Tichý a spolehlivý

Právě před 110 lety, 4. srpna 1900, zemřel v La Varenne-Saint Hilaire na břehu francouzské řeky Marny muž, který stál na počátku éry spalovacích motorů. Jmenoval se Jean Joseph Étienne Lenoir, narodil se 12. ledna 1822 v belgickém městečku Mussy la Ville, ale od svých 16 let žil ve Francii.

Tichý a spolehlivý
Lenoir se vyučil emailérem a údajně si přivydělával i jako číšník. Svým založením však byl vynálezcem, tím klasickým a všestranným, jací v 19. století přetvářeli svými objevy svět. Už v roce 1847 objevil novou metodu pro upevnění emailu na hodinkách či jiných ozdobných předmětech, pak jej však zaujala železnice, pro kterou roku 1855 zkonstruoval elektrickou brzdu a rok na to elektrický signální systém. To byl ovšem teprve začátek. Abychom ukázali jeho všestrannost, přeskočme něco přes dvě desítky let, v nichž Lenoir získal mj. za své zásluhy ve válce prusko-francouzské (1870/1871) francouzské občanství, a připomeňme si, že roku 1881 byl vyznamenán řádem čestné legie – za svůj vynález z oboru telegrafie.

Plynový motor
V roce 1859 získal Lenoir patent na výbušný motor poháněný svítiplynem a spoluzaložil obchodní společnost Société des Moteurs Lenoir, která jeho motory začala vyrábět. Následujícího roku doplnil patent o elektrické zapalování. Netrvalo dlouho a objevil se vážný konkurent, německý obchodník Nikolaus August Otto (1832­–1891) s podobným motorem, který měl navíc podstatně nižší spotřebu plynu. Tuto nevýhodu vyrovnávaly Lenoirovy motory mnohem tišším chodem a spolehlivostí. Je však mít stále na paměti, že šlo o motory stabilní, ideální pro použití v řemeslnických dílnách, ale bez pevného přívodu plynu „mrtvé“.

Ta skutečně geniální myšlenka napadla Lenoira v roce 1862, kdy svůj původní patent rozšířil o dodatek „aby plyn mohl býti nahrazen parami vodíku, petroleje a jiných paliv“. Přidal k motoru jednoduchý karburátor, umístil jej do vozu a v roce 1863 se první automobil s výbušným motorem (s petrolejem jako palivem) vydal na cestu z Paříže do Joinville-le-Pont a zpět. Celkem tříhodinová jízda dopadla úspěšně, ale Lenoir v dalších pokusech nepokračoval – budoucnost svého motoru viděl spíše na člunech a lodích než v těžkých vozech na špatných silnicích. Řadu lodí pak také svým motorem vybavil.

V roce 1883 zkonstruoval Lenoir jednoválcový čtyřdobý výbušný motor, který měl mj. i mnohem příznivější spotřebu. Přestože byl vlastně velmi plodným a úspěšným vynálezcem, nezbohatl, naopak od chudoby jej zachránila jen malá renta, kterou mu vyplácela Compagnie Parisienne du Gaz. Objevitel, který stál na začátku éry nejrozšířenějšího dopravního prostředku lidské historie, zemřel nakonec v ústraní a takřka zapomenut.

Vskutku spolehlivý
O kvalitách Lenoirova motoru svědčí i následující příběh. Na námořní výstavě v Le Havru roku 1887 byl jednou z atrakcí člun Lenoir, vybavený vynálezcovým lodním motorem. Po výstavě člun zmizel, až ho náhodou vylovil bagr čistící přístav. Trosky poslali do loděnice v Paříži, kde si jich všiml syn majitele loděnic, student techniky. Motor vyčistil, dal jej zabudovat do nového člunu  a s ním se pak proháněl po Seině.

A ještě...
Před 110 lety zemřel i další průkopník posléze velmi rozvinutého oboru a vlastně pouhý amatér. Americký duchovní Hannibal Williston Goodwin (1822 – 1900) si v roce 1887 dal patentovat metodu výroby svitkového filmu – vrstvu želatiny s bromidem stříbrným na celuloidovém pásu. Obrovský rozmach fotografie „předdigitální“ éry mohl nastat.