Zkuste chytit neviditelné záření. Potřebujete k tomu kus suchého ledu (dosáhne teploty nízké až -30 °C, obyčejný led s 0 °C je příliš „teplý“), čistý isopropylalkohol (100%), čistou zavařovací sklenici s plechovým uzávěrem, filtrační papír, černý samet a silný zdroj světla. Pokus je třeba provádět v zatemněné místnosti.
Fotogalerie (2)
Z černého sametu vystřihněte kolečko a vlepte ho dovnitř plechového víčka od sklenice. Na dno zavařovací sklenice vlepte kolečko vystřižené z filtračního papíru. Pak do sklenice nakapejte tolik alkoholu, aby se papír nasytil, těsně před tím, než by se začaly dělat loužičky. Sklenici pevně neprodyšně uzavřete a postavte ji víčkem dolů na kus suchého ledu. Zhasněte a v naprosté temnotě posviťte z boku na sklenici. Nemáte-li dostatečně silnou baterku - šajnovku, použijte třeba světlo z diaprojektoru. Trpělivě počkejte několik minut (asi 15), než se z lihových par ve sklenici vytvoří lehounká mlha. Budete-li mít štěstí, objeví se v kuželu světla poblíž černého dna občas bílá stopa. Právě jste na vlastní oči viděli neviditelné záření, které prošlo vaší experimentální mlžnou komorou. Přesněji řečeno, viděli jste dráhu, kterou částice prolétla. Ionty vzniklé průletem ionizující částice se staly kondenzačními jádry, na kterých se srazila pára, a dráha částice vytvořená z droboulinkých kapiček kapaliny se tak stala viditelnou.
Neviditelné záření, které si i v takovéto jednoduché mlžné komoře můžeme zviditelnit, je všude kolem nás. Obklopuje nás kosmické záření za Slunce i z hlubin vesmíru, všechny předměty kolem i my sami jsme zdrojem záření radionuklidů obsažených v přírodě.
Jak to, že to funguje?
Protože alkoholu byl nadbytek, vytvořila se nasycená pára. Vršek sklenice má pokojovou teplotu, spodek – kovové víčko – má díky kontaktu se suchým ledem -30 °C. Pára, která na něj spadne, se stane tzv. přechlazenou, dostane se do stavu, v jakém za normálních podmínek nemůže existovat. Velmi snadno kondenzuje, stačí jí k tomu i průlet nabité částice. A to je celé kouzlo.
Velké mlžné komory můžete vidět v informačních centrech našich jaderných elektráren Dukovany a Temelín, nebo na Fakultě jaderné a fyzikálně inženýrské v Praze.
Líbil se vám pokus?
Návody na další podobné experimenty najdete v malé knížečce Pokusy z jaderné fyziky, které si můžete udělat doma. Na požádání vám ji zdarma zašleme – pište si na adresu ČEZ, a. s., komunikace, Duhová 2, Praha 4. Elektronickou podobu pokusů najdete na http://www.cez.cz/vzdelavaciprogram
Praha nepodceňuje přípravu na extrémní sucho, které v následujících měsících předpovídají meteorologové. Rada města počítá s rozsáhlými revitalizačními projekty. V ulicích tak bude zeleň zavlažována průsakovou vodou z kolektorů (psali jsme v článku https://www.
Kdy už je termojaderné zařízení ziskové? To nám prozradí Lawsonovo kritérium: součin hustoty plazmatu a doby jeho udržení (stability) musí být dost velký, zhruba 1020 s.m-3. Pro spojitou činnost udržujeme plazma v omezeném prostoru silným magnetickým ...
Fyzika nás učí, že existují 4 základní interakce, tedy přírodní síly, které vše ovládají a vysvětlují konstrukci světa dle současného stavu poznání - gravitace, elektromagnetická síla, slabá a silná interakce. Zdá se, že vědci jsou na stopě páté fundamentální přírodní síly.
Někteří lidé mohou sedět venku celé léto a komáři na ně takzvaně „nejdou“. Jiní se objeví za letního večera venku a okamžitě si musejí škrábat komáří kousance, přestože se koupali v repelentu. Co s tím? Důvodem je většinou neviditelná chemická clona ve vzduchu kolem nás.
World Nuclear Association ve své informační knihovně shromáždila fakta a argumenty, které bychom měli mít na zřeteli, diskutujeme-li o energetické budoucnosti. Změna klimatu není zdaleka jediným hlediskem.
Krátké výstižné video z dílny Mezinárodní agentury pro atomovou energii ve Vídni ukazuje využití jaderné energie a jaderných technologií při výzkumu vesmíru. Ne každý ví, že jádro pohání vesmírné sondy už po desetiletí. Zopakujme si to. (Film je v angličtině.)
za podporu děkujeme dobrým lidem:
za podporu děkujeme dobrým lidem:
