Kde se vzaly inkubátory

Nedonošených dětí stále přibývá – stále více rodí i starší ročníky žen a více párů využívá asistovanou reprodukci. Děti někdy přicházejí na svět i o řadu týdnů dříve a jsou odkázané na pomoc lékařů. V Česku se v roce 2009 narodilo předčasně, tj. dříve než ve 38. týdnu těhotenství, a s nízkou porodní váhou pod 2 500 gramů přes devět tisíc dětí.

Jednoho letního dne roku 1878 si pařížský lékař Stephene Tarnier (1828‑1897), který pracoval v městské porodnici pro chudé ženy, vzal den volna a navštívil nedalekou botanickou a zoologickou zahradu Jardin des Plantes. Nebyly to pařížské dívky ve vábivém oblečení, co upoutalo jeho pozornost. Při prohlídce ho zaujal „inkubátor” s právě vylíhlými kuřaty. Pohled na drobné tvorečky potácející se v teple dřevěného boxu jej přivedl na myšlenku sestrojit podobné zařízení pro novorozené děti. Úkol zadal ošetřovateli Odile Martinovi, který se v zoo staral o chov drůbeže.

První dřevěné boxy zakoupila Maternité de Paris

Kojenecká úmrtnost byla v té době hrozivě vysoká, dokonce i v tak vyspělém městě jako Paříž. Jedno z pěti dětí zemřelo dříve, než se naučilo lézt po čtyřech, a šance předčasně narozených dětí s nízkou porodní váhou byly ještě podstatně nižší. Tarnier na základě svých zkušeností vytušil, že klíčovým úkolem je udržet děti v teple. Věděl také, že francouzské lékařské instituce byly v té době posedlé nově se v praxi uplatňujícími statistickými metodami a postupy rozvíjení lidských znalostí použitím empirických dat. A tak jakmile Maternité de Paris zakoupila první dřevěné boxy, v nichž ohrožené novorozence hřály vespod umístěné láhve s horkou vodou, zahájil Tarnier bleskovou studii pěti set dětí. Výsledky vyvolaly v pařížských lékařských kruzích doslova poprask – zatímco dosud umíralo do několika týdnů od narození asi 66 % kojenců s nízkou porodní váhou, v Tarnierově inkubátoru umíralo pouze 38 % dětí. Ukázalo se, že úmrtnost předčasně narozených dětí lze snížit téměř na polovinu stejnou metodou, která pomáhala na svět i kuřatům v zoo. Během několika let bylo nařízením městské rady zavedeno nové opatření povinně ve všech pařížských porodnicích.

Dobrý start do života

Novorozenecké inkubátory doznaly v následujících desetiletích výrazného rozvoje a jejich široké uplatnění umožnilo ve druhé polovině minulého století neuvěřitelný 75% pokles kojenecké úmrtnosti. Novorozenecké inkubátory nejvyšší třídy se dnes standardně dodávají s hygienickým servozvlhčovacím systémem, automatickým řízením koncentrace kyslíku, pulzním oxymetrem, výškově nastavitelným podvozkem a různými senzory, zajišťujícími nadstandardní životní podmínky. Jelikož jsou inkubátory úzce zaměřeny na počátek lidského života, jejich přínos veřejnému zdraví – měřeno počtem celkových let života navíc – se může směle srovnávat s těmi nejvýznamnějšími lékařskými pokroky dvacátého století. Radiační terapie zhoubných nádorů nebo dvojitý bypass mohou člověku přidat deset či více let dalšího života, inkubátor mu však dá celý život.

Tarnierův a Martinův vynález nebyl prvním zařízením, které zahřívalo novorozence. Historicky první inkubátor, tzv. Ruehlovu kolébku, používal v Petrohradě od roku 1835 v carském nalezinci osobní lékař manželky cara Pavla I. Marie Fjodorovny. Jednalo se o upravenou běžnou vaničku s dvojitými stěnami ze železného plechu natřeného olejovou barvou. Novorozence zahřívala teplá voda nalitá mezi stěny.