Medicína a přírodověda

Článků v rubrice: 207

Stromy spolu komunikují

Přemýšleli jste někdy o tom, zda i rostliny spolu komunikují? Na letošním Festivalu filmů LSFF (Live Sciences Film Festival) pořádaném Českou zemědělskou univerzitou získal Cenu Fakulty lesnické a dřevařské film Inteligentní stromy režisérů Julie Dordel a Guida Tölkea. Porota ocenila film za mimořádně inspirativní interpretaci nejnovějších vědeckých výzkumů v oblasti komunikace rostlin, která může přinést zásadní změny do vztahů mezi lesem a těmi, kdo o něj pečují. Ve filmu „Inteligentní stromy“ zaznívají slova, která většinou v souvislosti se dřevem neslýcháme: přátelství, rodina, matka, city. Poslední výzkumy totiž ukazují, že rčení „necitelný jako kus dřeva“ je holý nesmysl: stromy toho totiž cítí víc, než si dokážeme představit… Trailer k filmu najdete na https://www.youtube.com/watch?v=T0_mCN51PmA, celý snímek můžete shlédnout na filmovém festivalu LesFest v Hradci Králové začátkem prosince.

 

Fotogalerie (3)
Stromy se navzájem podporují, mateřské pomáhají svým semenáčkům a posílají jim přes kořeny a mykozhizní vlákna výživu (šot z traileru k filmu)

Většina toho, čemu dnes říkáme les, žádným lesem není: příhodnější by bylo označení „stromová plantáž“. Se stromy totiž zacházíme jako s lánem kukuřice – vysázíme je a v pravý čas sklidíme. Jenže strom, tedy to, co vidíme nad zemí, je pouhý zlomek jeho existence; většina jeho života se odehrává pod zemí v kořenovém systému, který může být až čtyřikrát mohutnější než průměr koruny. Zhusta protkané kořeny různých druhů stromů tvoří rozsáhlou síť obalenou mykorhizními houbami, po jejichž vláknech zvaných hyfy proudí nejen látky, ale i informace.

Film „Inteligentní stromy“

Film dává zaznít lidem, jako jsou vědkyně Suzanne Simardová či lesník Peter Wohlleben, autor bestselleru Tajný život stromů, kteří si uvědomují sílu věty původních obyvatel Vancouveru: „Vše je jedním“. Les je totiž mnohem spíše rodina než supermarket, kam si chodíme pro dřevo. Proto se dozvíme, co jsou to matečné stromy, jak si stromy předávají informace z generace na generaci, jak navazují přátelství, zda se dovedou bát a o mnohém dalším, co bychom čekali spíše od zástupců živočišné říše. Teprve naučíme-li se o lesu přemýšlet v těchto „lidských“ kategoriích, můžeme změnit naše uvažování. A nejen o lesu, ale i o nás: nemůžeme tvrdit, že se staráme o les, když ve skutečnosti sklízíme dřevo. Film „Inteligentní stromy“ režisérů Julia Dordelové a Guida Tölkea, však zároveň představuje i způsoby, jak je možné udržitelným hospodařením vrátit lesům jejich „rodinný“ charakter, ale zároveň zlepšit množství i kvalitu dřeva. Z poškozené rodiny totiž obvykle vyjdou leda nezakořenění klackové…

Díky laskavosti ČZU přebíráme rozhovor s režisérkou filmu Julií Dordel:

Vystudovala jste lesnictví na University of British Columbia. Jak reagují vaši kolegové z oboru ve chvíli, kdy ve filmu zazní věta „stejně jako řezník není žádný chovatel prasat, tak lesník není žádný pečovatel o les“? Je váš film revoluční, nebo vaši kolegové s celostním pojetím lesa jako systému souhlasí?

Julia Dordel: Většině z nich se film moc líbil, protože přibližuje vědu laikům a dokáže srozumitelně předávat složité koncepty. Zdá se, že jim ty drsné analogie nevadí. Zatím jsme žádné negativní reakce nezaznamenali. A ano, věřím, že většina – možná dokonce všichni – lesní inženýři by souhlasili, že les je velice složitý systém a my jsme zatím dokázali pochopit jen zlomek všech jeho tajemství. Neřekla bych, že je náš film revoluční, ale zkoumání Dr. Suzanne Simardové a dalších v jejím oboru možná způsobí revoluci v lesnictví – tedy pokud ti, kteří rozhodují, vezmou v potaz vědecké výzkumy a jejich implikace pro současné lesnictví.

Zaujal nás koncept „matečních stromů“. Vážně může mezi starými a mladými stromy – potomky – fungovat jakýsi mezigenerační přenos informací?

Výzkum Dr. Simardové a dalších to potvrzuje. My jsme jen filmaři, kteří, krom jiného, dávají Dr. Simardové a Peterovi Wohllebenovi prostor, aby se tyto zajímavé koncepty mohly šířit a lidé se o nich dozvěděli. Snad tím přispějeme i k nějaké změně.

Bezmyšlenkovitou těžbou dřeva narušujeme a oslabujeme systém komunikace mezi stromy. Lze stanovit hranici, po níž je takové porušení nevratné?

Tohle je těžká otázka. Co víme, neexistuje žádná studie, která by to zkoumala. Jak se ve vědě říká, „Je třeba dalšího výzkumu…“

Dokážete fantasticky propojit své zájmy – napsala jste scénář k akčnímu filmu Libelle o lesní inženýrce (jejíž roli jste si i zahrála), která odhalí rozsáhlý environmentální komplot. Bude se váš další hraný film týkat sportovního prostředí, abyste zúročila své zkušenosti coby vrcholová moderní pětibojařka?

Vinna v plném rozsahu. Ano, jeden z našich dalších projektů „Hořkost“ je thriller, kde se snažíme propojit šerm, střelbu, běhání, plavání a ježdění na koni s tajemstvím a akčními záběry. A plánujeme ještě další ekologický nedokumentární projekt, v němž sledujeme společnost, která se musí vypořádat s koncem fosilních paliv, a má možnost buď začít znovu stejně v novém světě a rozpoutat další cyklus ničení, nebo vyřešit problémy ve světě starém.

Zdroj: http://lsff.cz/julia-dordel-inteligentni-stromy/

Stromy jsou sociální stvoření

Již nějakou dobu se ví, že rostliny jsou schopné posílat si vzdušnou cestou chemické signály. Těmito „zprávami“ například sdělují svým sousedům, že je právě napadly mšice. Ti pak mají čas se na nepřítele připravit: začnou produkovat látky, které buď odpuzují mšice, nebo k napadeným rostlinám lákají přirozené nepřátele mšic. Stromy ale komunikují i v podzemí. Jejich kořenové vlášení v lese obklopují houbová vlákna (hyfy), která tvoří husté shluky a sítě (mycelia). Pomocí mycelia si stromy posílají instruktážní i varovné signály a v rámci skupin kolem mateřských stromů se navzájem zásobují potřebnými živinami jako uhlíkem, vodou, dusíkem či fosforem. Mycelium může zabírat stovky m2, je to společný cévní a nervový systém lesa. Ve čtverečním metru lesní půdy jsou stovky kilometrů vláken.

Stromy mají rodiny a přátele

„Mateřské“ stromy jsou převážně zralé, starší, mohou být v jednom lese propojeny se stovkami dalších stromů. Mateřské stromy dohlížejí na stromy, které jsou na ně napojeny, pomáhají s výživou semenáčkům, pomáhají si překonat nemoci, napadení škůdci či přežít nepříznivé podmínky.

Radioizotopová stopovací metoda vše potvrdila

Pod povrchem lesa je nekonečná síť biologických cestiček, díky nimž se les může chovat jako jediný organizmus. Experimentálně to dokázala Suzanne Simardová z kanadské Univerzity v Britské Kolumbii. Vysadila pokusný lesík 80 stromů, douglasek a bříz. K mateřským stromům, obklopeným vlastními semenáčky, zasadila i mladé červené cedry, pocházející odjinud. Ke sledování přenosu uhlíku použila izotopové stopování. Ke stromkům překrytým plastovými pytli pumpovala oxid uhličitý značkovaný stabilním izotopem 13C nebo radioaktivním izotopem 14C. Geiger-Müllerovým detektorem pak prokázala, že značený uhlík se stěhoval nejen mezi stromy vlastního druhu, ale i mezi břízami a jedličkami. Stromy si pomáhaly. V létě bříza posílala víc uhlíku jedli, v zimě jí to jedle oplácela: její jehlice neopadávají, může tedy asimilovat CO2,. Stovkami dalších pokusů v dnes již 30letém lesíku Suzanne dokázala, že stromy používají ke komunikaci nejen uhlík, ale i fosfor, dusík, vodu, hormony.

V podzemí je jiný svět

Mateřské stromy své „děti“ poznají. Obklopují je hustší a bohatší mykorhizní sítí, jejímž prostřednictvím dodávají semenáčkům více uhlíku, dokonce i za cenu omezení vlastního růstu. Až čtyřikrát jim tak zvýší šance na přežití. Suzanne Simardová to prokázala studiem DNA. Zraněný strom posílá i obranné signály kmenem do kořenů a k vlastním potomkům a zvyšuje tak jejich odolnost vůči stresu. Když se blíží doba přirozeného zániku, předávají mateřské stromy potomkům informace a zkušenosti a zvyšují tak jejich šance na přežití. Lesy jsou obrovským bohatstvím.

Zdroj: https://www.ted.com/talks/suzanne_simard_how_trees_talk_to_each_other?language=cs#t-753771

 

(red)
Poslat odkaz na článek

Opište prosím text z obrázku

Nejnovější články

ITER - pohled shora

Kdo si myslíte, že má největší přehled o tom co se děje na staveništi tisíciletí – na staveništi tokamaku ITER? Generální ředitel? Nebo šéf Rady ITER Arun Srivastava? Velký omyl! Je to muž, který z výšky 85 metrů sleduje z kabiny jeřábu dění pod sebou!

Průlom na tokamaku DIII-D. Zbystřete!

Režimy typu „Super H Mode“ demonstrují zlepšenou výkonnost fúze a umožňují zásadní krok směrem k ekonomické fúzní energii. Pokud Američané něco označí za „super výsledek“, bývá to zpravidla návnada pro sponzory. Ovšem pod zprávu z 24.

Počítač modeluje nestability ve fúzních plazmatech

Nestability plazmatu byly a jsou a budou velkou překážkou při udržení termojaderného plazmatu dobu dostatečně dlouhou pro fungování využitelné termojaderné fúze. Existuje řada počítačových programů – kódů, které dokáží simulovat chování plazmatu včetně rozvoje, průběhu nejrůznějších jeho nestabilit.

Proč si koupit elektrokolo?

Elektrokola zažívají poslední dobou obrovský boom. Oblibu získává tento dopravní prostředek doplněný o elektrický pohon zaslouženě. Na e-kolech snadněji a pohodlněji zdoláte náročnější terény a z jízdy se tak můžete radovat, ať je vaším cílem obchodní ...

Učit se, učit se, učit se – před 100 lety a po americku

V článku První světová válka, elektrotechnika a američtí vynálezci (https://www.3pol.cz/cz/rubriky/bez-zarazeni/2283-prvni-svetova-valka-elektrotechnika-a-americti-vynalezci) jsme si prohlíželi stránky starého (již dávno zaniklého) amerického měsíčníku The Electrical Experimenter z roku 1918.

Nejnovější video

Bez jaderné energie se ve vesmíru daleko nedostaneme

Krátké výstižné video z dílny Mezinárodní agentury pro atomovou energii ve Vídni ukazuje využití jaderné energie a jaderných technologií při výzkumu vesmíru. Ne každý ví, že jádro pohání vesmírné sondy už po desetiletí. Zopakujme si to. (Film je v angličtině.)

close
detail