Bez zařazení

Článků v rubrice: 353

Lze zachránit mořský led Arktidy?

Pokud chceme zachránit Arktidu, musíme jednat okamžitě. Existují tři ambiciózní projekty na obnovení ledu v Arktidě. Arktida se otepluje rychleji, než kterákoliv jiná část světa. Jsme svědky nových a nových rekordů v rychlosti tání i ve velikosti plochy tání ledu. Navíc mizí i grónský led, který podle výpočtů obsahuje tolik vody, že by mohla zvýšit hladinu celosvětového moře o 6 metrů. Arktický permafrost rovněž taje a uvolňuje do atmosféry stále více oxidu uhličitého a metanu. Ekonomické škody v souvislosti s oteplováním se na konci století odhadují na 67 trilionů dolarů. Oteplování oslabuje polární tryskový proud (jet stream), což je rychle proudící vzduch ve vysokých výškách na severní polokouli. Ten způsobuje změny klimatu s následnými obdobími sucha, povodněmi a vlnami horka.

Fotogalerie (1)
Za posledních 40 let zmizela v létě asi třetina mořského ledu v Arktidě. Je to oblast o ploše přibližně 2,4 milionů km2, což je velikost např. Alžírska.

Roste počet vědců, kteří požadují realizovat potřebná protiopatření ihned. Uvažuje se o třech možnostech: 1) rozšiřování plochy mořského ledu, 2) umělé projasňování povrchu ledu, aby více odrážel sluneční paprsky, 3) ochlazování arktického ledu zjasňováním mraků, které budou rovněž odrážet více slunečních paprsků. Všechny uváděné příklady patří do skupiny geoinženýrských opatření. Mnozí vědci se ale obávají, že tato opatření podkopávají úsilí o snižování antropogenních emisí CO2. Z rozmrzající půdy se uvolňuje metan, protože mikrobi rozkládají uvolněnou organickou hmotu. Studie z roku 2009 uvádějí, že obsah uhlíku v arktickém permafrostu (věčně zmrzlé půdě) je přibližně 1672 Gt (gigatun). (Tento odhad odpovídá více než dvojnásobku obsahu uhlíku v současné době v atmosféře. Kdyby se jen nepatrná část dostala do ovzduší, převážilo by to veškeré antropogenní emise, které se již podařilo snížit.

Větrná čerpadla

Potenciální řešení nabízí Steve Desch, astrofyzik z Arizona State University. Plánuje vybudovat větrné mlýny - čerpadla, která budou v zimě čerpat mořskou vodu na mořský led. Voda zmrzne, zvýší tloušťku ledu a plochu zalednění. Tato metoda byla již doporučena i pro Antarktidu, aby se zamezilo kolapsu tamní ledové přikrývky. Protože mořský led v Arktidě se pohybuje, větrná čerpadla by se musela stavět na severu pevninské Arktidy. Desch vypočítal, že by bylo zapotřebí 10 milionů větrných čerpadel, což by stálo asi 500 miliard dolarů. V současné době je k dispozici jen prototyp větrného čerpadla, který se zkouší v laboratorních podmínkách.

Korálky

Druhý geoinženýrský projekt má již určitý úspěch i mimo laboratorní zkoušky. Spočívá v zakrývání ledu bílými lesklými mikrokorálky, které mají zvýšit odrazivost, neboli albedo, tenkého nového ledu, který tak bude chráněn před sluncem. Tuto metodu navrhuje Leslie Field, inženýrka z kalifornské Standford University. Jasné netoxické mikrokorálky jsou z hlediska chemie a fyziky podobné spíše písku, ale jsou menší, o průměru asi 65 mikrometrů (0,065 mm). Field a její kolegové testují tuto myšlenku na ploše 4000 m2 na jezeře North Meadow na Aljašce. Zjistilo se, že mikrokuličky zvýšily albedo asi o 20 % a zpomalily tání ledu. Pokrytí 25 000 km2 Arktidy by jen na tomto materiálu stálo asi 300 milionů dolarů. Tato plocha přitom činí jen 0,7 % z celkových 3,4 milionů km2. Neví se, zda by to fungovalo i na mořském ledu a jsou zde také obavy z případného biologického nebezpečí milionů tun křemíku v Arktickém ekosystému.

Zesvětlování mraků

Někteří klimatologové vidí jako potenciálně nejnadějnější metodu „zesvětlování“ mraků nad Arktidou. S touto myšlenkou přišel v 90. letech John Latham z University of Manchester. Navrhoval omezit účinky skleníkového jevu snížením množství slunečního záření dopadajícího na povrch Země. Byl fascinován tzv. Twomeyovým jevem, který vychází z toho, že množství slunečního záření, které mraky odrážejí zpět do kosmu, závisí na koncentraci malých částic, kolem nichž se tvoří kapičky. Uvědomil si, že by bylo možno zvýšit tuto koncentraci nad oceány očkováním mraků kapičkami slané vody. (Aerosolové částice mohou působit jako kondenzační jádra vytvářením většího počtu kapiček, které mají menší distribuci (rozložení) velikosti. Tím se zvyšuje odrazivost mraku, mraky jsou bělejší a větší, což vede k ochlazení mezi -0,3 a -1.8 Wm 2. Mraky mohou být očkovány emisemi sulfátů vypouštěných loděmi, za nimiž pak pozorujeme stopy bílých mraků.) Byly vypracovány počítačové modely ukazující, jak by arktický led mohl být obnoven zesvětlováním stratokumulových mraků. Tyto velké mraky se obvykle vyskytují ve skupinách a pokrývají velká území. Výpočetní model vypadá nadějně, ale skutečnost je jiná. Byl by nutný rozsáhlý systém, který by rozstřikoval ultrajemnou mlhu mořské vody do nižší atmosféry na velkých plochách oceánů. Ověřování této metody skončilo pro nedostatek finančních prostředků.

Kelly Wanser, ředitel geoinženýrské fimy Silver Lining se sídlem ve Washingtonu, se domnívá, že nejnadějnější myšlenkou, jak zabránit kolapsu Arktidy, je zvyšování odrazivosti slunečního záření od atmosféry. Naše možnost investovat do této metody je ale nulová. Znamená to, že lidstvo je v brzké budoucnosti vystaveno klimatickému riziku a nedostatečně rychlá akce způsobí, že oteplování přeroste  bezpečnou hranici.

Mraky jsou důležité

Dosud ale není známo, jak se tvorba mraků změní s pokračujícím oteplováním. Nevíme, o kolik teplejší bude Země při daném zvýšení koncentrace CO2 v atmosféře. Jedním z důvodů neurčitosti je tak zvaná klimatická citlivost. Je to míra velikosti oteplování, vyplývající ze zdvojnásobení obsahu CO2 v atmosféře. V klimatických modelech je stanovena od 2 °C do 5 °C. Zdokonalené počítačové modely ukazují na to, že planeta je citlivější, než jsme si dříve mysleli. Jestliže je planeta citlivější, pak při zvýšení emisí CO2 o pouhých 70 ppm během dvaceti let se teplota zvýší o 1 °C, čímž by se globální teplota dostala nad 2 °C, při níž lze očekávat více požárů, delší období sucha v některých oblastech a zvýšení počtu a intenzity tropických bouří.

Tvorbu mraků zesilují atmosférické částice aerosolů, z nichž mnohé jsou znečištěné vlivem průmyslu a spalováním fosilních paliv. Aerosolové částice mají ochlazovací účinky, a to jak přímé, tak při tvorbě mraků. Jestliže odstraníme špinavé aerosoly, vyčistíme atmosféru, ale současně zvýšíme globální oteplování. Bude třeba zjistit, jak v tomto případě mraky přispějí ke klimatické citlivosti. Experimenty s rozjasňováním mraků mají schopnost osvětlit důležité otázky klimatické vědy, zejména vliv aerosolů na mraky.

Vyplatí se nejdříve lépe porozumět klimatickému systému, než se ho pokusíme zmanipulovat.

Zdroj: Rowan Hooper: Arctic rescue squad. New Scientisst, 2019, č. 3245, s. 38-41

Václav Vaněk
Poslat odkaz na článek

Opište prosím text z obrázku

Nejnovější články

Centrum studentských aktivit České kosmické kanceláře zve

Pro studenty, mladé vědce a ostatní zájemce o kosmonautiku zde máme aktuální přednášky a programy pořádané Českou kosmickou kanceláří a vzdělávacím spolkem Kosmos-News. Nabízejí mateřským, základním i středním školám, ale i organizátorům dalších vzdělávacích ...

Úloha jaderné energie při obnově ekonomiky po pandemii

Agentura pro jadernou energii při OECD (OECD-NEA) vypracovala zprávu, která zkoumá úlohu jaderné energie v souvislosti s obnovou ekonomiky po COVID-19. Obsahuje čtyři hlavní témata: budování odolnosti elektrických sítí, tvorba pracovních příležitostí, ...

Solární nabíječky pro elektromobily

Nabíjení elektromobilů přinese v budoucnosti zvýšené nároky na kapacitu energetických sítí. K řešení problémů s tím spojených by mohly přispět solární nabíječky. Jejich rozvoj zatím táhnou především technologické firmy v USA.

Větrné turbíny vyplouvají na moře

Výkon větrných elektráren umístěných v mořích celého světa přesáhl ke konci loňského roku 650 GW, což odpovídá přibližně dvěma třetinám instalovaného elektrárenského výkonu Evropské unie. Naprostá většina elektřiny z větru pochází z turbín ukotvených ve dně mělkých pobřežních vod.

Jiný plyn, jiné plazma

Čínská domácí agentura dodala první část systému vstřikování plynů do vakuové komory tokamaku ITER. Jedná se o spoustu trubek a trubiček, které dopravují z Budovy tritiového hospodářství do Budovy tokamaku všechny potřebné plyny.

Nejnovější video

Bez jaderné energie se ve vesmíru daleko nedostaneme

Krátké výstižné video z dílny Mezinárodní agentury pro atomovou energii ve Vídni ukazuje využití jaderné energie a jaderných technologií při výzkumu vesmíru. Ne každý ví, že jádro pohání vesmírné sondy už po desetiletí. Zopakujme si to. (Film je v angličtině.)

close
detail