Fotovoltaika pod sněhem
Více než 20 tisíc českých domácností už má na střeše vlastní elektrárnu a tisíce dalších se k tomu chystají.
Rentgenové záření je elektromagnetické vlnění s vlnovou délkou více než tisíckrát kratší než je vlnová délka viditelného světla. Záření bylo nazváno podle svého objevitele, německého fyzika Wilhelma Conrada Röntgena. První vědeckou zprávu o rentgenových paprscích podal jejich objevitel 28. prosince 1895 a už v prvních týdnech následujícího roku se o nich prostřednictvím novin dozvěděl celý svět...
Příběh objevu – jako často opět „náhoda“
K objevu neznámého záření došlo pravděpodobně 8. listopadu 1895. Uvedeného dne Röntgen ve své laboratoři ověřoval vlastnosti katodového záření, které před ním zjistili jiní badatelé. Opatřil Hittorfovu trubici lepenkovým obalem, aby ho při pozorování nerušilo světlo z trubice. Přitom si všiml, že několik opodál ležících krystalků při každém zapojení trubice jasně fluoreskovalo. Röntgen se nejprve domníval, že obal trubice není zcela světlotěsný. Teprve když krystalky nahradil světlotěsně zabalenou fotografickou deskou, která po vyvolání zčernala, došel k závěru, že skutečně objevil nový druh záření, které nazval „paprsky X“.
Ve své zprávě o novém druhu paprsků napsal: „Když necháme procházet elektrický výboj většího Ruhmkorffova induktoru Hittorfovou či Crookesovou trubicí nebo podobnou aparaturou a jestliže ji těsně obalíme černým kartonovým papírem v dokonale zatemněné místnosti, stínidlo pokryté kyanoplatnatanem barnatým, nacházející se nedaleko trubice, světélkuje a to i tehdy, když citlivou vrstvu odvrátíme od trubice. Tuto fluorescenci pozorujeme i v tom případě, když stínidlo je ve vzdálenosti dvou metrů od experimentálního zařízení. Nejpozoruhodnější na tomto objevu je ta skutečnost, že určitý aktivní činitel prochází černým obalem, který je neprůsvitný pro viditelné a ultrafialové záření Slunce nebo elektrického oblouku ...“
Již 23. ledna 1896 navrhl anatom A. von Kolliker, aby se paprsky X nazývaly Röntgenovým jménem. Nový objev našel prakticky ihned široké uplatnění, nejprve v medicíně a zakrátko i v dalších oborech vědy a techniky. V průběhu jediného roku po objevu rentgenového záření bylo ve světě publikováno více než tisíc prací věnovaných tomuto záření. V Čechách poprvé použil rentgenové záření k lékařským účelů roku 1897 dr. Rudolf Jedlička, na Slovensku prof. B. Alexander.
Podstata a využití
Zdrojem rentgenového záření je obvykle elektronka (rentgenka). Elektrony vyletující z její katody jsou urychlovány vysokým napětím mezi katodou a anodou a dopadají na elektrodu; je to buď přímo anoda, nebo další elektroda zvaná někdy antikatoda. Dopadem na ni se elektrony prudce zbrzdí, čímž vybudí elektromagnetické záření s různými frekvencemi. Tyto frekvence rostou s urychlujícím napětím mezi katodou a anodou (tisíce až miliony voltů). Záření s vlnovou délkou biliontiny až stomiliontiny metru (1 pm až 10 nm) (tedy s frekvencemi řádově 1020 až 1017 Hz) se nazývá Röntgenovo (rentgenové). Má jednak složku se spojitě proměnnou frekvencí (brzdné záření), jednak výrazná maxima, tzv. čáry, s frekvencemi typickými pro konkrétní materiál antikatody. Většina energie elektronů však způsobí zahřátí antikatody; ta bývá proto obvykle konstruována jako dosti robustní a většinou i chlazená.
Rentgenové záření ionizuje vzduch, vyvolává světélkování některých látek, způsobuje zčernání fotografického filmu a působí také na živé organismy. Záření prochází různými látkami, ale je jimi více nebo méně pohlcováno. Rentgenové snímkování v medicíně využívá toho, že těžké atomy (vápník v kostech) pohlcují záření výrazně víc než lehké (vodík, kyslík, uhlík, dusík v měkkých tkáních).
Rentgenové záření vyvolává v živých organismech biologické, chemické a genetické změny; této vlastnosti se využívá například i při ozařování zhoubných nádorů.
Bližší informace najdeme např. v přehledné miniencyklopedii http://www.cez.cz/edee/content/microsites/rtg/index.htm
popř. na:
http://cs.wikipedia.org/wiki/Rentgenov%C3%A9_z%C3%A1%C5%99en%C3%AD
http://ireferaty.lidovky.cz/302/1812/Rentgenove-zareni
http://mfweb.wz.cz/fyzika/204.htm
a na mnoha dalších webových adresách...
Více než 20 tisíc českých domácností už má na střeše vlastní elektrárnu a tisíce dalších se k tomu chystají.
V sedmdesátých letech bylo jasné, že tokamak pro termojadernou fúzi udrží plazma potřebnou dobu, bude-li dostatečně velký. Stavěly se giganti JET (1983, EU), TFTR (1982, USA), JT-60 (1985, Japonsko), T-15 (1988, SSSR) a další.
Třípól měl tu čest, že byl přímo u křtu nejnovější knihy o jaderné fúzi na českém knižním trhu. Šéfredaktorka Marie Dufková jí byla 3. listopadu kmotrou. Knížku napsal prof.
Tokamak je v podstatě transformátor. Primární vinutí u tokamaku ITER se nazývá centrální solenoid. První tokamaky, jako správné transformátory, měly obě vinutí, ...
Rozpadem superkontinentů mohly být vyvolány explozivní erupce, které vystřelovaly fontány diamantů ze zemského pláště k zemskému povrchu. Diamanty se tvoří přibližně 150 kilometrů hluboko pod zemskou kůrou.
Krásně a jednoduše vysvětleno se srozumitelnými animacemi. V angličtině.