Biografie

Článků v rubrice: 185

Akademik J. Heyrovský

Akademik Jaroslav Heyrovský se narodil 20. prosince 1890 v Praze v rodině univerzitního profesora. Po skončení gymnázia pokračoval ve studiu na Karlově univerzitě, obor fyzika a chemie, který se tenkrát učil na Filozofické fakultě.

Fotogalerie (1)
Ilustrační foto

Studia chtěl ukončit v Londýně, ale místo toho musel narukovat do války. Pro tělesnou slabost byl zařazen jako chemik do lazaretu, kde také dokončil svou dizertační práci, kterou hned po válce v Praze na univerzitě obhájil.
Na návrh profesora B. Kučery začal v roce 1918 studovat některé anomálie, které se objevovaly na křivkách při sledování povrchového napětí rtuti v různých elektrolytech. Původní zařízení s Lippmannovým elektroměrem nahradil velmi citlivým galvanoměrem (10-8 A) a jako nepolarizovatelnou elektrodu používal nasycenou elektrodu kalomelovou (= chlorid rtuťný, Hg2Cl2, bílá, ve vodě je nerozpustná látka). Při těchto výzkumech se výborně osvědčila rtuťová kapková elektroda, u které v několikavteřinových intervalech vždy ukápla kapka rtuti, takže elektrochemické děje probíhaly na čerstvém povrchu nezasaženém předchozími ději. Později se svým japonským spolupracovníkem M. Shikatou sestrojil Heyrovský přístroj, který automaticky registroval voltampérové charakteristiky. Přístroj využívaný ke studiu závislosti charakteristik na složení roztoku nazval polarograf a příslušnou metodu polarografie. První zprávy o nové metodě publikoval roku 1922. Polarografická metoda se neobyčejně osvědčila pro studium nejrůznějších dějů ve fyzikální chemii, která se v té době vymezovala jako nový obor.
Není proto divu, že pro své zásluhy byl profesor Heyrovský třikrát navržen na udělení Nobelovy ceny, až ji konečně v prosinci roku 1959 ve Stockholmu osobně převzal. Tehdejšímu režimu to nebylo příliš vhod a stejně jako B. Pasternakovi, který byl rok předtím přinucen cenu odmítnout, dělal i Heyrovskému různé potíže, např. povolení k cestě mu bylo doručeno až těsně před startem na letiště.
Literární odkaz akademika Heyrovského je neobyčejně rozsáhlý, a to jak periodický, tak monografický. Od svého mládí se totiž řídil heslem „work, finish, publish“, které vždy doporučoval svým studentům a spolupracovníkům. Dílo akademika Heyrovského je velkým přínosem pro světovou vědu a za své zásluhy byl vedle Nobelovy ceny oceněn řadou domácích i zahraničních vyznamenání.

Jaroslav Čihalík
Poslat odkaz na článek

Opište prosím text z obrázku

Nejnovější články

AI bez USA a Číny? Evropské AI modely ztrácejí na zámořskou konkurenci jen asi rok vývoje

Náskok čínských i amerických AI modelů na evropskou špičku narůstá, není ale nedostižný. Stojí za ním především nedostatek investic ze soukromého sektoru i pasivita ...

Yerba maté

Yerba maté je jedním z nejoblíbenějších kofeinových nápojů na světě. Mezinárodní výzkum vedený Univerzitou v Buenos Aires ve spolupráci s European Molecular Biology Laboratory ...

Elektrárna na „malém“ Lipně měnila česle

Nezvyklý pohled nabízela v polovině dubna nádrž vodní elektrárny Lipno II, která slouží k vyrovnávání kolísavých odtoků při provozu výše umístěné ...

Od draků a holubů k leteckým snímkům. Jaká je historie focení světa shůry?

Ortofotomapy jsou nepostradatelným podkladem pro moderní územní plánování, stavitelství, environmentalistiku a řadu dalších oborů.

Jak může ionizující záření pomoci při recyklování plastů

„Světový závazek skoncovat se znečištěním plasty je jasný a nepopiratelný,“ řekla Inger Andersen, výkonná ředitelka Programu OSN pro životní prostředí (UNEP), když se v ...

Nejnovější video

Stellarátory - budoucnost energetiky?

Zjímavý průřez historií jaderné fúze a propagace jednoho ze směrů výzkumu - stellarátorů. množstvím animací i reálných záběrů podává srovnání se současnými tokamaky.

close
detail