Matematik a filozof, který ovlivnil podobu světa

Uvážíme‑li jeho důležitost a význam, neslýcháme dnes jméno amerického matematika a filozofa Norberta Wienera příliš často. Snad jen v odborných kruzích. Letos uplyne 120 let od jeho narození, v tomto roce jsme mohli vzpomenout i 50. výročí jeho úmrtí. Krátce si tuto osobnost světové vědy připomenout jistě stojí za to.

Norbert Wiener se narodil 26 listopadu 1894 V Missouri v Kolumbii jako první dítě ruských židovských emigrantů. Otec byl učitelem slovanských jazyků na Harvardu a Norberta rodiče učili doma, i když v sedmi letech krátce navštěvoval školu. Maturoval v roce 1906 na Ayer High School a již v září téhož roku zahájil jedenáctiletý Norbert studium matematiky na vysoké škole (Tufts College). V roce 1909 obdržel bakalářský titul a nastoupil na Harvard, kde získal v 18 letech doktorát za disertaci související s matematickou logikou. Následoval pobyt v Anglii v Cambridge, v německém Gőttingenu, opět v Anglii a poté návrat do USA.

Působení na Massachusettském technologickém institutu (MIT)

V roce 1919 přijal Norbert Wiener místo učitele matematiky na MIT, kde se již v pětadvaceti letech stal docentem. Věnoval se teorii pravděpodobnosti a náhodným procesům (jeden druh náhodného procesu je dodnes pojmenován jako Wienerův bílý šum). Také se zabýval lineárními prostory, topologií, teorií potenciálu, teorií čísel, teorií integrálu a analytickými funkcemi.

Během práce pro MIT často cestoval po Evropě, kam se také vrátil po svatbě s Margaret Engemannovou. Většinu času strávil v Göttingenu nebo s Hardym v Cambridge. Náplní jeho práce byl Brownův pohyb, Fourierův integrál, Dirichletovy problémy, harmonická analýza, Tauberianovy teorémy a další problémy. V období druhé světové války vybudoval teorii predikce stacionárních časových řad a použil ji pro řízení protiletadlového dělostřelectva. Zemřel ve Stockholmu 18. března 1964.

Spolutvůrce kybernetiky

Norbert Wiener nejvíce proslul jako spolutvůrce slova kybernetika (z řeckého kybernétes – lodivod či kormidelník). Vlastní výraz kybernetika poprvé použil, i když v trochu jiné souvislosti, už slavný francouzský fyzik André Marie Ampére (1775–1836), když navrhl v roce 1834 klasifikaci věd a nazval tak dosud neexistující, ale jím předpovězenou vědu o řízení lidské společnosti.

Renomované naučné slovníky a encyklopedie filozofie, matematiky a obecně knih o myšlení se při definování slova kybernetika o Wienerovi bohužel zmiňují jen zřídka. Přesto bezesporu patřil k těm průkopníkům informačního věku, kteří nejvíce ovlivnili utváření dvacátého století a zřejmě i období, která následovala.
Na Norberta Wienera si občas rádi vzpomenou autoři, když potřebují dokumentovat pošetilost géniů nebo „střelenost“ matematiků. Není to spravedlivé a většinou ani pravdivé. Mnohem důležitější jsou Wienerovy myšlenky, postoje, výroky a citace z jeho knih, včetně názorů současníků a často oponentů.

Kybernetika v podání komunistické ideologie

Na nepochopení Wienerova přínosu do pokladnice světové vědy se v šedesátých letech minulého století podepsala tehdy vládnoucí ideologie. Kuriózně nám může znít citace z Příručního slovníku naučného, vydaného Nakladatelstvím ČSAV v Praze roku 1963, kde pod heslem kybernetika čteme: „Rozvoj a uplatnění kybernetiky je v plném souladu s potřebami budování komunismu. Kybernetika podstatně zajistí mohutný rozvoj výroby, která bude produkovat komunistickou hojnost výrobků, a naopak osvobozený člověk komunismu bude plně využívat kybernetiky jako prostředku svého všestranného vývoje“. Jaký je to ale posun proti létům padesátým, kdy byla kybernetika označena za „buržoazní pavědu“, která prý sloužila k ohlupování a odlákání revolučních mas od třídního boje! Ke cti režimu let šedesátých může sloužit vydání některých Wienerových děl, jakými byly např. „Kybernetika a společnost“ (1963), „Kybernetika neboli řízení a sdělování v živých organismech a strojích“ (1960) a „Můj život“ (1970).

Významný anglický matematik, filozof, logik a spisovatel Bertrand Russel o Wienerovi, který byl jako dvacetiletý doktorand díky stipendiu pro nadané studenty posluchačem jeho přednášek v Cambridgi, pronesl prorocká slova: „Elektroinženýr ho bude znát jako zakladatele současné (statistické) teorie komunikace a řízení, teoretický fyzik jako člověka, který zavedl (funkční) integrál drah, a biolog jako osobu, která do biologie zavedla plodné koncepty a pozitivní a negativní zpětné vazby, kybernetický systém, přenos informací a šum. Oponenti nadměrné militarizace v něm našli příklad člověka, který z principu odmítl pracovat na zbraních, přestože se do těchto prací zprvu aktivně zapojoval…“

Wiener v Praze

Norbert Wiener dvakrát navštívil – již jako matematik světového jména – naši republiku. Poprvé v roce 1926 na osobní pozvání prezidenta T. G. Masaryka. Patrně právě tehdy v Praze slyšel pověst o Golemovi, která jej zaujala. Píše o ní v jedné ze svých knih, když se zamýšlí nad perspektivou vývoje umělé inteligence. Podruhé navštívil Prahu na pozvání tehdejší Československé akademie věd v roce 1961 a přednesl zde několik odborných přednášek.

V roce1967 byla ústavem matematiky MIT na památku Norbertha Wienera udělena Wienerova cena za aplikovanou matematiku, kterou dodnes uděluje Americká matematická společnost a Společnost pro průmyslovou a aplikovanou matematiku.

---

Některé Wienerovy výroky

• Matematika je tvrdý sport.
  
• Aktivně žít znamená žít s přiměřenými informacemi.
  
• Bez výjimky každá informace k nám dochází nějak zdeformovaná a zubožená.
  
• Jak mám vědět, co jsem řekl, dokud jsem na to neslyšel odpověď?
  
• Dobrý organizátor může dosáhnout mnohem více vhodným výběrem lidí, než neustálými příkazy.
  
• Lidé, kteří dnes ovládají vědu, skutečně ani sami nepředvídají všechny důsledky toho, co se děje.
  
• Člověk stále ovládá přírodu, což se na tak malé planetě, jakou je naše Země, může nakonec projevit naopak větší závislostí člověka na přírodě.
  
• Primitivní víra v pokrok je přesvědčením, které nesvědčí o síle, ale o povolnosti, a tudíž o slabosti.
  
• Věda je nemožná bez víry.
  
• Školní mládež nemá ráda Shakespeara, protože se jí zdá, že je jeho dílo pouze souhrnem citátů.
  
• Nikdo nesmí silou svého postavení upevňovat své nesmírné výhody.
  
• Logiku, studium a další rozumové činnosti jsem nikdy nechápal jako komplexní a uzavřený obraz, nýbrž jako proces, jenž člověka vyděluje ve vztahu k jeho okolí. Plaveme proti silnému proudu plnému zmatků. To, že jsme kdy byli, jsme a budeme, je naší největší možnou výhrou. Žádná porážka nás nemůže připravit o úspěch, že jsme pár okamžiků existovali ve světě, kterému jsme patrně lhostejní.
  
• Moderní fyzik je v pondělí, středu a pátek stoupencem teorie kvantové mechaniky, v úterý, čtvrtek a sobotu je stoupencem teorie obecné relativity. V neděli není ani jedním, v neděli se modlí k Bohu, aby někdo, nejlépe on sám, dokázal tyto teorie sloučit.

  Citace pocházejí většinou z autobiografické knihy Norberta Wienera „Můj život: pozdější život zázračného dítěte“ (1956).