Státní včelařská škola Marie Terezie

Jedním z nejstarších oborů lidské činnosti je včelařství. Zabývá se chovem včely medonosné (Apis mellifera L.) z řádu blanokřídlého hmyzu (Hymenoptera). Výstupními produkty jsou med, vosk, propolis, pyl, mateří kašička a včelí jed. Hlavním přínosem včelařských aktivit je opylování rostlin.

Stejně ceněný jako sůl

Na území českých zemí se včelařství provozovalo již s příchodem Germánů a Slovanů, kteří byli svým včelařstvím a oblibou medu pověstní. První písemné zmínky existují v klášterních dokumentech z 10. a 11. století. O tom, že český med byl vyhlášený, svědčí záznamy o pražských medových trzích, kde byl náš med směňován s cennou, z ciziny dováženou, kuchyňskou solí v poměru 1:1.

Dva způsoby včelařství

V období středověku a raného novověku probíhalo včelařství dvěma způsoby. První se nazýval „domácí“ a byl zbaven jakýchkoliv daní a jiných poplatků. Lidé, kteří se mu věnovali, byli včelníci a měli včelstva ve vydlabaných kmenech stromů (klátech) poblíž svých obydlí.

Druhý způsob byl tzv. „lesní“ způsob, neboli brtnictví, a to podle medvěda hnědého – brtníka –, slídícího po medu lesních včel, vyhubeného u nás již v 17. století. Tento způsob převládal až do 16. století. Dohled nad ním měli panští či obecní hajní, kteří dohlíželi na kácení nektarových stromů kolem brtí a na zakládání dýmajících ohňů v lesích pro ochranu včelstev. Povinností každého včelaře bylo ohlásit onemocnění včelstva a bezprostředně zajistit, aby se nemoc dále nešířila. Pokud někdo včelám ubližoval, musel počítat s tvrdými sankcemi.

„Srdeční“ záležitost Marie Terezie

Další rozkvět zažívá české včelařství až ve druhé polovině 18. století v souvislosti s celkovým růstem zájmu o přírodní vědy, především o zoologii a botaniku. Zejména to však bylo období vlády jedné z nejmocnějších evropských panovnic, rakouské arcivévodkyně a české a uherské královny Marie Terezie (1717- 1780), která se snažila povznést celkovou hospodářskou prosperitu habsburského Rakouska, Uher, Čech a Moravy. Navíc včely a včelařství bylo jakousi její „srdeční“ záležitostí a po celou dobu svého vládnutí chov včel propagovala a organizovala. Tato osvícená žena byla podle svého vlastního vyjádření především matkou svých 16 dětí, nicméně se například zasadila o řadu pokrokových reforem, např. o omezení nevolnictví a zavedení povinné školní docházky. V otázkách podpory hospodářství patřila k nejpokrokovějším panovníkům éry osvícenského absolutismu. Její první přímé podpory včelařství (podle vzoru pruského panovníka Friedricha II. Velkého) se v roce 1775 dočkala Morava (Čechy o rok později) vydáním patentu, který obsahoval ochranná a podpůrná opatření pro majitele a chovatele včel, platná ve všech zemích mocnářství. Šlo o volný a nezdaňovaný prodej medu a vosku, zbavení povinnosti placení mýtného při převážení úlů, možnost vlastnit jakýkoliv počet včelstev, svobodný pohyb na panských a selských polích a další zvýhodnění.

Založení Tereziánské včelařské školy

Vědoma si úlohy odborného vzdělání pro další rozvoj průmyslu a zemědělství, založila Marie Terezie již v roce 1769 v Belvederu, vídeňském barokním palácovém komplexu jihovýchodně od centra města, první státní včelařskou školu na světě. Škola nesla její jméno Theresianische Imkerschule (Tereziánská včelařská škola). Žáci, kteří měli výuku, celodenní zaopatření a bydlení zdarma, se učili vše o chovu včel a získávání medu; ten vinou dovozu třtinového cukru z Nového světa pozbýval svého původního hospodářského významu. Další škola podobného zaměření vznikla také na Moravě v Brně (později přemístěná do Vsetína) a ve středočeském Novém Kníně (1776).

První státní včelařská škola na světě ve Vídni byla sice založena na rakouském území v německém jazykovém prostředí, řídil ji však a odborné předměty vyučoval předčasně zesnulý Moravan Antonín Janša (1734-1773), autor tehdy ojedinělého spisu Podstatná učení, a zpráva o chování včel. Některé prameny uvádějí jméno Antona Janschiho (Antona Janscha), údajně pocházejícího ze Slovinska. V každém případě byl ředitelem Slovan.

Rozkvět soukromého včelařství na Moravě

Z pera českomoravských včelařů pocházejí také další původní spisy o včelaření, především díla včelařského badatele a katolického kněze – působícího delší dobu na farách v Praze-Hostivaři a ve Slabcích na Rakovnicku – P. Jozefa Antonína Janiše (1749-1821) Aučinlivé spravování včel pro obecného krajana v Království českém (1789) a učebnice včelařství Nová včelní kniha (1790). Zdá se, že později měla v Rakousku-Uhersku jistý primát v soukromém včelařství Morava. Dokládá to nejen vynález medometu a mezistěn, ale také založení první organizace pro výměnu zkušeností a další všeobecný rozvoj a povznesení chovu včel „Spolku zvelebení včelství“ v roce 1852.

První včelařská škola ve Vídni si záhy získala vynikající pověst, ačkoliv existovala pouhých osm let. Pro císaře Josef II. totiž ztratila na atraktivitě a tak ji spolu se všemi dalšími školami podobného zaměření rok po matčině smrti zrušil (1781).