CzechRad a Žhavá místa
Když se řekne radioaktivita, většina lidí si vybaví jaderné elektrárny, Černobyl nebo varovné symboly na žlutém pozadí. Jenže radioaktivita je přirozenou součástí našeho světa ...
Americká sněmovna reprezentantů vloni schválila lokalitu Yucca Mountain v Nevadě pro národní úložiště použitého jaderného paliva. Hlasování skončilo výsledkem 306 ku 117 ve prospěch úložiště. Byl to jasný signál pro americký senát, jehož Komise pro energii a přírodní zdroje návrh schválila také...
Prvé úložiště sloužící k trvalému ukládání radioaktivních odpadů s dlouhým poločasem rozpadu, tvořených umělými radioizotopy, už v Americe mají. Říká se mu WIPP. Je určeno pro radioaktivní odpady z vojenského programu USA. Celková kapacita úložiště představuje 175 600 m3. Objem vysokoaktivních odpadů může činit až 7080 m3 a jejich aktivita cca 200 000 TBq, t. j. 2.1017 Bq. Zatím tedy o něco méně než bude potřeba pro ukládání veškerého použitého paliva ze všech 103 amerických jaderných reaktorů.
Po době zhruba deseti tisíc let bude už jejich radioaktivita blízká běžným přírodním horninám. Na projektu WIPP se podařilo prokázat dlouhodobou bezpečnost a stabilitu úložného systému umístěného v solné formaci staré
150 miliónů let.
V průběhu studené války nahromadily Spojené státy úctyhodný jaderný arzenál. Jedním z produktů tohoto arzenálu byly transuranové odpady (obsahují prvky s vyššími atomovými čísly než uran) tvořené ochrannými pomůckami personálu (kontaminované oděvy), nářadím, kaly, zbytkovými materiály a jinými odpady obsahujícími umělé radionuklidy (hlavně plutonium). V roce 1957 zahrnula Národní akademie věd mezi možnosti ukládání radioaktivních odpadů hlubinná úložiště v solných formacích. V šedesátých letech začali vědci hledat vhodnou lokalitu. V sedmdesátých letech pak testovali pouštní oblast Chihuahuan v jihovýchodní části Nového Mexika. V roce 1979 schválil americký kongres projekt zajišťující výzkum a vývoj úložiště demonstrujícího bezpečné ukládání radioaktivních odpadů z vojenského programu a z programů USA nepodléhajících dozoru NRC (Nuclear Regulatory Commission). V roce 1981, po desítkách let výzkumu, se USA rozhodly vybudovat pilotní úložiště WIPP (Waste Isolation Pilot Plant) v poušti, 26 mil (41,6 km) jihovýchodně od města Carlsbad v Novém Mexiku.
22. 3. 1999 byl provoz WIPP schválen. Čtyři dny poté tam byla doručena prvá zásilka transuranových odpadů. Dnes má úložiště již za sebou více než tři roky provozu. K datu
1. 5. 2001 zde bylo uloženo 230 zásilek radioaktivních odpadů.
WIPP je umístěn v oblasti s nízkou hustotou obyvatelstva. V okruhu deseti mil žije pouze třicet obyvatel. Okolní krajina je využívána k těžbě soli, potaše, ropy a plynu.
Odpady se ukládají 655 m pod povrchem. Předpokládá se pětatřicetileté období ukládání. Odpady jsou buď v 200 litrových kovových sudech, s nimiž se může zacházet přímo (contact-handled CH) nebo v kontejnerech, s nimiž se manipuluje dálkově (remote-handled RH).
WIPP je ukázkovou lokalitou v několika směrech. Umožňuje ukládání radioaktivních odpadů s dlouhým poločasem rozpadu a je důležitý pro ověřování bezpečnosti transportů RaO a výstavby dalších úložišť s vyššími parametry.
Možná někdo namítnete, že na použité jaderné palivo nebo na zbytky po jeho dalším využití ještě Američané nic nemají. Není to tak docela pravda. Mimo dočasné sklady se připravuje trvalé úložiště i na tyto odpady. Americká sněmovna reprezentantů nedávno schválila lokalitu Yucca Mountain v Nevadě pro národní úložiště použitého jaderného paliva. Hlasování skončilo výsledkem 306 ku 117 ve prospěch úložiště. Byl to jasný signál pro americký senát, jehož Komise pro energii a přírodní zdroje návrh schválila také.
Když se řekne radioaktivita, většina lidí si vybaví jaderné elektrárny, Černobyl nebo varovné symboly na žlutém pozadí. Jenže radioaktivita je přirozenou součástí našeho světa ...
Podívejme se na několik omylů, které se nevyhnuly ani tak špičkově sofistikovanému vědnímu a technickému oboru, jako je jaderná fúze: Omyl v Argentině Omyl ZETA Co bylo dříve?
Infocentra Skupiny ČEZ zvou veřejnost k objevování fascinujícího světa energetiky celoročně. Prázdniny však dětem zpestřuje oblíbená soutěž, letos s podtitulem „Elektřina krok za krokem“.
Ještě v roce 2021 využívalo 3D tisk jen přibližně 5 % evropských firem. Technologie byla často vnímána jako nástroj pro prototypování nebo experimentování. O pět let později se však situace zásadně změnila.
Vloni byla podepsána smlouva s Korejci, stavba se má zahájit v roce 2029. Co všechno se už nyní připravuje? Logicky napadá projektová dokumentace, ale věděli jste například, že je třeba udělat ...
Zjímavý průřez historií jaderné fúze a propagace jednoho ze směrů výzkumu - stellarátorů. množstvím animací i reálných záběrů podává srovnání se současnými tokamaky.