Zdravotní následky jaderných havárií ve Fukušimě a v Černobylu

Zařazení havárie jaderné elektrárny Fukušima po ničivé vlně cunami do stejné stupnice závažnosti, ve které je havárie v Černobylu, mate veřejnost a vzbuzuje dojem, že následky musejí být stejné. Každý, kdo v Japonsku v příštích čtyřiceti letech onemocní rakovinou, bude bezpochyby svalovat vinu za své neštěstí na Fukušimu Dai‑iči. A bude tomu tak zřejmě i v případě mnoha jiných nemocí, infarktem počínaje a krvácením z nosu konče, jak tomu bylo i po havárii v Černobylské jaderné elektrárně v roce 1986. Je to pochopitelné, ale není to podložené.

Měsíc po zemětřesení a cunami oznámil japonský úřad pro jadernou a průmyslovou bezpečnost, že zvyšuje původně stanovený stupeň havárie podle mezinárodní stupnice INES z hodnoty 5 na nejvyšší stupeň 7. Toto zvýšení závažnosti havárie pomohlo vytvořit falešný dojem, že havárie byla stejně velká jako ta v Černobylu, která byla rovněž zařazena do nejvyšší kategorie 7. Důvod je jednoduchý: kdyby stupnice měla ještě dalších 7 stupňů, měl by Černobyl 14. Ale stupnice delší není.

Je potvrzeno, že nikdo z veřejnosti v souvislosti s fukušimskou havárií neobdržel významnou radiační dávku a nezemřel, a že nelze očekávat významné zdravotní následky ani v budoucnosti.

Nesrovnávejme nesrovnatelné

Japonský úřad pro jadernou a průmyslovou bezpečnost odhadl, že v důsledku havárie ve Fukušimě bylo uvolněno mezi 370 000 až 630 000 terabequerelů (TBq) radioaktivních látek do životního prostředí. Pro srovnání: po explozi černobylského reaktoru to bylo 5 200 000 TBq. Rozdíl byl v tom, že zatímco v černobylském reaktoru při havárii hořel obsah reaktoru a kouř vynášel radionuklidy do ovzduší, fukušimské reaktory nebyly vážně porušeny.

Fakta o černobylské havárii

· Do nemocnice bylo převezeno 237 osob s podezřením na akutní nemoc z ozáření.
· U 134 osob se toto podezření potvrdilo.
· 28 pracovníků zemřelo.
· Asi 20 osob od té doby zemřelo na nemoci, které mohly být způsobeny ozářením.
· 2 pracovníci zemřeli z jiné příčiny než z ozáření a jeden byl pohřešován a patrně rovněž zemřel.

Odhaduje se, že v budoucnosti by mohlo zemřít na rakovinu iniciovanou ozářením asi 4 000 osob. Protože asi 25 % lidí ze všech umírá na rakovinu z přirozených příčin, ať byli náhodně ozářeni nebo nikoliv, představuje potenciální zvýšení rizika po Černobylu navýšení jen asi o 1‑2 %, což nelze v přirozené statistické fluktuaci rozlišit. V budoucnosti se odhadem vyskytne asi 4 000 případů rakoviny štítné žlázy, na kterou umírá asi 5 % postižených osob.

Fakta o fukušimské havárii

Při japonském zemětřesení o síle 9 stupňů byly reaktory jaderné elektrárny Fukušima Dai‑iči bezpečně odstaveny. Problém nastal po zaplavení mnohem vyšší vlnou cunami, než jakou projekt elektrárny uvažoval. Cunami způsobila úplnou ztrátu elektrického napájení, takže zcela selhaly chladicí systémy a aktivní zóny některých reaktorů se přehřály. Při chemických reakcích vznikal vodík, který způsobil exploze. V lokalitě reaktorů sice existovalo potenciální riziko v důsledku radiace, ale zdravotní kontroly nezjistily žádné úmrtí způsobené ozářením. Dva pracovníci byli popáleni, ale po dvou dnech byli z nemocnice propuštěni. Další dva pracovníci obdrželi vysokou vnitřní dávku při inhalaci jódu 131, což představuje potenciální riziko vzniku rakoviny štítné žlázy. Dávky, které obdrželo dalších 100 pracovníků, nebyly dostatečně vysoké, aby se u nich projevilo byť jen malé riziko vzniku rakoviny v příštích dvaceti nebo více letech. Toto riziko je skutečně velmi nízké. Asi 25 % lidí umírá na rakovinu, ať již byli náhodně ozářeni nebo nikoliv. U ozářených pracovníků se může výskyt rakoviny zvýšit o 1 % až 2 %.

Z části území nechala vláda evakuovat obyvatele, protože kontaminace převýšila státem stanovené hygienické meze. Důležité je, že radiace nebyla nikde tak vysoká, aby způsobila nemoc z ozáření nebo poškodila děti a jednotlivce z veřejnosti. Množství jódu 131 uvolněného ze všech reaktorů bylo ve srovnání s Černobylem menší než 10 %, a v případě cesia 137 to bylo méně než 15 %.

Podle:

· New Scientist, 2011, č. 2808, s. 6 
· Don Higson: Keep a lid on it. New Scientist, 2012, č. 2856, s. 26‑27.

Zkrácený překlad: