Potopit se, nebo plavat?

Co uděláme, když se projeví nejhorší dopady klimatických změn? Způsobí klimatické změny masovou lidskou migraci? Autorka Susannah Fisher, která vede mezinárodní výzkumný program adaptace na klima na University College London, se zabývá budoucností lidské migrace. Ve své knize „Sink or Swim“ (Potopit se, nebo plavat: Jak se svět potřebuje přizpůsobit měnícímu se klimatu, Bloomsbury Sigma, 2025) zvažuje, jak budoucnost lidské migrace ovlivní případná rozhodnutí, která učiníme v nadcházejících letech. S tím, jak se části planety stávají neobyvatelnými, bude nutné učinit těžká rozhodnutí pro řízení pohybu lidí – ať už prostřednictvím organizovaného přemístění nebo náhlého vysídlení. A jak budou tato rozhodnutí vypadat za 45 let? Podívejte se na několik úryvků z knihy.

Představte si, že je rok 2070. Lidé se ve velkém počtu stěhují pryč před bouřemi, suchem, povodněmi a požáry, a končí ve velkých táborech pro vysídlené osoby. Tábory se v některých případech nacházejí uprostřed ničeho, v jiných případech v obrovských oblastech na okrajích rozrůstajících se měst, s malým vybavením nebo možnostmi podpory. Lidé se snaží najít si nový život. Už se toho moc nedaří vrátit.

Ti, kteří se snaží posunout dál, narážejí na silně opevněné vnitřní nebo státní hranice s ozbrojenými hlídkami. Humanitární organizace každý měsíc dodávají potraviny a pitnou vodu do nejvíce postižených oblastí a Organizace spojených národů (OSN) učí komunity sběr dešťové vody a chlazení domů. Nestačí to.

Regionální dohody umožňují lidem lokální přesídlení, když udeří náhlá katastrofa. Ale s pomalým nástupem změn, které ztěžují život, to nepomáhá. Postupně vznikají dvě globální skupiny, které přesahují státní hranice – lidé žijící v obyvatelné zóně a ti mimo ni.

❶ Představte si, že USA vybudovaly hranici kolem jihozápadních států, kterým došla voda. Státy se obrátily proti sobě v boji o poslední vodu z řeky Colorado. Lidé žijící v „neobyvatelné“ zóně už se neobracejí na OSN ani na své vlastní vlády. Místo toho společně strategicky plánují využití technologie, jako je např. solární geoinženýrství, k oživení svých regionů.

❷ Nebo si představte jiné možnosti. Hurikán zasáhne pobřeží malé karibské země. Vláda měla vše připraveno – systémy včasného varování se spustily a lidé se uchýlili do úkrytů ještě předtím, než bouře zpustošila ostrov. Den po hurikánu je zveřejněna a OSN certifikována rychlá studie, která ukazuje, že hurikán byl mnohem silnější v důsledku klimatických změn. Vláda vydává sadu klimatických pasů a lidé si mohou vybrat ze souboru zemí, které je přijmou. Mezi tyto země patří historičtí producenti emisí uhlíku, kteří přijímají odpovědnost za zhoršení hurikánu. Lidé mohou požádat o granty na přemístění společnosti zabývající se fosilními palivy. Ty jsou nuceny je vyplatit po průlomovém právním sporu. Bouře byla děsivá a mnoho lidí se rozhodne odejít a riskovat jiný život před rizikem další bouře, která může přijít příští měsíc. Stěhování může být dočasné nebo dlouhodobé, ale lidem kupuje čas na zotavení a pokračování v podnikání, vzdělávání nebo odborné přípravě, zatímco probíhá obnova.

❸ V Bangladéši jsou komunity žijící v deltě Gangy a Brahmaputry opakovaně zasahovány cyklóny a záplavami. Mladá rodina se rozhodne, že chce větší stabilitu pro vzdělávání svých dětí. Chtějí odjet do Dháky, ale slyšeli, že už je tam hodně lidí a stále tam jsou během monzunů záplavy. Místo toho se obrátí na centrum OSN pro vysídlené osoby, kde se dozví o náhradních městech, která mají pro nové migranty místo. Zváží blízkost své rodiny, vzdělávací příležitosti a nabízené rekvalifikační kurzy a rozhodnou se pro malé město s pulzujícím kulturním životem. Zapíší se do programu školení pro nový život v novém zvoleném domově. Mohou se pravidelně vracet k rodině do své staré oblasti (pokud to jde) a žít mezi těmito dvěma lokalitami.

❹ Ve Spojeném království se komunita 400 rodin z pobřežní oblasti v Norfolku usazuje ve svých nových domovech v oblasti Peak District. Celá komunita, většinou rodiny s nízkými příjmy a silnými vazbami, byla přestěhována z místa, kde jim neustále hrozilo riziko povodní, bouří a prosakování vlhkosti do domů. Mnozí nechtěli odejít, ale jedna společnost chtěla koupit jejich pozemky, aby mohla zřídit turistické a dobrodružné zájezdy v souvislosti s povodněmi (povodňovou turistiku). Rodiny požádaly o vládní program přesídlení a vypracovaly plán, v němž zmapovaly, co je pro ně důležité a jak by chtěly utratit dostupné peníze. Komunita jednala s vládními agenturami a nakonec byl plán pro všechny obyvatele dohodnut. Někteří jsou se stěhováním spokojeni, jiní se přestěhovali zpět blízko ke starým sídlům a vozí na kánoích turisty kolem svých starých zatopených domů.

❺ V malém ostrovním rozvojovém státě vláda značně investovala do plovoucích plošin a rekultivace půdy z moře. To funguje pro některé ostrovany, kteří mají peníze na koupi nových nemovitostí a přijetí nového způsobu života. Usilovně pracují na tom, aby do oblasti přinesli nové formy cestovního ruchu prostřednictvím nízkouhlíkové dopravy. Někteří ostrovani nemohli čekat a s podporou fondu OSN pro vysídlené osoby se odstěhovali. Tito ostrované posílají peníze zpět a zůstávají občany svého ostrovního domova i své nové země. Vracejí se na kulturní festivaly, považují se stále za součást ostrova, ale zároveň navazují nová spojení s jinými zeměmi. Nazývají se „network nation“ - síťový národ – propojený s mořem a mnoha novými oblastmi pevniny.

Tyto myšlenkové experimenty vyvolávají zásadní otázky, které musíme zvážit jako jednotlivci, jako komunity i jako voliči. Existují možnosti pro občany v zemích postižených klimatickými změnami? Existují možnosti v zemích, které by mohly přijímat migranty? Zvažují vlády své zájmy v regionálním nebo mezinárodním systému?

Jediná odpověď neexistuje a mnoho z možností má v krátkodobém horizontu vysoké „politické náklady“. Nicméně, zřejmě se budeme muset těmto těžkým rozhodnutím postavit, abychom našli způsob, jak dobře žít v podmínkách klimatických změn.

______________________________________

Z knihy Sink or Swim: How the world needs to adapt to a changing climate od Susannah Fisher, v prodeji od 4. listopadu u nakladatelství Bloomsbury Publishing. Copyright © 2025 Susannah Fisher. .58 on Amazon.

______________________________________

O knize:

Svět se musí přizpůsobit klimatickým změnám – ale jak? Jaké jsou klíčové problémy a těžká rozhodnutí, která čekají globální společenství? Tato kniha odhaluje vše.

Kniha Potopit se nebo plavat zkoumá těžká rozhodnutí, která leží před námi, pokud jde o to, jak si lidé vydělávají na živobytí, jak vlády řídí vztahy mezi zeměmi a jak komunity přizpůsobují pohyb lidí. Měli by být lidé povzbuzováni k odchodu od pobřeží? Jak lze spravovat globální zásoby potravin, když části světa zasáhne současně sucho? Jak lze řešit konflikty, když není dostatek vody? Autorka Susannah Fisherová čerpá z nejmodernějšího výzkumu, rozhovorů s odborníky a praktických příkladů z celého světa, vypráví příběh o těžkých rozhodnutích v oblasti adaptace a ukazuje způsoby, jak můžeme mít i v 21. století a dále obyvatelnou planetu. Rozhodneme se potopit, nebo plavat?

O autorce:

Susannah Fisherová je hlavní výzkumnou pracovnicí na University College London, kde vede mezinárodní výzkumný program zaměřený na adaptaci na změnu klimatu. Pracuje jako výzkumnice a poradkyně, která podporuje vlády, města a mezinárodní organizace při plánování dopadů změny klimatu. Pracovala na adaptačních projektech s komunitami v Evropě, jižní Asii a Africe a byla hlavní výzkumnicí v Mezinárodním institutu pro životní prostředí a rozvoj.