihned po skončení Velké války (1914-1918), která začala být později nazývána první světovou, se v období od října 1918 do července 1919 uskutečnily tři konference, postupně v Londýně, Paříži a Bruselu, kde se setkali představitelé vědy vítězných států Dohody (25členné válečné koalice). Nejdříve byl v Londýně ustaven International Research Council (IRC) - Mezinárodní výbor pro výzkum - s cílem upravit narušené mezinárodní vztahy veškeré vědy a současně ustavit podřízené organizace pro jednotlivé vědní obory. Poté se z francouzské iniciativy sešlo 14. dubna 1919 v Paříži 49 zástupců chemických disciplín pěti spojeneckých dohodových zemí, aby založili mezinárodní konfederaci pro čistou a užitou chemii. Tyto aktivity jsou spojeny především se jmény tehdejšího prezidenta francouzské Societe de Chimie Industrielle inženýra Paula Kestnera (1856-1936), dalšího Francouze Henryho Louise (1856-1939) a Angličana Sira Williama Jacksona Poppeho (1870-1939), profesora krystalografie a stereochemie, vedoucího katedry chemie na Cambridge University. Všechny tehdejší státy světa byly vyzvány, aby vytvořily své národní orgány, které by do vznikající organizace mohly být začleněny. O dva dny později, tj. 16 dubna 1919, byly schváleny stanovy a zvolen první prezident konfederace Charles Moureu (1863-1929).

Letos si připomínáme 100 let od založení Státního ústavu radiologického a 70 let od vzniku Ústavu pro výzkum, výrobu a využití radioizotopů.

Před sto lety zemřel dnes již málo známý ruský fyzik, elektrotechnik a vynálezce M. O. Dolivo-Dobrovolskij. Jako jeden z prvních fyziků a techniků teoreticky i prakticky odhalil možnosti využití trojfázového střídavého proudu.