Soutěž IT-SLOT - 15. ročník
Úroveň znalostí žáků v matematice obecně klesá. Dnešní děti nejsou hloupější, spíš jsou některé „línější myslet“, upozorňují učitelé.
Tenhle článek se měl původně jmenovat „Český Avignon“. Ve francouzském městě Avignon stojí most přes řeku Rhônu, známý ze dvou důvodů: za prvé je na něm shon a všichni na něm tančí – alespoň to tvrdí písnička, kterou se po celém světě učí nebozí začátečníci s francouzštinou už asi ve třetí lekci – za druhé ten most tak úplně přes Rhônu není: nebyl totiž dostavěn a končí v půli řeky. Také Čechy mají takový polomost, a název povídání o něm se tudíž sám nabízel. Když se ale autor tohoto článku ve snaze most najít ptal v nedaleké obci na cestu, zjistil, že v kraji se pro stavbu ujal výstižný název, který by sice mapa nesnesla, ale šéfredaktor tohohle časopisu ho snesl.
Most stojí a chátrá u obce Borovsko nedaleko Zruče nad Sázavou, pouhých několik stovek metrů od dálnice D1, jejíž měl být součástí a kvůli níž byl rozestavěn. Jeho absurdní příběh je svědectvím o tom, jak podobu české krajiny ovlivnil politický vývoj v zemi, a také důkazem, že když se valí dějiny, uskakuje zdravý rozum zpravidla stranou.
PLÁNY, ZÁKAZY, VÝJIMKY...
Potřeba dálnice spojující Prahu, Brno a Bratislavu se ukázala již za první republiky. Reálně se o její stavbě ale začalo uvažovat až v době po-mnichovské, vláda ji povolila v listopadu 1938 a práce byly spuštěny druhého května 1939, tedy již za protektorátu – s pouhými sto padesáti dělníky, šesti lokomotivami, stejným počtem nákladních aut a třemi parními válci. První úseky dnešní „dé jedničky“ měly být podle původních plánů otevřeny už v říjnu 1940, celá dálnice z Prahy až do Otrokovic u Zlína již v roce 1943! S návazností na Slovensko se po jeho odtržení od zbytku (záhy Říší pohlcené) republiky již nepočítalo.
Stavbu ale hned od počátku provázely stěží uvěřitelné provozní problémy a organizační šlendrián. Říjen 1940 se nestihl proto, že projektanti počítali s osmi sty pracovníků, ale stavbyvedoucí jich nikdy neměli k dispozici víc než dvě stě padesát. Před zimou 1939/1940 navíc nepochopitelně nepoložili protizámrazovou vrstvu a celé následující jaro bylo ve znamení pouhé nápravy škod. V průběhu roku 1941 se k závaží lidské neschopnosti přidala i tíže války. Když byl prvního srpna vyhlášen zákaz civilních staveb na území protektorátu, obdržela ještě dálnice výjimku; ta jí však byla nanic poté, co byl v říjnu vydán zákaz používání cementu – Němci usoudili, že je ho třeba jen na vojenských stavbách. V dubnu 1942 vše završil zákaz výstavby dálnic, jenž byl už ovšem prakticky zbytečný: bez cementu se stavět nedalo a nedá.
I z posledního zákazu byla však udělena výjimka, týkající se tří mostů. Jeden z nich vyrůstal u Borovska.
TŘICET METRŮ
Dálniční most, který měl překlenout údolí Sedlického potoka nedaleko vsi Borovsko, se začal stavět již v červenci 1939 a v okamžiku, kdy dostal onu výjimku – přesně třicátého dubna 1942 – a nádavkem k ní dokonce i cement, byl hotov zhruba ze tří čtvrtin. Bylo jasné, že je třeba tento i další dva mosty urychleně dokončit, neboť restrikce v protektorátu se stupňovaly. Leč nepodařilo se: sedmadvacátého května přišel atentát na Heydricha a o tři dny později v rámci tvrdých opatření všeho druhu i okamžitý a definitivní zákaz jakýchkoli stavebních aktivit. „Hitlerovu“ mostu-nemostu chybělo na druhý břeh údolí necelých třicet metrů.
Do konce války se tedy na stavbě pražsko-brněnské dálnice nehnula myš; záhy po osvobození však jeden z dnes tolik diskutovaných Benešových dekretů – konkrétně ten s číslem 88 – nařizuje dostavbu a prodloužení klíčové dopravní tepny až na Slovensko. Od roku 1946 se opět staví, v následujících dvou letech jsou však práce kvůli těžko pochopitelnému dobovému přesvědčení o nepotřebnosti dálnic již spíše utlumovány, v roce 1949 už víceméně stagnují. V prosinci 1950 přichází po osmi letech druhý zákaz výstavby dálnice, tentokrát ze strany jedné strany. V tu chvíli stojí mezi Prahou a Brnem šest desítek nevyužitých mostů a nájezdů, jež jsou ve většině již alespoň konstrukčně dokončeny a nahrubo zakonzervovány. Mostu u Borovska však stále chybí týchž třicet metrů na druhý břeh.
UPROSTŘED VODY
Rozum se na příslušných místech opět dostává ke slovu v polovině šedesátých let a další rozhodnutí o obnovení výstavby přichází osmnáctého dubna 1966. V září 1967 začínají buldozery opět pracovat a o deset let později je otevřeno pětasedmdesát souvislých dálničních kilometrů z Prahy směrem na Brno k obci Hořice. Úsek téměř kopíruje původní protektorátní představy a využívá většiny tehdejších staveb a terénních úprav. V jedné jeho části to však není možné.
Současně s dálnicí se totiž v sousedství buduje i Želivská přehrada, která má zásobovat (a od roku 1972 zásobuje) pitnou vodou Prahu a dalších sto padesát obcí ve středních a východních Čechách. Nedostavěný most u Borovska, který se desítky let klenul pětadvacet metrů nad malým potůčkem, bude po plném napuštění přehrady (1976) „čnít“ pouhé dva metry nad její hladinou, na což však nebyl konstruován. Jeho úprava a oprava by byla stejně nákladná jako výstavba mostu nového, nemalé peníze by si také vyžádalo zabezpečení proti znečištění vody. Investor se tedy rozhoduje raději odklonit dálnici o několik set metrů směrem od přehrady.
A tak dnes stojí mezi obcemi Hulice a Podolsko polorozpadlý, téměř zatopený a úplně zbytečný most, který končí uprostřed hladiny.
MUMUMOST
Přístup k borovskému mostu, kulantně řečeno, není úplně povolen. Stavba stojí v pásmu hygienické ochrany, ale přesto tu lze spolehlivě natrefit na slunící se mládež, rybáře, skejťáky či různé zvědavce a sběratele cestovatelských kuriozit. V roce 2001 jste tu mohli narazit dokonce na filmový štáb. Tehdy se završil smutný příběh nešťastného mostu, když se na něm natáčel klip k písni Petra Kotvalda Mumuland. Most se zaplnil mažoretkami, mumuholkami a mumukluky a režisér F. A. Brabec si přivydělal na další ze svých celovečerních projektů. Hlavně však stavba po šedesáti letech existence konečně přestala být úplně zbytečnou: když už nemůže sloužit původnímu účelu, posloužila alespoň opravdovému, povznášejícímu umění.
Jak se k Mumumostu dostat?
Dálnici D1 opusťme na exitu 56 (Soutice) a již po půl kilometru jízdy směr Zruč nad Sázavou se dáme doprava do Hulic. V nich je třeba zanechat dopravní prostředek, neb tu končí civilizace. Po polní cestě a poté lesní pěšině spadneme k přehradě, kde nejprve narazíme na menší, ale stejně zbytečný most přes Sedmpanský potok. Jeho osud je totožný s osudem borovského mostu, tenhle ale alespoň spojuje oba břehy a nekončí ve vodoprázdnu. Za ním je třeba už pouze vystoupat na zalesněný hřbítek, klesnout zpět k přehradě a pak už jen báábáálééóóla Múúmulééénd…
Úroveň znalostí žáků v matematice obecně klesá. Dnešní děti nejsou hloupější, spíš jsou některé „línější myslet“, upozorňují učitelé.
Meč historicky připisovaný Janu Žižkovi z Trocnova opustil po čtyřech stoletích Švédsko, aby se na pouhé dva dny zaleskl v pražské Betlémské kapli při příležitosti oslav letošního 600.
Během následujících 10 let plánuje největší česká energetická společnost ČEZ nabrat přibližně 4 000 nových odborníků nejen s technickým vzděláním.
Návštěva zajímavých míst elektrárny, odborné přednášky nebo skok evakuačním rukávem. To jsou jen příklady z programu Letní univerzita, který ČEZ připravil ...
Vodíkové elektrické Aerotaxi s vertikálním vzletem a přistáním dokončilo první let letadla na vodíkový pohon a překonalo přitom rekord ve vzdálenosti.