Abychom mohli elektrickou energii využít, musíme ji nejen vyrobit, ale také dopravit k odběratelům. K tomu se dnes využívá mnoho složitých rozvodných a přenosových zařízení. Jak tomu však bylo v počátcích rozvoje elektroenergetiky ve druhé polovině 19. století? O zavedení moderní přenosové trojfázové soustavy se významně zasloužil i ruský fyzik M. O. Dolivo-Dobrovolskij, který se narodil právě před 150 lety.
Fotogalerie (1)
Prvotní přenosová vedení byla napájena stejnosměrným proudem. Ten sice postačoval pro Křižíkovy obloukovky i Edisonovy žárovky, motory lokomotiv a výtahů, ale jeho přenos na dálku provázely obrovské ztráty. Proto si elektrické „spotřebiče” vozily své energetické zdroje s sebou, jak o tom svědčí např. zemská Jubilejní průmyslová výstava v Praze z roku 1891. Její celkové osvětlení (220 obloukovek pro venkovní prostory a 1 400 žárovek pro interiéry a restaurace), včetně osvětlené fontány a obřího majákového světlometu, bylo napájeno proudem devíti dynam poháněných parní lokomobilou. Avšak právě téhož roku se poprvé uskutečnil přenos elektrického proudu o vysokém výkonu pro průmyslové a jiné účely na velkou vzdálenost. Jedním z řady vědců a techniků, kteří posunuli hranice lidského poznání v této oblasti silnoproudé elektrotechniky, byl ruský fyzik a elektrotechnik Michail Osipovič Dolivo‑Dobrovolskij, od jehož narození uplynulo počátkem letošního roku 150 let. Ačkoliv trochu zůstává v zapomnění, odhalil jako jeden z prvních možnosti třífázového střídavého proudu (sám jej pojmenoval „točivý proud”) a významnou měrou se podílel na vybudování teorie moderní vysokonapěťové přenosové třífázové soustavy a na jejím zavádění do praxe.
M. O. Dolivo‑Dobrovolskij se narodil 2. ledna 1862 v Petrohradu, studoval na reálce v Oděse a na technice v Rize. Již od mládí měl problémy se svými politickými názory; po atentátu na cara Alexandra III. byl pro „spojení s revolučními kruhy” vyloučen ze všech ruských vysokých škol. Emigroval proto do Německa, kde v letech 1881 až 1887 studoval na vysoké škole polytechnické v Darmstadtu. Po absolvování vysokoškolských studií zde zůstal jako asistent, poté krátkou dobu pracoval u švýcarské firmy Oerlikon a nakonec získal vedoucí místo u známé firmy Allgemeine Elektricität‑Gesellschaft (AEG), kde se záhy stal šéfkonstruktérem. V roce 1888 sestrojil třífázový asynchronní motor s klecovou kotvou, a v následujícím roce získal na tento typ stroje patent.
Jako již známý talentovaný odborník byl v roce 1891 spolu s dalším průkopníkem elektrizace hospodářství inženýrem Oskarem von Millerem pověřen ředitelem Frankfurtské elektrotechnické výstavy, aby celý její areál zásoboval elektrickou energií. Avšak alternátor vodní turbíny (300 HP) byl k dispozici až v Lauffenu na řece Neckar ve vzdálenosti 180 km od místa pořádání akce. Kromě toho poskytoval napětí jen 55 V (1400 A, 40 Hz). Jako zastánce střídavé energetické soustavy (přes odmítavé posudky tehdejších největších autorit T. A. Edisona a W. Siemense) sice využil dosažených zkušeností francouzského elektrotechnika Marcela Depreze s přenosem elektrické energie stejnosměrným proudem, avšak celý projekt vybudoval jinak. Napětí alternátoru transformoval na 3 × 8 500 V, výkon asi 75 kW přenášel třívodičovou sítí měděnými vodiči o průměru 4 mm na stožárech s dvojitými, olejem plněnými izolátory. Elektrický proud se na výstaviště dostal jen s minimálními ztrátami (účinnost asi 75 %). Ve Frankfurtu se napětí transformovalo na 100 V a vedle osvětlení zde proud poháněl vystavované obráběcí stroje, mlátičky obilí a zejména divácky atraktivní obří čerpadlo, vytlačující vodu na umělou skálu. Tento experiment se poprvé uskutečnil 28. srpna 1891 a byl přijat s velkým světovým ohlasem. Model přenosového systému je dnes k vidění v Technickém muzeu v Mnichově.
Úspěšný „Frankfurtský experiment” M. O. Dobrovolského znamenal zvrat v silnoproudé elektrotechnice a definitivně obrátil pozornost ke střídavému proudu a moderní přenosové trojfázové soustavě. Velký ruský vědec, konstruktér a vynálezce, působící po celý svůj plodný život v Německu, zemřel 15. listopadu 1919 v Heidelbergu.
Guma je jedním z neopěvovaných velkých hrdinů průmyslové revoluce. Kromě jejích obvyklých aplikací, jako jsou pneumatiky, kondomy, elastické spodní prádlo, apod., představuje základní složku asi ve 40 000 výrobcích, včetně absorbérů nárazu, hadic, lékařských nástrojů, těsnění, atd.
Vynálezy a objevy často přicházejí na svět klikatými cestičkami. Jednou to vypadá, jako by se na ně čekalo tak netrpělivě, že se zrodí hned v několika hlavách v různých koutech světa, jindy je náhodou nebo omylem objeveno něco, s čím si nikdo neví rady.
Společnost Deloitte vypracovala pro Euratom studii o přínosech jaderné energetiky v roce 2019 a 2050. V současné době je v provozu ve 14 zemích EU 126 komerčních reaktorů o výkonu 118 GWe. Do roku 2050 by měl jejich výkon stoupnout na 150 GWe, budou se ale muset snížit investiční náklady.
Myši, švábi, japonské křepelky, ryby, škeble, rostliny.... ti všichni měli možnost ochutnat Měsíc! Po návratu Apolla 11, od jehož mise letos uplynulo 11 let, putovalo množství vzácných vzorků měsíční horniny do laboratoří.
Světlo je jeden z nejúžasnějších přírodních jevů a pro život člověka má zásadní význam. Je pro nás nejen hlavním prostředkem poznávání světa a vesmíru, ale i zdrojem emocí, je obdivováno a zkoumáno uměním i vědou. Optika, nauka o světle, je vlastně nejstarší částí fyziky.
Krátké výstižné video z dílny Mezinárodní agentury pro atomovou energii ve Vídni ukazuje využití jaderné energie a jaderných technologií při výzkumu vesmíru. Ne každý ví, že jádro pohání vesmírné sondy už po desetiletí. Zopakujme si to. (Film je v angličtině.)
za podporu děkujeme dobrým lidem:
za podporu děkujeme dobrým lidem:
