Před zrozením parního stroje

Právě před 300 lety, 15. května 1713, se v Banské Štiavnici narodil Jozef Karol Hell (Höll), významná postava světového hornictví. V Banskoštiavnickém rudném revíru prožil celý život a také tu 10. března 1789 zemřel.

Otcem Jozefa Karla byl Matej Kornel Hell, hlavní důlní strojmistr revíru a také plodný vynálezce v oboru báňské techniky. A jeho starší syn šel plně v otcových stopách. Po absolvování školy pomáhal otci se stavbou čerpacích a dopravních důlních strojů, nějaký čas studoval na báňské škole mechaniku a hydrauliku a opět se vrátil k otci. Po jeho smrti (1743) zastával ve zdejších dolech místo strojmistra a posléze se stal hlavním strojmistrem revíru. V posledních letech života působil rovněž na Hornické akademii, založené roku 1762 v Banské Štiavnici, první škole tohoto druhu na světě. V té době byl Banskoštiavnický rudný revír již několik desetiletí vzorem pro celý hornický svět v oblasti nejvyspělejší důlní techniky, na čemž měli největší zásluhu právě otec a syn Hellové.

Poradil si se spodní vodou

V hlubokých rudných dolech představovala velký problém voda zaplavující důlní díla. Proto se Hell zaměřil především na čerpací stroje. Už v letech 1736–38 sestrojil pákový (vahadlový) čerpací stroj nové konstrukce. Stroj byl dřevěný a dokázal vyčerpat až 200 l vody za minutu do výšky 80 metrů. Hell stavěl vždy dva stroje nad sebou, takže voda vytékající ze spodního navíc pomáhala pohánět ten vyšší. Okolo roku 1749 postavil na šachtě Leopold první vodosloupcový čerpací stroj. Tyto stroje jsou dnes považovány za vrchol báňské techniky v období feudalismu. Vyznačovaly se velkou spolehlivostí, poslední z nich fungoval v šachtě Lill v hloubce 265 m pod zemí ještě v roce 1960. Jejich princip spočíval v napuštění vody pod píst, který zvedala. Po jejím vypuštění píst klesal samovolně do spodní polohy.

Čerpadlo na vzduch a oheň

Hell se však s dosaženými úspěchy nespokojil a roku 1753 zkonstruoval vzdušný čerpací stroj, kde vodu nahradil stlačený vzduch. To už byla ovšem hudba budoucnosti. Vrcholem jeho činnosti se pak stal ohňový čerpací stroj (atmosférický parní stroj Newcomenova typu), přímý předchůdce parních strojů, který postavil roku 1758 na dole Königsegg. Hell zkonstruoval i zařízení na čištění vzduchu v dolech a čerpání čerstvého vzduchu do podzemí i výkonnou protipožární stříkačku. Jeho vynálezy ovlivnily na dlouhou dobu vývoj světové důlní techniky.

Bratr Maxmilián – úspěšný hvězdář

Poznamenejme ještě, že velmi významným vědcem byl i jeho mladší bratr Maxmilián (1720–1792). Ten se věnoval astronomii, po ukončení gymnázia v Banské Bystrici vstoupil do jezuitského řádu, kde pak pokračoval ve vysokoškolských studiích ve Vídni a také sám vyučoval. Založil několik hvězdáren (např. v Kluži, v Trnavě, v Budíně atd.). Světovou proslulost získal účastí na dánské královské expedici za severní polární kruh, při které přesně vypočítal sluneční paralaxu. Byl členem řady světových vědeckých společností.