NS Savannah, první a dodnes nejslavnější jaderná obchodní loď na světě

Savannah byla první jaderná loď, která měla změnit světovou dopravu. Místo revoluce se stala symbolickou ikonou atomového optimismu 60. let – krásná, pokroková, ale nepraktická. Dnes je z ní historická památka, která připomíná dobu, kdy se věřilo, že atom bude pohánět všechno. Od roku 2008 je Savannah zakotvena v Baltimore v Marylandu, kde probíhá její dlouhodobé vyřazování z provozu a konzervace jako historické památky.

Čím byla NS Savannah?

NS Savannah (zkratka NS znamená Nuclear Ship) byla první civilní obchodní loď na světě poháněná jaderným reaktorem, postavená v USA v rámci programu Atoms for Peace prezidenta Eisenhowera. Byla koncipována jako demonstrační projekt – měla ukázat, že atom může sloužit mírovým účelům, nejen vojenským. Savannah byla „plovoucím ambasadorem“ jaderné energie. Cílem bylo ukázat světu, že jaderný pohon může být čistý, tichý, efektivní a vhodný pro civilní dopravu. Loď kombinovala luxusní osobní prostory s nákladní kapacitou, aby působila atraktivně pro veřejnost.

Byla objednána roku 1955 a na vodu spuštěna 21. července 1959. Celkem stála 47 mil. USD. Úplně dokončena byla v r. 1961 a první plavbu absolvovala 20. srpna 1962. V provozu byla do r. 1972.

Technické detaily NS Savannah

Loď je dlouhá 181,81 m, široká 24 m, má ponor při plném naložení 8,99 m a výtlak při plném naložení činí 19 800 t. Má sedm nákladových prostor, prostor pro reaktor a strojovnu, což dohromady tvoří devět vodotěsných oddílů. Loď má tři průběžné paluby. Reaktor je umístěn poblíž středu lodi, záložní dieselgenerátory (užívané zejména pro pohon cirkulačních čerpadel) jsou umístěny v zadní části kormidelny.

Typ reaktoru: tlakovodní reaktor (PWR) od firmy Babcock & Wilcox. Byl navržen speciálně pro námořní provoz – kompaktní, extrémně robustní, s vysokou bezpečnostní rezervou.

Výkon: 74 MWt (tepelný), 22 MW (mechanický) pro pohon lodních šroubů.

Palivo: nízko obohacený uran, typicky kolem 4–5 % U‑235. Celá vsázka vážila jen 74 kg uranu, což vystačilo na 300 000 námořních mil (víc než půl milionu kilometrů).

Primární okruh: 4 parogenerátory, 2 hlavní cirkulační čerpadla, tlak v primárním okruhu 120 bar (12 MPa), teplota chladiva 280–300 °C.

Stínění: kombinace oceli, bórovaného betonu a vody. Stínění bylo tak účinné, že v obytných prostorách byla radiace nižší než na běžné obchodní lodi (kde je zdrojem např. radon z nákladu).

Bezpečnostní konstrukce: reaktor byl umístěn ve dvouplášťové ocelové schránce, samotná loď měla v oblasti reaktoru dvojitou obšívku. Všechny systémy byly navrženy tak, aby přežily i těžkou kolizi nebo ztrátu napájení.

Rychlost: Loď dosahovala až 24 uzlů (asi 44 km/h), což bylo na obchodní loď mimořádné.

Zajímavosti o lodi

1) Ikona atomového optimismu

Savannah byla navržena futuristicky – elegantní linie, atomové logo na trupu, „kosmická“ estetika. V přístavech ji navštívilo 1,5 milionu lidí, kteří si prohlíželi její jaderné srdce.

2) Extrémně efektivní provoz

Za svou kariéru uplula 454 675 mil na pouhých 70 kg uranu – kdyby byla na mazut, spotřebovala by 29 milionů galonů paliva.

3) Ekonomicky neúspěšná

Savannah byla technologický zázrak, ale ekonomický problém. Měla malou nákladní kapacitu a přístavy v té době nebyly připravené přijímat jaderné lodě. V přístavech se jí báli, někde ji dokonce odmítli vpustit: například v Sydney, Haifě nebo Rio de Janeiru. Někde musela čekat na speciální povolení, jinde ji pustili jen pod podmínkou, že reaktor zůstane odstavený. Její provoz byl drahý kvůli jadernému personálu - posádka byla „příliš kvalifikovaná“. Savannah měla jaderné operátory s kvalifikací podobnou personálu elektráren. To znamenalo vysoké platy, přísné směny, náročné školení.

Provoz byl tak drahý, že loď se ekonomicky nevyplatila, i když technicky fungovala skvěle.

Tichý „atomový hotel“

Loď měla luxusní interiér: mramorové podlahy, elegantní salon, bar s atomovým logem, zkrátka design inspirovaný „kosmickým věkem“. Byla to nejkrásnější obchodní loď své doby, navržená jako propaganda mírového atomu.

Savannah byla tak tichá, že pasažéři si stěžovali, že „necítí, že jedou“. Kapitán několikrát dostal požadavek, aby „zapnul motory naplno“, i když už jela na plný výkon. Jaderný pohon byl prostě až nepřirozeně hladký.

Kapitán měl zakázáno „ukazovat sílu“. Savannah byla schopná prudkého zrychlení, ale IAEA i americké námořnictvo trvaly na tom, že loď nesmí demonstrovat výkon, aby nevznikl dojem, že jde o vojenský projekt. Byla to loď míru – a tak se musela chovat.

Reaktor byl tak čistý, že inspektoři nevěřili měřením

Savannah měla extrémně nízké úrovně kontaminace. Inspektoři NRC (Nuclear Regulatory Commission, obdoba našeho SÚJB) několikrát opakovali měření, protože hodnoty byly nižší než u běžných dieselových lodí. (Na nich se dá naměřit např. radiace ze zbytků oleje, konstrukčních kovů apod. O tom, že fosilní paliva obsahují malé množství přírodní radioaktivity, se nemluví…)

Únik páry v roce 1964

V roce 1964 došlo k úniku páry z primárního okruhu. Nebyla to havárie – šlo o malý únik, který byl rychle izolován. Ale média z toho udělala senzaci, protože „atomová loď“ byla tehdy magnetem pro titulky. IAEA později potvrdila, že loď byla bezpečná a nikdo nebyl ozářen.

NS Savannah byla technicky brilantní, bezpečná a krásná loď, která předběhla svou dobu. Její reaktor byl malý, elegantní a extrémně efektivní. Provozní historky ukazují, že největší problémy nebyly technické, ale psychologické, politické a ekonomické.

Zdroje: NS Savannah - Wikipedia, picryl.com in Bing