Antoine Laurent Lavoisier

Právě před dvěma sty deseti lety, 8. května roku 1794, skončil pod gilotinou Francouzské revoluce svůj život jeden z největších učenců Francie všech dob, „arcičaroděj“ počátků moderní chemie – Antoine Laurent Lavoisier.

Po Lavoisierově smrti prohlásil prý slavný matematik Lagrange: „Stačila chvilka na odseknutí této hlavy a možná sto let bude potřeba, než se zrodí další, podobná téhle.“ Měl pravdu, Lavoisierovo nadání bylo neobyčejné. Narodil se 26. srpna 1743 v Paříži a kromě nadání mu nechyběly ani dostatečné hmotné prostředky k jeho uplatnění. Patřil k nejtalentovanějším žákům Coll`ege Mazarin, chystal se ke studiu práv, ale zlákaly ho přírodní vědy. Jen tak pro rozptýlení začal psát drama La Nouvelle Héloise, ale pro přemíru práce v laboratoři je nedokončil. Zabýval se pokusy s virgulí, zajímala ho hypnóza, zkonstruoval pojízdné křeslo pro invalidy. Jako třiadvacetiletý obdržel zlatou medaili Akademie věd za řešení nočního osvětlení Paříže, o dva roky později se stal akademikem a roku 1785 ředitelem Akademie.
Lavoisier se svým chemickým bádáním začínal v době, kdy ještě čile žila alchymie a také názory na podstatu hmotného světa tradované ještě z antiky. Skvělý experimentátor však formuloval své závěry zcela moderně - na základě trpělivých pokusů a pozorování a především přesných měření. Jako jeden z prvních zavedl do chemické analýzy váhy a důsledně je používal.
Za co mu moderní chemie vděčí? Zjednodušeně řečeno například za to, že po dlouhá léta oblíbený „flogiston“, tajemnou substanci, která mimo jiné měla být příčinou hoření látek, odkázal do říše bájí a v téže souvislosti prokázal existenci kyslíku a jeho úlohu při hoření. Dokázal, že vzduch není prvek, ale směs plynů a také vyvrátil domněnku, že oheň je prvek a vysvětlil jej správně jako prudké slučování se vzdušným kyslíkem. Ve svém proslulém „pokusu dvanácti dnů“ pochopil a formuloval principiální poznatek, že hmota se nemůže ztratit a stejně tak nemůže z ničeho vzniknout.
Už tento základní postulát by mu zajistil věčnou památku, Lavoisier však udělal pro rozvoj chemie mnohem víc -- spolu s dalšími třemi kolegy napsal knihu Méthode de nomenclature chimique, kde položili základy chemického názvosloví, kterých se chemie drží dodnes. Z dosavadní alchymistické džungle tak vytvořili moderní vědu.

Víte proč...
Proč vlastně byl tento skvělý učenec popraven? To není úplně jasné. Možná kvůli obvinění, že se jako ředitel státní továrny na ledek a střelný prach neprávem obohacoval, možná k tomu pomohla skutečnost, že byl před revolucí královským výběrčím daní, kteří patřili nejnenáviděnějším osobám Francie, možná jen stačilo, že byl prostě bohatý. Ostatně - dostat se za Francouzské revoluce pod gilotinu nebylo nic mimořádného a proč by se v té krvavé lázni bojovníků za pokrok nemohl utopit i ten, kdo lidstvu přinášel pokrok skutečný.