Píše se rok 2085

Soutěž čtenářů 2013

Píše se rok 2085, je krásný letní podvečer 15. 6., a já se svou drahou rodinkou seděl na břehu vodní nádrže Slapy a pozoroval, jak voda jiskří v záři do ruda rozžhaveného zapadajícího slunce. Nad hlavou se nám míhala vznášedla a před domem bylo slyšet hlasité přešlapování robotických pošťáků.

Když najednou k nám přiběhl náš dlouhodobý čtyřnohý přítel, rádio Lů, a z jeho zakulacené hlavičky s knoflíky na ovládání hlasitosti a s maličkým reproduktorem k nám dolehla dvě slova: „Temelín končí". Všichni jsme naráz úžasem oněměli. „Temelín končí," povzdychla si s otázkou ve hlase moje drahá polovička. Jenže já se neobtěžovat ani odpovědět a rychle jsem pospíchal k našemu vypůjčenému firemnímu počítači, abych zjistil, co se vlastně děje. Zapnul jsem počítač, najel jsem na ikonu internetu a zmáčkl jsem ji. V tu ránu se ze všech stran začaly sypat apokalyptické scénáře o tom, jak na tom Česko bude, až čtyři bloky jaderné elektrárny vypoví službu. Čas se neúprosně blížil k šedesátileté „trvanlivosti“ elektrárny. V době, kdy je vše poháněné elektřinou, by to znamenalo katastrofický dopad na veškeré zásobování vodou a potravinami, veškeré elektrické přístroje, které ovládají, ať už více nebo méně, životy lidí. Někteří občané by se nemohli dostat ani do vlastních příbytků.

V ulicích vypukla panika, lidé si nakupovali zásoby na okamžiky nouze, začali shromažďovat nezměrné množství baterií nejrůznějšího typu. Barikádovali se ve svých domech. Někteří si dokonce začali balit věci a připravovali se k emigraci ze Země.

Do věčné tmy zbývaly asi dvě a půl hodiny. Já jsem se svou drahou rodinkou seděl v obývacím pokoji se svíčkami připravenými na stole, vynikající večeří před námi a vlastně jsme si z výpadku proudu vůbec nic nedělali. Do úplného výpadku zbývalo nejprve 10 minut, potom 5, potom minuta a nic… Světla svítila dál.

Najednou se obloha rozsvítila, viděli jsme obrovské vznášedlo, plující nad naším městem, ze kterého létaly do vzduchu rachejtle a ohňostroje nejrůznějších barev. Z obou stran vznášedla byly připevněny digitální tabule, které oslavovaly znovu otevření továrny Temelín, po dlouhé a složité rekonstrukci a přechodu na nové, právě objevené palivo, jehož název jsem nedokázal ani přečíst. Z amplionů k nám doléhaly omluvné zprávy za neposkytnuté informace o rekonstrukci a vyvolání všeobecné paniky. Světla svítila dál…