Biografie

Článků v rubrice: 182

Akademik J. Heyrovský

Akademik Jaroslav Heyrovský se narodil 20. prosince 1890 v Praze v rodině univerzitního profesora. Po skončení gymnázia pokračoval ve studiu na Karlově univerzitě, obor fyzika a chemie, který se tenkrát učil na Filozofické fakultě.

Fotogalerie (1)
Ilustrační foto

Studia chtěl ukončit v Londýně, ale místo toho musel narukovat do války. Pro tělesnou slabost byl zařazen jako chemik do lazaretu, kde také dokončil svou dizertační práci, kterou hned po válce v Praze na univerzitě obhájil.
Na návrh profesora B. Kučery začal v roce 1918 studovat některé anomálie, které se objevovaly na křivkách při sledování povrchového napětí rtuti v různých elektrolytech. Původní zařízení s Lippmannovým elektroměrem nahradil velmi citlivým galvanoměrem (10-8 A) a jako nepolarizovatelnou elektrodu používal nasycenou elektrodu kalomelovou (= chlorid rtuťný, Hg2Cl2, bílá, ve vodě je nerozpustná látka). Při těchto výzkumech se výborně osvědčila rtuťová kapková elektroda, u které v několikavteřinových intervalech vždy ukápla kapka rtuti, takže elektrochemické děje probíhaly na čerstvém povrchu nezasaženém předchozími ději. Později se svým japonským spolupracovníkem M. Shikatou sestrojil Heyrovský přístroj, který automaticky registroval voltampérové charakteristiky. Přístroj využívaný ke studiu závislosti charakteristik na složení roztoku nazval polarograf a příslušnou metodu polarografie. První zprávy o nové metodě publikoval roku 1922. Polarografická metoda se neobyčejně osvědčila pro studium nejrůznějších dějů ve fyzikální chemii, která se v té době vymezovala jako nový obor.
Není proto divu, že pro své zásluhy byl profesor Heyrovský třikrát navržen na udělení Nobelovy ceny, až ji konečně v prosinci roku 1959 ve Stockholmu osobně převzal. Tehdejšímu režimu to nebylo příliš vhod a stejně jako B. Pasternakovi, který byl rok předtím přinucen cenu odmítnout, dělal i Heyrovskému různé potíže, např. povolení k cestě mu bylo doručeno až těsně před startem na letiště.
Literární odkaz akademika Heyrovského je neobyčejně rozsáhlý, a to jak periodický, tak monografický. Od svého mládí se totiž řídil heslem „work, finish, publish“, které vždy doporučoval svým studentům a spolupracovníkům. Dílo akademika Heyrovského je velkým přínosem pro světovou vědu a za své zásluhy byl vedle Nobelovy ceny oceněn řadou domácích i zahraničních vyznamenání.

Jaroslav Čihalík
Poslat odkaz na článek

Opište prosím text z obrázku

Nejnovější články

Vložení kryostatu do tokamakové jámy

Vypadá to jako scéna ze Spielbergových „Blízkých setkání třetího druhu“. Základna kryostatu ve tvaru polévkového talíře se pomalu zvedá z nosného rámu.

Energosádrovec

Na příčky, podhledy, římsy pro osvětlení, jako zvuková izolace, nebo podklad pro plovoucí podlahu – sádrokartonové desky slouží ve stavebnictví už přes sto let.

Může americium nahradit plutonium v kosmických misích?

O tom, že kosmické mise (satelity, měsíční a marsovská vozítka, sondy letící na hranice Sluneční soustavy a dál) pohání jaderné a radionuklidové zdroje, jsme psali již několikrát.

Zátěžový test dobíječek elektromobilů

Premiérový český test souběžného dobíjení šesti elektromobilů na třech stanicích a současně málo vídané doplňování baterií 12 e-aut jedné značky v místě a čase.

Oblíbená Soutěž „Vím proč“ startuje pošesté

Na tři minuty se stát Newtonem, Einsteinem nebo Curie-Sklodowskou, natočit zajímavý fyzikální pokus a vyhrát 200 000 korun pro svou školu.

Nejnovější video

Bez jaderné energie se ve vesmíru daleko nedostaneme

Krátké výstižné video z dílny Mezinárodní agentury pro atomovou energii ve Vídni ukazuje využití jaderné energie a jaderných technologií při výzkumu vesmíru. Ne každý ví, že jádro pohání vesmírné sondy už po desetiletí. Zopakujme si to. (Film je v angličtině.)

close
detail