Po stopě časované bomby v Arktidě

Sedm vědců USA z různých laboratoří, vedených Woods Hole Research Center in Malmouth, Massachussets, podniklo v červenci letošního roku 7 000 km dlouhou cestu a překročilo 15 časových pásem, aby se dostalo 220 km za polární kruh do východosibiřského města Čerskij. V té době tam bylo 27 stupňů Celsia. Tato oblast severských lesů a tundry představuje největší ekosystém na Zemi. Pod asi 75 cm půdy se nachází vrstva permafrostu tvrdá jako ocel a nebezpečná jako dynamit.

Arktický permafrost totiž zadržuje více než dvojnásobné množství uhlíku, než kolik je ho v atmosféře. Vědci sem přišli proto, aby studovali možné uvolňování uhlíku ze zamrzlé půdy. Sibiřský průvodce je proto zavedl do oblasti, kde před deseti lety zuřil požár.

Co může požár způsobit

Není sporu o tom, že tyto požáry mohou vznikat díky vyšším teplotám, suššímu období a mírnému zvýšení počtu blesků. Například v  létě 2015 shořelo na Aljašce a v Kanadě rekordních více než 9 milionů hektarů lesů. Požáry zde spálily přízemní organickou vrstvu obsahující listy a křoviny, a to jak v lesích, tak v tundře. Protože tato vrstva tvoří v létě izolaci, spálené oblasti odkrývají půdu, která v létě roztává a potom v zimě zase zamrzá. Větší množství tající půdy může znamenat, že se do atmosféry dostane více arktického uhlíku, případně, že se lesy stanou místo pohlcovače uhlíku jeho zdrojem.

Věda v tomto ohledu není jednotná. Některý výzkum naznačuje, že mírné zvýšení požárů by mohlo ve skutečnosti posílit permafrost, a to díky regeneraci stromů, které izolují půdu a zabraňují erozi. Vychází se z toho, že modřín, který je zde dominantní dřevinou, je tolerantní k požárům, a že jeho semena z hoření podrostu profitují.

Přírodní anomálie

K oblasti zájmu, k tak zvané hell hole (pekelné díře), bylo třeba se přepravit přes řeku Kolymu. Většinou suché, spálené stromy byly zohýbané na obě strany. Příroda ale mrtvá nebyla, přežívaly zde husté mechy a tráva. Bylo zarážející, že na rozdíl od normálních severských lesů zde byla půda velmi hrbolatá a vlhká. Požáry roztavily permafrost neuspořádaným způsobem. Kde byl permafrost tvořen hlavně ledem, tam byly prohlubně, ale tam, kde byla půda, zůstaly vyšší útvary obklopené až metr hlubokými jezírky. V trychtýřovitých bublinkových pastích pod půdou mohou mikrobi produkovat metan, potenciální skleníkový plyn.

Roznětka časované bomby

Tým se snažil měřit emise z jezírek a určit, zda pocházejí z uhlíku zadržovaného v permafrostu.  Předběžné laboratorní testy plynů emitovaných z půdy pod jezírky ukázaly překvapivě vysoký obsah metanu. Vědci dospěli k závěru, že jsou to právě lesní požáry, které mohou destabilizovat půdu, vytvářet jezírka a stát se roznětkou arktické uhlíkové časované bomby .

(Eli Kintish: On the trail of the Arctic´s  time bomb. New Scientist, 2015, č. 3034, s. 14.)

Pohoří Čerského

leží v severovýchodní části Sibiře mezi řekami Jana a Indigirka. Prochází od severozápadu k jihovýchodu Jakutskou republikou a Magadanskou oblastí a leží na rozhraní Euroasijské a Severoamerické tektonické desky. Nejvyšší horou je Pik Pobedy (rusky Vítězství), vysoká 3 003 metrů.