Druhý pokus na ITERu na výbornou
Transport sektorového modulu #7 vakuové nádoby do montážní jámy tokamaku ITER ve čtvrtek 10. dubna 2025 představoval ne „dva v jednom“, nýbrž „mnoho věcí v jednom“.
Na počátku 90. let jsem každý den jezdívala do školy přes Barrandovský most. Bylo po revoluci a na tomto obřím šedivém betonovém monstru, jenž svými chapadly spojovalo oba břehy Vltavy, se stejně jako na jiných místech Prahy začaly objevovat graffiti.
Některé obrazce vypadaly neuměle a roztřeseně, ale některé byly krásné, strhující výbušnou a bojovnou kreativitou a hlavně… byly barevné. Při pohledu na veselou džungli písmen, která samotnému psaní navracela jeho pradávnou nádheru a důležitost, se zbytek cesty na Smíchovské nádraží dal docela přežít, i ve řvoucím autobusu Ikarus. Jednou ráno mě ale namísto nových přírůstků v této galerii pod širým nebem čekala jen obří šedivá skvrna. Šedivější než zbytek mostu, asi aby zakryla syté barvy pod ní. Bylo mi smutno, ale někdo byl možná rád. Dnes jsou tam graffiti zpět, někdo zřejmě pochopil, že šedivá je ze všech barev nejohavnější.
Graffiti se, jakožto velice problémový fenomén konce 20. století, týká především velkých měst. Nejčastěji je považován za moderní formu vandalismu, téměř stejně často však za svébytné umění subkultur všech světových metropolí. Otázka, která s existencí graffiti nejčastěji vyhřezává na povrch je, zda je graffiti umění či vandalismus. Pro mě je však mnohem důležitější odpověď na to, kdo vlastně určuje co je a co naopak není přijatelné v rámci veřejného prostoru? Pakliže přijmeme názor, že graffiti jsou nelegální výtvarná vyjádření, jimž je třeba předcházet anebo jejich provádění trestat, proč tedy neexistuje také oficiální vlna odporu vůči velkým reklamním plochám, které jsou zhusta nosiči nevkusu a nízké grafické a někdy i obsahové úrovně?
Profesor antropologie Ivan Kalmar z Torontské university chápe graffiti jako „akt mladých lidí, kteří se snaží vepsat či vyrýt sama sebe do veřejného prostoru. Tento akt irituje všechny, kteří chtějí veřejný prostor kontrolovat. Je to otázka demokracie,“ říká a dodává: „Dokážu sympatizovat jak s mladými umělci, tak s policií, ale musím zásadně nesouhlasit s těmi, kdo považují graffiti za kriminální čin.“ Prvotním záměrem writerů totiž není ničit, ale psát či malovat, vyjadřovat uměleckou formou vlastní osobnost v rámci světa okolo nás.
Transport sektorového modulu #7 vakuové nádoby do montážní jámy tokamaku ITER ve čtvrtek 10. dubna 2025 představoval ne „dva v jednom“, nýbrž „mnoho věcí v jednom“.
Mezinárodní agentura pro atomovou energii ve Vídni předpovídá, že do roku 2050 se instalovaná kapacita jaderných reaktorů na světě zdvojnásobí – z 371 GW(e) v roce 2022 na 890 GW(e) do roku 2050.
Droboučký živočich, želvuška (tardigrada) může přežít nehostinný chlad i smrtící ionizující záření ve vesmíru. Všudypřítomná mikroskopická zvířátka, ...
Můžeme zastavit hackery, kteří loví vše od vojenských tajemství po bankovní informace? Až se kvantové počítače stanou samozřejmostí, současné kryptografické systémy zastarají.
Technologie žraločí kůže, známá také jako AeroSHARK, je inovativní řešení inspirované přírodou, které snižuje spotřebu paliva, a tím emise v leteckém průmyslu.
Zjímavý průřez historií jaderné fúze a propagace jednoho ze směrů výzkumu - stellarátorů. množstvím animací i reálných záběrů podává srovnání se současnými tokamaky.