Těžba ropy – na řadě je Arktida

Koncem srpna 2010 – jen několik týdnů po utěsnění havarované vrtné plošiny Deepwater Horizon – byly v grónských arktických vodách zahájeny nové ropné vrty. Jako první začala vrtat britská společnost Cairn Energy se sídlem v Edinburgu. Arktida totiž obsahuje 13 % zbývajících světových zásob ropy a 30 % zásob zemního plynu. Druhým důvodem zájmu o těžbu ropy v Arktidě jsou rostoucí ceny této suroviny, třetím nedostatek lokalit, kde by nadnárodní společnosti mohly své rozvojové plány volně uskutečňovat.

Havárie ropné plošiny Deepwater Horizon dočasně přerušila aktivity v amerických, kanadských a norských vodách do doby, kdy budou pro těžbu vydány nové předpisy. Průzkumné a těžební práce však pokračují v Rusku a v Grónsku. Ve srovnání s jinými lokalitami je těžba ropy v Arktickém oceánu velkou výzvou. Průzkumníci musejí čelit pohybujícímu se ledu, ledovcům, bouřím, nízkým teplotám a v zimních měsících stálé tmě. Pro těžbu v úvahu připadají relativně chráněné vody blízko břehu nebo mělčí vody ve vzdálenější oblasti, kde lze budovat umělé ostrovy propojené s pevninou.

100 000 tun oceli 20 metrů pod hladinou

V hlubších vodách se budou stavět obrovské ocelové konstrukce usazené na dně moře. Například ruská umělá plošina Prirazlomnaja představuje váhu 100 000 tun. Je usazena na mořském dně ve vodách hlubokých 20 metrů. Před rozdrcením pohybujícím se ledem, který tuto oblast pokrývá osm měsíců v roce, ji budou chránit její výška a obrovská hmotnost.

K vrtání do větších hloubek budou využívány leduvzdorné lodě chráněné ledolamy, které budou propojeny s ropnými vrty pod nimi. První z uvedených lodí má být vyzkoušena v ruském ropném poli Štokman, asi 650 km od pobřeží, které leží v hloubce 300 m pod povrchem. Těžba zde má být zahájena v roce 2016.

Ekologové se bouří

Aktivity ropných společností vyvolaly odpor ekologických organizací, přestože ropné společnosti zaručují bezpečné energetické využívání Arktidy. Damoklovým mečem nad těžbou je však stále nebezpečí úniků ropy. Nejde přitom pouze o dobře vlastní vrty, které jsou vesměs dobře zajištěny, ale také o rizika vyplývají z pohybu ropných tankerů. V souvislosti s velice drsným prostředím nelze lodní havárie vyloučit. V případě úniku ropy trvá celé desetiletí, než se ropa ve studeném prostředí rozloží. V zimním období lze jen čekat, až se v létě vyplaví na hladinu a potom ji zapálit.

Veškeré snahy o vyhlášení moratoria na těžbu v Arktidě do doby, kdy budou k dispozici bezpečnostní opatření, se nesetkala s odezvou. V posledních třech letech se proto velké naftové společnosti spojily s norskou nezávislou výzkumnou organizací SINTEF se sídlem v Trondheimu, aby ověřily způsoby likvidace úniků ropy pomocí mechanických sběračů, dispergantů nebo řízeného spalování rozlité ropy. Dosavadní výsledky výzkumu však ukazují, že se uspokojivá metoda likvidace případných úniků ropy zatím nenašla.

Zkrácený překlad podle Alun Anderson: Arctic drilling: The big picture: New Scientist, 2010, č. 2776, s. 12.