Rozhovory

Článků v rubrice: 35

Adéla Křepelová – z FJFI do švýcarského výzkumného centra

Adéla Křepelová je příkladem, jak se uplatňují znalosti absolventů českých vysokých škol v zahraničí. Vystudovala Fakultu jadernou a fyzikálně inženýrskou na ČVUT Praha, pokračovala doktorandským studiem na TU Dresden, působila ve výzkumném centru Dresden-Rossendorf a v současné době pracuje v Paul Scherrer Institutu (PSI) ve Švýcarsku. Zabývá se základními procesy v atmosféře, složením aerosolů a jejich vlivem na klima.

Fotogalerie (1)
Adéla Křepelová

Ve své diplomové a později i doktorandské práci jste se zabývala tématem migrace aktinidů v životním prostředí v souvislosti s bezpečností plánovaných hlubinných úložišť radioaktivního odpadu. O co jde?
Aktinidy jsou ty nejtěžší prvky. Jsou nestabilní a rozpadají se. Díky velmi dlouhému poločasu rozpadu se v přírodě stále vyskytují uran a thorium jako „pozůstatky exploze supernovy“. Po ozáření uranu v reaktoru dochází kromě jeho štěpení částečně také k záchytu neutronu a k vytvoření nového těžšího aktinidu. Vyhořelé jaderné palivo obsahuje téměř všechny aktinidy, nejvíce však plutonia a americia. Společně se štěpnými produkty tak aktinidy představuji významnou složku radiotoxicity paliva. Štěpné produkty samy o sobě mají relativně krátké poločasy rozpadu a tato doba nepředstavuje z hlediska inženýrských bariér žádnou výzvu. U aktinidů je ale situace opačná. Navíc se často rozpadají alfa rozpadem, který vyprodukuje další, většinou též radioaktivní, prvek. A to je onen „zakopaný pes“, který částečně démonizuje vyhořelé jaderné palivo. Z hlediska hmotnosti tvoří nově vytvořené radioaktivní aktinidy pouhé jedno procento paliva. Pokud pominu to, že je tento materiál „recyklovatelný“ v pokročilých reaktorech, je hlavním úkolem hlubinných úložišť jeho bezpečné odděleni od našeho životního prostoru. Úkolem chemiků je studovat podmínky, za kterých je uložení paliva nejbezpečnější. Studuje se schopnost aktinidů reagovat s materiálem, ve kterém mají být uloženy a také s druhem horniny, ve které má dané trvalé úložiště ležet. V úvahu se přitom bere i možnost průniku vody až k samotnému palivu a jeho migrace horninou dále. Tyto údaje pak slouží jako základ pro výpočetní modely.

Máme u nás dostatečně vhodné podmínky pro výstavbu hlubinného úložiště?
Na to, jakou horninu zvolit pro hlubinné úložiště, existuje několik pohledů. Ať se jedná o žulu jako ve Švédsku, nebo o sůl jako v Německu či o jíl, vždy je nejdůležitější zamezit průniku vody do úložiště. V Česku máme několik poměrně vhodných žulových lokalit. Je ale na geolozích, aby potvrdili, že vybraný žulový masiv bude stabilní a celistvý po dostatečně dlouhou dobu. Pokud se však podíváme na dlouhou radiotoxicitu pohledem geologických hodin, jde spíše o moment než o věčnost. Dále, je pravděpodobně vhodnější řešit otázku úložiště na národních úrovních, už jen proto, že se použité palivo může stát po čase užitečným zdrojem surovin, a to nejen aktinidů. Nicméně při případné recyklaci bychom se asi neobešli bez partnerů, jako je třeba Francie nebo Japonsko.

Působíte ve švýcarském Paul Scherrer Institutu, kde se zabýváte zkoumáním procesů v atmosféře. Můžete být konkrétnější?
Hlavní část mé práce se týká studia vlivu kyselin na tání ledu v atmosférických mracích. Chemické procesy v ledu tvořícím sníh a mraky (tzv. cirrus clouds) jsou důležité z hlediska atmosférické chemie, biologických cyklů stopových prvků a archivace stopových prvků v ledu, tj. z hlediska rekonstrukce průběhu změn klimatu v minulosti. Interakce atmosférických stopových plynů s aerosoly hraje důležitou roli při znečišťovaní přírodního prostředí s důsledkem globálního oteplování, úbytku ozonu či kyselých dešťů. K tání povrchu ledu dochází za normálních podmínek při teplotách vyšších než 0°C, ale za přítomnosti stopových kontaminantů, jako jsou silné kyseliny (HCl a HNO3) může tání nastat i při nižších teplotách. Vrstva na povrchu ledu vytváří médium, ve kterém dochází k chemickým reakcím významným v atmosférické chemii, zejména těm, které vedou k tvorbě skleníkových plynů či úbytku ozonu. Pomocí spektroskopických metod XPS (X-ray Photoelectron Spectroscopy) a NEXAFS (Near Edge X-ray Fine Absorption) studujeme tyto procesy na povrchu ledu. Druhou, menší část mé práce tvoři studium složení aerosolů a jejich vlivu na změnu klimatu způsobenou absorpcí či odrazem záření. Tento výzkum probíhá z velké části zde v PSI na synchrotronu metodou STXM (Scannic Transmission X-ray Microscopy).

Často se uvádí, že energetika je největším viníkem globálního oteplování. Je tomu tak?
První, co člověka samozřejmě napadne, je, zda kamna nehřejí o něco více  Ale počítám, že první věc, na kterou se podívají odborníci, je tok energie ze slunce. A pokud je ten konstantní, pak je na řadě skleníkový efekt. Mezi nejznámější skleníkové plyny patři CO2 a ten je mimo jiné i produktem spalování uhlí či ropy. Takže energetika v tom může mít „své prsty“. Je pravda, že křivky vývoje teploty a množství oxidu uhličitého ve vzduchu se sobě evidentně podobají. Nicméně sama nedám ruku do ohně za rozhodnutí, která veličina popohání tu druhou. Pokud totiž zahřejete oceán, rozpustnost CO2 v něm klesne a část CO2 se uvolní do atmosféry. Může to tedy být příběh o tom, co bylo dřív – slepice nebo vejce.

Po studiích jste odešla do zahraničí, proč?
Studovat v zahraničí nebo alespoň posílat studenty na stáže se dnes stává běžnou praxí. Je to návrat k tomu, co lidé dělali už v dobách „hloupého Honzy“ – chodili do světa na zkušenou. Určitě to pomáhá rozšířit obzory. Samozřejmě mnohým studentům se v zahraničí zalíbí a nemusí to být jen z důvodu lepšího platu. Švýcarsko je na první dojem zvláštní zemí, nicméně časem si člověka podmaní. Možná bychom měli stejně konzervativní zvyky a pravidla, kdyby naše historická zkušenost byla stejná jako jejich.

Jaké jsou vaše další profesní plány? Budete se chtít v budoucnu do ČR vrátit?
Nyní mám smlouvu a projekt, na kterém pracuji, skončí za dva roky. V první řadě bych ráda získala nějakou stabilnější pozici, ať už v současném nebo v mnou vystudovaném oboru. S návratem do ČR nespěchám a dovedu si i představit, že ve Švýcarsku zůstanu.

(red)
Poslat odkaz na článek

Opište prosím text z obrázku

Nejnovější články

Profesoři laserové fúze - Bruecker a Siegel

O soukromém úsilí v oblasti termojaderné fúze jsme již psali vícekrát. O prvním „soukromníkovi“ zatím ani jednou. Poslyšte příběh, který měl dva konce. Dobrý a špatný. Vůbec prvními fúzními podnikateli byli Americký fyzik Keith Brueckner a podnikatel Kip Siegel.

Den otevřených dveří na MatFyz

dne 21.11.2019 pořádá Matematicko-fyzikální fakulta UK tradiční Den otevřených dveří. Připravuje opět bohatý program, který probíhá po celý den v budově Matfyzu na Malostranském náměstí 25. Mnoho inspirativního nabídne také učitelům fyziky, matematiky či informatiky.

Vakuum jako na měsíci

Specialitou české pobočky firmy Edwards jsou přístroje pro oblast vědeckého vakua. Firma z Lutína jimi zásobuje celý svět. Díky vývěvám fungují nejpřesnější elektronové mikroskopy na světě či supersilné vědecké lasery.

Kvůli milované vědě se nestačil ani oženit

Pokud zalovíme v paměti a vzpomeneme si na školní léta, určitě se nám vybaví v hodinách chemie používaný laboratorní plynový kahan, nesoucí jméno jednoho z největších vědců 19. století, profesora Roberta Bunsena.

Chytré budovy v ohrožení

Čtyři z deseti počítačů řídících automatické systémy chytrých budov byly v prvním pololetí tohoto roku vystaveny nějakému druhu kybernetického útoku. Toto zjištění přináší společnost Kaspersky ve svém přehledu hrozeb zacílených na chytré budovy.

Nejnovější video

Bez jaderné energie se ve vesmíru daleko nedostaneme

Krátké výstižné video z dílny Mezinárodní agentury pro atomovou energii ve Vídni ukazuje využití jaderné energie a jaderných technologií při výzkumu vesmíru. Ne každý ví, že jádro pohání vesmírné sondy už po desetiletí. Zopakujme si to. (Film je v angličtině.)

close
detail