Jak jsem byl v atomové elektrárně

Nebudu se tu rozepisovat o tom, že pokládám atomovou energetiku za správnou věc, nebudu tu polemizovat s ekohobbistickými protestanty, natož pak podplacenou partičkou, která dělá kravály na hranicích.

Píšu tyhle zápisky z mého denního života hlavně proto, abych se vás pokusil pobavit. Je tedy v Temelíně něco zábavného? No, není. Je to obrovská fabrika nabitá supertechnologií a na ní opravdu není nic pro zasmání. Možná, že jenom když tam přijdu já. Takže to bylo tak. V elektrárně vládne totální pořádek. Ale když řeknu totální, tak myslím naprostý a bezvýhradný. Návštěva musí být objednaná a musí mít průvodce. Ve vrátnici jí sejmou otisk dlaně, pak dostane čipovou kartu. Tu v průběhu návštěvy použije snad miliónkrát – při průchodu skoro každými dveřmi se musí identifikovat a pak ještě průvodce, takže nějaký Centrální Počítač ví, že pan X provázený panem Y prošel dveřmi číslo 1234 a je tudíž v prostoru ABC. V určitém prostoru se návštěva musí převléknout do temelínového – do žluté kombinézy, ale také žlutých trenclí a žlutých fuseklí a dostane spec sandály. Pak dostane dozimetr a ještě jednu kartu. A průvodce varuje, že kdyby náhodou návštěva ztratila kartu nebo ten dozimetr, bude to malér malérovitý atd., hrozby končí přibitím na vrata jak netopejr. No a civilní oblek si návštěva zamkne do skřínky.Pak jde provázena průvodcem dál, až k reaktoru a projde iks kontrolami a všude karty a někde se přitiskává dlaň, je to svět totálního dohledu a naprostého pořádku. Pak se jde ven: svléknout žlutou kombinézu, fusekle a trencle, odložit je do koše, a potom na kontrolu radiační kontaminace do takové velké ocelové klece, dejte ruku sem a nohu tamhle, automat vás diriguje, je to pěkná buzerace, ale nutná. No a konečně je po všem a ocitám se nahý před skřínkou kde mám civil. No a sdělím průvodci, že jsem si nechal klíč od té skřínky v té kombinéze, co jsem hodil do toho koše.
Víte, že mě nezabil? Svatý to muž!
http://neviditelnypes.cz