Škola přežití 3.
učení není mučení aneb jak se správně učit

Učit se, učit se, učit se, pravil jistý, dnes nepopulární klasik. Jak se však učit, o tom se už nezmínil.

Autorka je studentka psychologie FF UK.

V pojetí některých učitelů starší generace zřejmě mínil nekonečné "biflování"
údajů. O jak nudnou a neproduktivní činnost se jedná, ví většina z nás. Ale jak na to?

Důležitý kontext

"Učení je složitá činnost, v níž jsou obsaženy psychické procesy poznávací, citové a volní. Působí v něm pozornost, nálada, schopnosti i charakter. Všechny druhy psychických jevů působí v učení a učením se také mohou rozvíjet." Toto praví Čáp v jedné ze svých učebnic. V průběhu učení skutečně většinou poznáváme něco nového, o tom snad nebude nikdo z nás pochybovat. Mnohem lépe se nám však bude učit, když dokážeme navázat na poznatky předchozí, zapojit nové do kontextu starého, toho, co už známe. Pozor však na dojem, že látku už známe a nemusíme se ji tedy učit vůbec, častý především u cizích jazyků. Znalosti ze střední školy nám totiž mnohdy stačí právě jen na onen pocit známosti, ale máme-li si je pak vybavit při zkoušce, unikají nám.

Učení jako rituál

Emocionální vyladění se je při učení také důležité. Vyberte si "svoje" místo, koutek, kde se budete cítit pohodlně a příjemně, udělejte si čaj a pokud vás to příliš nerozptyluje, pusťte si hudbu. Raději nějakou beze slov, ne příliš nahlas, ale ani ne moc potichu. Učte se na stejném místě. Nebojte se z přípravy na učení udělat malý rituál, který vám pomůže soustředit se a uvolnit, naladit mozek na přijímání nových informací. Dbejte na dostatek světla a čerstvého vzduchu a na nízkou hranici hluku. To všechno je ale samozřejmě ideál, kterého většinou nelze dosáhnout. Přesto, i když se budete učit slovíčka v jedoucí tramvaji, alespoň na okamžik zavřete oči, párkrát se zhluboka nadechněte a pak do toho...

Jak se motivovat?

Vůle je těžce zkoušená a nezbytná složka učení. Mnohokrát se k učení musíme přinutit. Postupujte raději po malých krocích. Učte se třeba krátce, ale pravidelně, nejlépe v denním období, kdy jste nejaktivnější. Látku si pak můžete zopakovat před spaním, lépe si ji tak zapamatujete. Nebojte se odměnit. Když se hodinku učíte, zajděte si pak na procházku nebo do bazénu. Pohyb je sice lepší, ale můžete se i podívat na oblíbený film nebo si dát kousek čokolády. Konec konců, je to vaše odměna...
Udržet pozornost není někdy lehké. Učte se soustředit. Někdo se potřebuje uklidnit, jiný zase zaktivovat. Zařiďte se podle toho. Těm prvním pomáhají třeba dechová cvičení a koupel ve vaně, těm druhým zase krátká procházka nebo rozcvička.
Pište si taháky!
Vaše vlastní schopnosti ovlivní především to, jak se vám lépe učí. Někdo si radši poslechne přednášku, jiný přečte skripta a další si potřebuje všechno "osahat". Zkuste změnit styl učení, třeba zjistíte, že to najednou jde snáz. Obecně však prospívá učit se s pochopením, snažit se probírané látce rozumět, chápat ji v kontextu a spojit si ji s praxí. Zkuste si v textech barevně podtrhovat, učte se formulovat odpovědi vlastními slovy a klidně si pište taháky. I když je nepoužijete, při jejich výrobě si látku uspořádáte. Učte se jeden den dva, pokud možno odlišné předměty. Třeba jeden ráno a druhý večer. Rozhodně se snažte netrávit celý den s jedním předmětem. Mozek pak otupí a navíc vás to asi nebude bavit.

Co se v mládí naučíš,...

Thorndikeovy výzkumy ukázaly, že schopnost učit se dosahuje vrcholu kolem dvacátého roku. Využijte toho. Už nikdy se vám nebude učit tak dobře. Ale pokud budete své síly rozvíjet, rozhodně si dokážete mnohé zapamatovat i v pokročilém věku. Nezapomeňte, že opakování je matka moudrosti a že je nejlepší zopakovat si látku vyslechnutou ráno ještě týž den večer, protože křivka zapomínání zpočátku strmě klesá. Představujte si poznatky vizuálně, spojujte je se známou látkou a s vašimi vlastními zkušenostmi, buďte trpěliví a tvořiví. Hrajte si. I učení může být zajímavou zábavou, objevováním nových cest a rozšiřováním vašich možností. A pamatujte, že: "Učení znamená činorodost intelektu jako nejúčinnějšího prostředku rozvíjejícího osobnost v dětství a zpomalující stárnutí ve věku pozdějším."

Pohled z druhé strany

Karel Rauner, ZČU
Učiteli se často zdá, že slovo zkouška pochází od slovesa zkoušet ve smyslu trpět. U předmětů, ve kterých si přednášející nevede semináře, se totiž pedagog teprve u zkoušky může dozvědět, kolik toho do studentů "nacpal". Při přednáškách se mu zdá, že vykládá fantasticky zajímavou látku tak srozumitelně, poutavě, vtipně, že ji musí pochopit a zapamatovat si i ten nejzabedněnější student. V tomto přesvědčení ho mohou dále utvrzovat chápající pohledy některých posluchačů, moudré přikyvování několika nadanějších studentů, kteří opravdu vše chápou, vrcholem jsou pak zasvěcené dotazy několika (stále stejných) studentů, kteří se snaží opravdu studovat (takzvaných šprtů). U zkoušek se pak pedagog cítí jak u mučednického kůlu, když na něj dopadají šípy studentských odpovědí, které svědčí o naprostém nepochopení látky, o tom, že si průměrný student z přednášky nepamatuje ani ty největší zajímavosti podepřené těmi nejvtipnějšími glosami a o tom, že nemá ani předpokládané vstupní znalosti pro možné pochopení zkoušené látky. Jeho ego pak trpí, zkouší.