Ne na mém dvorečku! (Not In My Backyard!) Ať si to udělají jinde! Volají lidé, když jde o postavení vepřína, spalovny komunálního odpadu, nového obchoďáku, televizního vysílače, atd. Lidé jsou ochotni se všemi takovými užitečnými věcmi souhlasit, ale za předpokladu, že budou daleko od jejich domova, nejlépe na druhém konci republiky, možná by stačilo i u souseda. Velmi hlasitě je to například slyšet teď při diskusích o armádním radaru. Co se sneslo argumentů na škodlivost elektromagnetického záření! (Co to povídáte – že mobil taky dělá to záření? Ale to je můj mobil u mého ucha! A že mikrovlnka dělá nějaké elektromagnetické mikrovlny? Co je vám do mojí mikrovlnky v mé kuchyni?) Silným motivátorem NIMBY syndromu jsou jaderné elektrárny. O to víc překvapila zpráva firmy Bisconti Research z USA, která položila 1100 lidem z okolí do 10 mil kolem amerických jaderek otázku: „Kdyby byla potřeba nová elektrárna pro zajištění dostatku elektřiny, souhlasili byste s postavením dalšího reaktoru v areálu vaší nejbližší jaderné elektrárny?“ 71 % občanů odpovědělo, že by to akceptovali. 87 % občanů v lokalitě jaderka nevadí. Průzkum zahrnul 64 jaderných elektráren v USA. Byli z něj striktně vynecháni zaměstnanci elektráren. Že by NIMBY syndrom přestal v Americe fungovat?