Reportáže, cestování

Článků v rubrice: 85

Poezie posázavských pražců

Touží-li si líný a bohatý cizinec prohlédnout památky té naší krásné stověžaté Prahy, stačí mu jen vlézt do obskurního autobusku s nápisem sights nebo něco v tom smyslu. Touží-li líný a alespoň trochu bohatý obyvatel toho stověžatého města mít od turistů a autobusů aspoň na chvíli pokoj, může vlastně udělat skoro totéž: sedne prostě na vlak, projede se až kýčovitě krásnou přírodou podél tiché řeky, ten méně líný se třeba i vykoupe, ctitel velikosti lidského ducha může obdivovat unikátní železnici s viadukty a tunely, a za pár hodin je zase v Praze, aniž by – s výjimkou jednoho nutného přestupu a případných koupacích či občerstvovacích intermezz – musel opustit vlak. Umožňuje mu to vynález zvaný Posázavský pacifik.

Fotogalerie (1)
Ilustrační foto

Tento název, vymyšlený trampy na přelomu třicátých a čtyřicátých let, sice není úplně výstižný (supící vláček kopíruje kromě Sázavy také Vltavu), zato však přiměřeně romantický. Nejkrásnější úsek trati – mezi Petrovem a Kamenným Přívozem – jako by vypadl z písně bratří Nedvědů, a ani se tu nechce věřit mapě, že deset kilometrů odsud začíná ta stověžatá obluda.

ART-WORK ve skalách
Posázavský pacifik – nebo oficiálněji Posázavská dráha – je vlastně několik samostatných traťových úseků, které na sebe vhodně navázaly a vytvořily celek o úctyhodné délce 157 km. Vede z Prahy proti proudu Vltavy a poté Sázavy až do Světlé nad Sázavou.
Nejdůležitějším železničním uzlem jsou Čerčany – zde se Pacifik kříží s hlavní tratí Praha–České Budějovice a zde také musí onen líný Pražák poprvé a naposledy vystoupit z vlaku a přesednout na ohnivého oře supícího ke hlavnímu městu.
První úsek Nusle–Modřany byl otevřen 1. března 1882, jednání o prodloužení trati do Čerčan však začala až roku 1890 a schválení projektu trvalo dalších pět let. V roce 1897 byly však již otevřeny hned tři úseky. Zbývala nejobtížnější část Jílové–Vrané nad Vltavou, s „vražedným“ úsekem Petrov–Kamenný Přívoz, sestávajícím se z velké části ze skal a roklí; zde se začalo stavět v následujícím roce a provoz tu byl zahájen již po dalších dvou letech, 1. května 1900. Tuto část trati lze bez nadsázky považovat za umělecké dílo, tvořené neskutečně odvážně vytyčenými skalními zářezy, náspy, tunely a mosty, vyhotovené v tak krátkém čase, že to i v době mnohem vyspělejších stavebních technik vzbuzuje úctu.

ODKLONY A ÚLETY
Trať Posázavského pacifiku vede povětšinou podél temné Vltavy a zlatohnědé Sázavy (jak se dle vodácké tradice řeky jeví na soutoku), někde pouhých několik metrů od hladiny, jinde – například ve zmiňovaném „vražedném“ úseku – i sedmdesát metrů nad ní. Jsou tu však i dva úseky, ve kterých koleje opouštějí řeku úplně, aby se k ní opět přimkly až po několika kilometrech. Důvodem těchto odklonů nebyly nepřekonatelné terénní překážky, ale prosté – někdy s dovolením až prachsprosté – lokální zájmy.
Mezi Týncem nad Sázavou a Čerčany měla trať původně vést po pravém břehu řeky. Konopišťské panství následníka rakousko-uherského trůnu Františka Ferdinanda d’Este (nebo jeho dvojníka Nývlta) však prosadilo trasu přes „suchozemskou“ obec Pecerady – potřebovalo totiž odvážet po železnici kámen z místního gabrodioritového lomu. Trať tak v tomto úseku vede terénem pro lokomotivy i dnes obtížným (stoupání až 24 promile) a krajem téměř pustým, působícím z vlaku po oněch krásných kilometrech mezi Petrovem a Kamenným Přívozem jako pěst na obě oči. V Týnci navíc musel být jen kvůli pochybné změně projektu postaven železniční most přes Sázavu. Peceradského kamene pak bylo použito například i při stavbě megalomanského Národního památníku v Praze na Žižkově, projektu snad ještě pochybnějšího.
Druhý odklon trati od Sázavy si vynutily spory tehdejšího okresního města Jílové, ležícího 3 km od řeky, s příříčním a podřízeným Kamenným Přívozem. Obě města chtěla železnici co nejblíže, nejlépe přímo v obci, což se však vzájemně vylučovalo. Původní projekt vytyčil trať přes Kamenný Přívoz, Jílové však prosadilo kompromis a koleje nakonec vedou přes severní okraj Kamenného Přívozu a obec Borek, v níž je –
2 km od města Jílové – stanice Jílové... Celý žert stál město téměř sto tisíc zlatých a nepřinesl mu vůbec nic, my mu však vděčíme za jedinečnou technickou a architektonickou památku.

OBLOUK NAD ROKLÍ
Se „zvednutím“ trati Posázavského pacifiku od řeky Sázavy do polí mezi Kamenný Přívoz a Jílové vyvstal i zásadní problém. Nebylo technicky proveditelné, aby jižně od jílovského nádraží koleje na necelém jednom kilometru klesly až k řece: musely tedy být vedeny skrz skalní masivy a také překonávat rokle.
Nad tou nejhlubší, zvanou Kocour, se tak klene unikátní kamenný viadukt. Je vysoký 41,5 metru (tedy např. o pouhý metr nižší než pražský Nuselský most), dlouhý 110,9 m a má sedm oblouků. Jeho nejzajímavější vlastnosti si všimne jen ten, kdo se nespokojí s pohledem zdáli či z protějšího břehu, ale vydá se přímo pod most a podívá se nahoru. Uvidí, že viadukt je půdorysně postaven nikoli do přímky, ale do oblouku (o poloměru 180 metrů). Byl vystavěn v nepřístupném skalním terénu italskými dělníky v letech 1898–1899.
Kromě kocourského kamenného viaduktu jsou na trati Pacifiku tři ocelové mosty přes Sázavu (plus bezpočet menších mostů a můstků) a šest-náct tunelů. Šestice z nich, provrtávající skály mezi Vraným a Jílovým, má pohnutou válečnou historii: v červenci 1942 v nich byly zřízeny dílny Avie Letňany a až do konce války tu nuceně nasazení vyráběli součástky do německých raket V-1 a V-2.

Z druhého břehu
Optimálním způsobem, jak si prohlédnout nejkrásnější úsek Pacifiku a ještě přitom alespoň trochu pohnout zadkem, je v Petrově vystoupit z vlaku a projít si Posázavskou stezku. Tato oblíbená turistická trasa vede po protějším, levém břehu, a lze z ní tedy sledovat motoráky – a občas i páry – vynořující se a zase mizející vysoko ve skalách či v tunelech. Odsud je také nejlépe vidět dominanta a symbol Pacifiku i celého Posázaví – skalní útvar Píkovický komín, skálolezci zvaný též Jehla, za kterým vlak také na pár vteřin zmizí. A třeba pohled na kocourský viadukt je odsud naprosto jedinečný.
Stezka, značená červenou značkou, předkládá hned po necelém kilometru první stánek s občerstvením, pokračuje v půli cesty dalším pivem a končí po osmi kilometrech v Kamenném Přívoze, jenž je z hlediska hospod doslova rájem na zemi. Na obou stranách mostu se tu lze občerstvovat do alelujá. Nejslavnější z místních restaurací se říká „u Vemenáče“; není to však oficiální název (a tedy nepovolená reklama), ale pouhá přežívající vzpomínka na doby, kdy tu obsluhoval svérázný starší pán, šokující hosty úvodní otázkou „Co si dáš, ty vemeno?“
Z obce se lze do Prahy dostat nejen vlakem, anóbrž i autobusem, který za necelou hodinu jízdy dosedne u stanice metra Budějovická. Je však otázkou, zda je to zrovna to pravé pro člověka, který vyrazil do přírody odpočinout si mj. od autobusů.

-end
Poslat odkaz na článek

Opište prosím text z obrázku

Nejnovější články

Profesoři laserové fúze - Bruecker a Siegel

O soukromém úsilí v oblasti termojaderné fúze jsme již psali vícekrát. O prvním „soukromníkovi“ zatím ani jednou. Poslyšte příběh, který měl dva konce. Dobrý a špatný. Vůbec prvními fúzními podnikateli byli Americký fyzik Keith Brueckner a podnikatel Kip Siegel.

Den otevřených dveří na MatFyz

dne 21.11.2019 pořádá Matematicko-fyzikální fakulta UK tradiční Den otevřených dveří. Připravuje opět bohatý program, který probíhá po celý den v budově Matfyzu na Malostranském náměstí 25. Mnoho inspirativního nabídne také učitelům fyziky, matematiky či informatiky.

Vakuum jako na měsíci

Specialitou české pobočky firmy Edwards jsou přístroje pro oblast vědeckého vakua. Firma z Lutína jimi zásobuje celý svět. Díky vývěvám fungují nejpřesnější elektronové mikroskopy na světě či supersilné vědecké lasery.

Kvůli milované vědě se nestačil ani oženit

Pokud zalovíme v paměti a vzpomeneme si na školní léta, určitě se nám vybaví v hodinách chemie používaný laboratorní plynový kahan, nesoucí jméno jednoho z největších vědců 19. století, profesora Roberta Bunsena.

Chytré budovy v ohrožení

Čtyři z deseti počítačů řídících automatické systémy chytrých budov byly v prvním pololetí tohoto roku vystaveny nějakému druhu kybernetického útoku. Toto zjištění přináší společnost Kaspersky ve svém přehledu hrozeb zacílených na chytré budovy.

Nejnovější video

Bez jaderné energie se ve vesmíru daleko nedostaneme

Krátké výstižné video z dílny Mezinárodní agentury pro atomovou energii ve Vídni ukazuje využití jaderné energie a jaderných technologií při výzkumu vesmíru. Ne každý ví, že jádro pohání vesmírné sondy už po desetiletí. Zopakujme si to. (Film je v angličtině.)

close
detail