Nejstarší komerční jaderný reaktor má povolení k provozu na dalších 10 let

Oba nejstarší bloky jaderné elektrárny Tarapur v Indii jsou opět připojeny k síti. Běžná zpráva. Jenže první dva reaktory v Tarapuru jsou nejstarší dosud provozované komerční reaktory na světě. A dostaly povolení k provozu na další desetiletí. Informovala o tom oficiální tisková agentura indické vlády.

První krok Indie do jaderné energetiky

„Bloky TAPS 1 a 2, uvedené do provozu v roce 1969, byly prvními jadernými reaktory v Asii mimo bývalý Sovětský svaz. Po více než pěti desetiletích bezpečného provozu byly odstaveny kvůli renovaci a modernizaci, které byly provedeny pod přísným regulačním dohledem. Program prodloužení životnosti byl realizován v souladu s globálními standardy jaderné bezpečnosti, zvýšil bezpečnostní rezervy a posílil dlouhodobou provozní spolehlivost,“ uvedla v tiskové zprávě společnost The Nuclear Power Corporation of India Limited (NPCIL). Společnost NPCIL spadá pod Ministerstvo pro atomovou energii a odpovídá za výstavbu a provoz jaderných elektráren v Indii. Tarapur vznikl jako společný projekt Indie a USA v 60. letech.

Čtyři bloky, dvě technologie

Tarapurská jaderná elektrárna (TAPS) je místo, kde se začala psát moderní indická jaderná energetika. Leží poblíž města Boisar v okrese Palghar ve státě Maháráštra na západním pobřeží Indie u Arabského moře. Dnes je to nejen nejstarší provozovaná komerční jaderná elektrárna na světě, ale také symbol technologické vyspělosti Indie.

Jaderná elektrárna má dnes čtyři reaktory, dva „americké“, dva plně „indické“. Starší dvojicí TAPS 1 & 2 z konce 60. let 20. století jsou varné reaktory (BWR, Boiling Water Reactor), každý s projektovaným instalovaným výkonem 200 MW elektrických, který byl ale v průběhu provozu snížen na 160 MW_e. Reaktory dodala firma General Electric, stavbu vedla firma Bechtel. Oba reaktory dosáhly kritičnosti v roce 1968 a komerční provoz začal v roce 1969. Prošly rozsáhlou modernizací, včetně výměny potrubí primárního okruhu za pokročilý materiál odolný proti korozi, 3D laserové skenování, renovaci systému turbogenerátoru nebo vylepšení elektrických systémů. Mezi další bezpečnostní vylepšení patřilo zprovoznění systému filtrovaného odvětrávání kontejnmentu (CFVS), systému alternativního chlazení vodou (ACWS) a dalších prvků. Byly rovněž provedeny inspekce kritických komponent reaktoru, například svarů tlakové nádoby, za účelem posouzení stavu stárnutí a zbývající životnosti. Hodnocení prokázala, že reaktor může bezpečně pokračovat v provozu při dodržení běžného programu údržby a dozoru. Následně národní regulátor AERB koncem prosince 2025 povolil jeho restartování. Po podobné renovaci je nyní restartován druhý BWR reaktor s povolením na dalších deset let.

V novém tisíciletí přibyly do Tarapuru další dva bloky TAPS 3 & 4, typu IPHWR‑540, těžkovodní s hrubým instalovaným výkonem 540 MW_e každý. Je to typ indických tlakovodních těžkovodních reaktorů navržených Výzkumným střediskem atomové energie Bhabha (Bhabha Atomic Research Centre). Základní konstrukční řešení o výkonu 220 MW_e vycházelo z reaktorů RAPS-1 a RAPS-2 postavených v lokalitě Rawatbhata v Rádžasthánu, založených na technologii CANDU. Později Indie tento typ rozvíjela a výkon byl zvýšen na 540 MW_e a 700 MW_e. V současné době je na různých místech v Indii v provozu 19 bloků tohoto typu (14 typu IPHWR-220, 2 typu IPHWR-540 a 3 typu IPHWR-700) a dalších 13 reaktorů typu IPHWR-700 je ve fázi plánování nebo výstavby. Tarapurské bloky do provozu vstoupily v letech 2005–2006 a představují přechod k plně domácí technologii.

Právě v této lokalitě nyní indická vláda zamýšlí postavit malé modulární reaktory, konkrétně zařízení BSMR-200 s výkonem 200 MW_e a SMR-55 s výkonem 55 MW_e.

Tarapur tak ukazuje vývoj Indie od dovozu technologie k plné technologické soběstačnosti.

Tarapur je pro indickou energetiku zásadní

Byl prvním komerčním jaderným zdrojem v zemi, stal se výcvikovým centrem pro generace indických jaderných inženýrů, pomohl rozjet domácí vývoj palivového cyklu po omezení dodávek ze zahraničí po roce 1974 a dnes poskytuje levnou elektřinu (cca 3,31 Rs/kWh, tj. 0,73 Kč/kWh) a stabilní výkon pro západní Indii.

Co dalšího zahrnuje areál Tarapuru

Areál je rozsáhlý a kromě samotných reaktorů je zde rezidenční komplex pro zaměstnance, testovací a výzkumná zařízení, např. nové Primary Coolant Pump Test Facility, otevřené v roce 2026, infrastruktura pro údržbu, inspekce a modernizaci starších reaktorů a úložiště nízko a středněaktivních odpadů.

Prodloužený provoz

V červnu 2026 indický regulátor schválil prodloužení provozu reaktorů TAPS 1 & 2 o dalších 10 let. Tím se potvrdilo, že oba reaktory mohou bezpečně pokračovat v provozu i po více než 57 letech.

Tarapur není výjimkou – Indie dlouhodobě prodlužuje životnost svých těžkovodních reaktorů (PHWR), které také postupně modernizuje. Podle dostupných informací z Tarapuru a indických médií je prodloužený provoz běžnou praxí, zejména u starších jednotek NPCIL.

Velké plány v jádru

Indická vláda uvádí, že instalovaný výkon jaderných elektráren v zemi činí zhruba 8,78 GW (gigawattů). Plánovaná expanze předpokládá v nadcházejících letech navýšení výkonu téměř trojnásobně. Cílí na dosažení 22,38 GW v letech 2031 až 2032. V dlouhodobých plánech k roku 2047 pak uvádí 100 GW. (V Třípólu už jsme psali o indickém programu thoriových reaktorů Indický zázrak jaderné energetiky: Rychlý množivý reaktor PFBR v Kalpakkamu | 3 pól - Magazín plný pozitivní energie i o indické jaderné energetice Indie a jaderná energetika | 3 pól - Magazín plný pozitivní energie)

V celkovém elektroenergetickém mixu nejlidnatější země světa přitom jádro hraje zatím velmi okrajovou roli. Na výrobě elektřiny se podílí 3,2 %, zatímco více než dvě třetiny připadají na uhelné elektrárny, jejichž souhrnný instalovaný výkon dosahuje 230,12 GW.

 Graf znázorňující elektroenergetický mix Indie k 31. květnu 2026.

Zdroj: India Climate & Energy Dashboard (ICED), NITI Aayog, Government of India