Základem průmyslu je ocel

Letos uplynulo 200 let od narození anglického vynálezce Henryho Bessemera. Ačkoli jeho jméno není tak všeobecně známé jako je tomu u jiných velikánů techniky, například Jamese Watta, jeho vynález – bessemerování – je v odborných kruzích považován za nejdůležitější příspěvek jednotlivce k průmyslové revoluci.

Henry Bessemer se narodil 19. ledna 1813 v Charltonu v Anglii. Jeho otec Anthony Bessemer byl znamenitý technik v oboru parních strojů. Coby vynálezce zkoušel štěstí ve Francii, ale revoluce jej brzy vyhnala zpět na bezpečný ostrov.

Začal s pozlacováním

Mladý Henry začínal v otcově továrně na výrobu zlatých řetízků, ale mladistvé sny o umělecké dráze jej zevedly do Londýna. Brzy však pochopil, že je to existence ještě nejistější než vynálezectví. Utvrdil ho v tom i jeho první vynález „zlatého“ prášku na pozlacování, velmi levného – jeho podstatnou součástí nebylo zlato, ale bronz.
Po sňatku v roce 1837 našel Bessemer zdatného obchodního společníka ve svém švagrovi. Pořídili si dům a dílnu v Londýně, po celé Anglii si nechávali vyrábět různé součástky strojů, které pak montovali a prodávali. Svůj postup přísně tajili, do budovy měla přístup pouze hrstka lidí, takže se jim to dařilo plných 35 let.

Šlechticem za razítko

V té době také uskutečnil svůj snad nejpozoruhodnější vynález – razítko. Dnes, v době bující byrokracie, jsme na rozpacích, zda jej za to pochválit či odsoudit. Ale tehdy měla razítka pro označování důležitých dokumentů zásadní význam a pro úředního šimla se stala oblíbenou zbraní. Však byl za to Bessemer v roce 1879 povýšen do šlechtického stavu.
Abychom mu však nekřivdili, technika mu byla přece jen bližší – navrhl například hydraulický lis pro lisování cukrové třtiny, parní ventilátor pro doly a zabýval se též výrobou železa a oceli. A právě to vedlo britskou vládu, aby se obrátila – teď už na sira Henry Bessemera – se žádostí o vynalezení metody získání pevné oceli na výrobu děl. Brzy se ukázalo, že taková ocel je důležitá nejen ve vojenství, ale že pohne dopředu celým průmyslem.

Bessemerování

Bessemer začal vyrábět kujnou ocel ze surového železa v hruškovitých konvertorech s kyselou vyzdívkou. Do rozžhaveného železa se dmýchá vzduch a tak se spalují nežádoucí příměsi, mangan, křemík a především uhlík, který činí ocel křehkou. Nebyl to nápad úplně nový, ale teprve besemerování umožnilo vyrábět kvalitní ocel ve velkém a tím také mnohem levněji. Bohužel, nejškodlivější příměs, fosfor, se tímto procesem neodstraní. To dokázaly až další úpravy procesu (Siemensův‑Martinův, Thomasův) se zásaditou vyzdívkou a dalšími vylepšeními.

Úspěšný vynálezce uzavřel pak svou životní dráhu v Londýně 15. března 1898, v požehnaném věku 85 let.