Víra v ďábly

Kde vznikl duchovní koncept zla? Jedním z možných vysvětlení mohou být pokusy lidí porozumět infekčním chorobám a vypořádat se s nimi. Spojování nemocí a jejich příznaků se záhadnými zlými silami je praxe, která fungovala v tradičních systémech náboženství až do poloviny 19. století, kdy teprve medicína zavedla teorii choroboplodných zárodků. Teorie zárodků odhalila, že příčinou nemocí jsou spíše mikroskopické patogeny než zlovolní duchové.

Spojení mezi náboženským přesvědčením o dobrém a zlém a přítomností infekčních chorob je zajímavé a celkem pochopitelné. Vědci prokázali, že v geografických oblastech s vysokým výskytem nemocí lidé také silněji věří v činitele zla, jako jsou čerti, démoni a čarodějnice. Mnoho kultur v Africe, Asii, Evropě a Severní Americe používalo, či dodnes používá, nadpřirozené síly k vysvětlení a reagování na nemoci. Jedním z pozoruhodných dokladů byl nárůst honů na čarodějnice ve středověké Evropě, když byl kontinent pustošen Černou smrtí - morem. Tento přístup měl svou praktickou stránku: nemocní lidé - ti, kteří vykazovali známky takzvaného zlého vlivu - byli izolováni, vyháněni nebo dokonce zabíjeni, čímž se ostatní chránili před rozšířením patogenů. Prostředí, kde byly infekční choroby běžné, posílilo konzervativní ideologie, které praktikovaly přísné rituály a kázaly vyhýbání se cizím lidem.

Jestliže duchovní víra ve zlo byla častější v regionech, které nesly vyšší zátěž patogenů, „...naznačuje to, že historicky se tato víra mohla vyvinout, aby vysvětlila účinky patogenů“, říká Brock Bastian, docent na School of Psychological Science na Universitě v Melbourne v Austrálii.

Čarodějnice, ďábel a zlé oko

K testování této hypotézy vědci nahlédli do archivních údajů a provedli aktuální průzkumy, aby vyhodnotili míru víry ve zlo. Oslovili více než 3 000 vysokoškolských studentů ve 28 zemích světa a zkoumali, zda pevně věří ve „zlé oko“ (schopnost člověka vrhnout kletbu „skrze zlovolný pohled“), čarodějnictví, ďábla či nespecifikované zlé síly. Archivní údaje od asi 58 000 lidí v 50 zemích shromážděné v letech 1995 až 1998 pak podrobili zkoumání otázky víry v ďábla. V hodnocení vědci zaznamenávali sociální třídu jednotlivců, úroveň vzdělání, politickou orientaci a sílu náboženské praxe. Zkoumali také globální historické údaje o infekčních chorobách a srovnávali je s geografickými trendy v duchovní víře ve zlu.

Výsledky zkoumání

Dozvěděli se, že v místech, kde byly infekční nemoci historicky více rozšířeny, „...lidé častěji věřili na ďábla, zlovolnou sílu „zlého oka“ a na čarodějnice, které šíří zlo.“ Studie byla zveřejněna online 30. října 2019 v časopise Sborník královské společnosti UK. „Odhalili jsme konzistentní důkazy, že prevalence historických patogenů souvisí se zvýšenou tendencí věřit, že ve světě existují síly zla,“ uvedli vědci. Korelace mezi vírou v ďábla a historickým rozšířením nemocí byla nejsilnější v Nigérii, Bangladéši a na Filipínách; naopak tyto korelace byly nejslabší v České republice, Německu a Švédsku.

Definování nemoci jako zla podporovalo chování, které omezovalo ohniska infekce, což prospělo celkovému zdraví komunity, uvedli vědci. Náboženské systémy se silným smyslem pro dobro a zlo jako aktivní síly by tak mohly poskytnout výhodu skupinám lidí žijícím v oblastech světa, kde bylo riziko nakažlivých nemocí vysoké.

Víra v ďábla přetrvává

Jakmile se takové přesvědčení zakotví v kultuře, jeho vliv může přetrvávat po generace. I dnes, kdy jsou snadno dostupná vědecká vysvětlení nemocí, „...zůstává takové myšlení evidentní i v mnoha moderních společnostech. Zdraví a nemoci jsou často stále připisovány „Boží vůli“ nebo „dílu ďáblovu“ a také přetrvávají tendence k duchovní léčbě,“ psali autoři.

Zdroj: https://www.livescience.com/disease-root-of-evil-beliefs.html?utm_source=Selligent&utm_medium=email&utm_campaign=9456&utm_content=20191030_LS_Essentials_Newsletter+-+adhoc+&utm_term=3606118&m_i=y_jU9EFBNTqsPmkhSEisVlwIy6ZFuVfTyRYHAtozdDe4_ClhJ1Icc559WwIk%2Bly3CE71eFFgST7Efk0jXNiDtfRaTDnefeEyyA