Data z mizejícího ledovce

Bolívijský ledovec Huayna Potosí se každým rokem zmenšuje a ustupuje do svahu. Ve výšce 5 100 metrů nad mořem je vzduch kolem něho řídký. Vítr se pohybuje po ledu, na úbočí hory je zima, ale ne vždy zde mrzne. Tam, kde kdysi údolí zaplňoval hustý modrý led, nyní vyčnívá holá skála jako odhalená kost. Rok od roku se západní část ledovce Huayna Potosí ztenčuje a ustupuje, za rok přibližně o 24 metrů. Ve své stopě za sebou zanechává roztroušené kameny a jezero s tající vodou, které ještě v roce 1975 neexistovalo, a nyní označuje bývalé hranice ledovce.

Tým vědců z And a Himálaje – zastupující Argentinu, Bolívii, Chile, Čínu, Ekvádor a Nepál – se probouzí před úsvitem, aby zahájil výstup, s vědomím, že se musí vrátit před setměním, kdy se zvyšuje riziko nehod. Nadmořská výška ztěžuje dýchání a nutí je pohybovat se pomalu, rozvážně. Chodí opatrně, aby se vyhnuli skrytým trhlinám v ledu, které by mohly spolknout celého člověka. Uprostřed ledovce instalují přístroje, sestavu panelů a drátů. Jedním ze senzorů je neutronový senzor kosmického záření, který snadno, rychle a nepřetržitě měří, kolik vody je nahromaděno na ledovci ve formě sněhu. Je to právě sníh, který udržuje ledovec při životě. Zařízení zde zůstane dlouho poté, co vědci sestoupí, a bude přenášet signály přes satelit. Práci vědců technicky včetně logistiky podporují Organizace OSN pro výživu a zemědělství (FAO) a Mezinárodní agentura pro atomovou energii (MAAE) prostřednictvím Společného centra pro jaderné techniky FAO a MAAE v potravinářství a zemědělství, a finančně prostřednictvím programu technické spolupráce MAAE.

Jak funguje neutronový senzor

Neutronový senzor využívá princip interakce kosmického záření s materiály na povrchu Země. Kosmické záření při pronikání atmosférou generuje reakcemi s molekulami atmosféry sekundární částice, včetně neutronů. Tyto neutrony mohou být detekovány senzory, které měří jejich tok a energetické spektrum. Při zjišťování tloušťky ledovců se neutronový senzor spoléhá na fakt, že vodní led efektivně absorbuje neutrony. Čím silnější je vrstva ledu, tím méně neutronů se odrazí zpět do senzoru. Na základě těchto měření lze odhadnout tloušťku ledovce bez nutnosti přímého vrtání nebo jiných invazivních metod. Tento princip se využívá nejen v glaciologii, ale i v dalších oblastech, například při analýze půdní vlhkosti, ve stavebnictví apod.

Zmenšování ledovce znamená víc než jen mizející krajinu

Signalizuje nebezpečí pro ty, kdo spoléhají na jeho vodu. Údaje, které vědci shromažďují z těchto vysokohorských ledovců, pomáhají výzkumníkům předpovídat kaskádové účinky ztráty ledu na ekosystémy a místní komunity, a dát jim čas a způsoby, jak se přizpůsobit.

V údolích pod horami jsou na vodě z ledovce závislé statisíce lidí. Na úrodných pastvinách se pasou lamy a alpaky. Pastviny živí sezónní voda z tání, která po staletí utvářela tento vysokohorský ekosystém. Farmáři se na něj rovněž spoléhají při zavlažování plodin a krmení dobytka, zatímco jeden milion obyvatel El Alto, města poblíž bolívijského hlavního města La Paz, na něm závisí, pokud jde o pitnou vodu. Po generace uvolňovala ledová pole vodu tempem, které umožňovalo rozkvět života. „Současný ústup ledovců nyní funguje jako teploměr zrychlujících se klimatických změn,“ říká Gerd Dercon, vedoucí Laboratoře pro půdní a vodní hospodářství a výživu plodin Společného centra FAO/IAEA. „Jak led taje a znovu zamrzá, odhaluje nejen změny klimatu, ale také křehkou závislost lidské civilizace na těchto zamrzlých zásobách vody.“

Černání ledovce

Rostoucí globální teploty způsobují tání ledovců po celém světě, ale tady v Bolívii se krize zrychluje. Z obnažených oblastí bez ledu přenášejí silné větry tmavé sedimenty a ukládají je na ledovec, čímž se ztmavuje jeho povrch a tím zvyšuje absorpce slunečního záření a tepla.

Analýzou sedimentů uvolněných z oblastí, kde odtál ledovec, a hromadících se v jezerech a nádržích, sledují vědci nejen účinek ústupu ledu na distribuci sedimentů, ale také odhalují širší environmentální souvislosti. Změny způsobené klimatem mohou ovlivnit úrodnost půdy, chemické složení vody a její kvalitu.

Voda zmizí do dvaceti let

Cyklické vzorce počasí, jako je El Niño, zesilují oteplování, což způsobuje nepravidelné výkyvy srážek a rychlé tání. Vědci předpovídají, že pokud budou tyto trendy pokračovat, západní část ledovce Huayna Potosí – místními považovaného za věčný a důležitý pro pitnou vodu – by mohla do dvaceti let zcela zmizet. „Zastavení ústupu ledovce nebude možné,“ říká Dercon. „Ale vodu musíme zachytit několika způsoby.“ V Bolívii již obce vybudovaly více nádrží, některé staré vybagrovaly a zvedly stěny přehrad. Půda obecně také potřebuje být obhospodařovávána jinak, tvarována tak, aby vodu spíše zadržovala, než aby jí dovolila stékat po povrchu. Půdu je potřeba naučit vodu zadržovat. Zalesnění oblasti původními stromy a zastavení nadměrné pastvy hospodářskými zvířaty jsou zásadní změny pro podporu zdravé půdy a její regeneraci.

Mezinárodní monitorovací síť

Zvyšování povědomí mezi osobami s rozhodovací pravomocí a mobilizace zdrojů pro konfrontaci s nadcházejícími změnami je prvním kritickým krokem a důležitým výsledkem expedic. Stejně jako zřízení mezinárodní monitorovací sítě napříč Andami a Himalájemi. Tato síť poskytla informace o tom, jak jsou části světa pokryté ledem (zvané „kryosféra“) ovlivněny změnou klimatu a jak ustupující ledovce ovlivňují i ty, kteří žijí v níže poležených oblastech. Jisté je, že tyto ledovce, kdysi považované za nehybné, ubývají rychleji, než se předpokládalo.

Nyní je čas jednat. Vládní instituce a farmáři v bolivijské vysočině se snaží zachytit vodu nádržemi a přehradami, zvyšovat jejich kapacitu. Data shromážděná o ledovcích pomáhají vědcům z FAO a IAEA zvýšit povědomí a najít řešení pro svět, který jednoho dne možná bude bez ledovců.

Zdroj: Glaciers on Borrowed Time: Capturing Data from Vanishing Ice in Bolivia | IAEA (Tento článek byl původně publikován FAO pro první výroční Světový den ledovců 21. března 2025.)

Poznámky redakce:

Světové středisko pro monitorování ledovců, World Glacier Monitoring Service (WGMS) je organizace pro sledování velikosti zaledněných ploch a objemů ledovců. Byla založena v roce 1986, sídlí na Univerzitě v Curychu a pracuje pod záštitou UNESCO. Sledování ledovců mělo původně sloužit k bližšímu objasnění změn v rozsahu zalednění v poslední době ledové, ale postupně se začalo využívat při výzkumu současných klimatických změn. WGMS shromažďuje a zpracovává data hlavně o ledovcích a množství sněhu z oblasti Alp a Skandinávie.

Globálně pokrývají ledovce přibližně 700 tisíc kilometrů čtverečních a uchovávají asi 70 % světové sladké vody.

UNESCO a Světová meteorologická organizace (WMO) vyhlásily rok 2025 Mezinárodním rokem ochrany ledovců, aby upozornily na rychlý úbytek těchto neocenitelných zdrojů vody, které zásobují více než dvě miliardy lidí.