Sci-fi

Článků v rubrice: 56

Island, Island, Island…

Sopka Eyjafjöll ukázala zuby v okamžiku, kdy právě končila první dekáda jedenadvacátého století. Ale to byl teprve začátek – její starší a větší sestra Katla splnila předpovědi a vybuchla jen o dva roky později. Málokdo byl ochoten věřit, že nastane sopečné léto, a už vůbec nikdo nevěřil, že tohle sopečné léto bude trvat celých pět let. Teploty v Evropě sotva přesáhly patnáct stupňů Celsia a majitelé solárních elektráren splakali nad výdělky.

Fotogalerie (1)
Ilustrace: M. Zhouf

Jenže to ještě nikdo netušil, že příroda má v rukávě schované ještě něco úplně jiného. Sopky na Novém Zélandu jsou známé, ale jen málokdo ví, že to je jen jižní okraj vulkanického pásu, který končí souostrovím Tonga. Asi tak uprostřed mezi nimi, v téměř dvoukilometrové hloubce, se třiadvacátého dubna 2046 otevřel nový vulkán Desao. Několik kubických kilometrů lávy se vylilo z hlubin a svým teplem proměnilo vody ve svém okolí v jediném okamžiku v páru. Ta vytryskla vzhůru silou několika vodíkových pum a vyrazila do výše rychlostí téměř pěti kilometrů za sekundu. Pára jako šíp prorazila atmosféru a dostala se až do výšky přes deset kilometrů, kde se rozevřela do ohromného hřibu. Šedesátistupňový mráz při tlaku jedné pětiny atmosféry proměnil páru v mikroskopické ledové krystalky, které se díky svým malým rozměrům dokázaly ve výškách vznášet velmi dlouho. Modř oblohy se změnila v pruhy duhových barev a Slunce i Měsíc tak získaly nové odstíny, které nikdo předtím nezažil. Krystalky ledu měly zvláštní schopnost – propouštěly sluneční paprsky téměř beze ztrát, jenže směrem k zemi působily jako nepatrné, ale až příliš početné reflektory, které zpět vracely téměř polovinu světla a tepla, odráženého a vyzařovaného zemským povrchem.

Lingvisté si lámali hlavy, jak tenhle klimatický oříšek pojmenovat, když název „sopečné léto“ už byl obsazený opačným efektem. Ledové léto tak nějak nesedělo ke klimatu, které bylo tímto efektem nastartováno, až se nakonec ujal nápad jednoho novináře, zoufale se snažícího být originální, a tak jsme měli na celé Zemi icewarming – ledoteplení. Dřívější mírné pásmo získalo výhodu dvou sklizní, spotřeba plynu na vytápění klesla na polovinu, což téměř přivedlo ke státnímu bankrotu Rusko, zato výrobci klimatizací si mnuli ruce. K velkému překvapení hladiny oceánů stouply jen o půl metru, což sice znervóznělo Mikronézany a Holanďany, ale ostatní národy to braly jen jako mírný problém.
Naštěstí ledové krystalky rychle sublimovaly a po pouhých čtyřech letech se zcela ztratily. A protože v roce 2062 skončilo období klimatické nestability, počasí se vrátilo tam, kde bylo před více než osmdesáti lety. Desao je dnes už jen vzpomínkou v učebnicích vulkanologie stejně jako ve dvacátém století byla Krakatoa už jen legendou.

PAGI
Poslat odkaz na článek

Opište prosím text z obrázku

Nejnovější články

Jak funguje produkce radionuklidů pro medicínu v době koronakrize

Nemocnice na celém světě řeší nejen COVID-19, ale i běžný provoz (i když mnohde v omezené míře). Moderní medicínu si neumíme představit bez nukleární medicíny a jejích pomocníků - radionuklidů. Produkce radionuklidů pro medicínu tedy musí pokračovat i v době pandemické krize.

Hledání hmotnosti neutrina

Částice, o níž se kdysi předpokládalo, že je nehmotná, hmotnost má. Je pravděpodobně 500 000 krát menší než elektron, případně ještě menší. Nový horní limit hmotnosti neutrina je 1,1 elektronvoltu. (Elektronvolt je kinetická energie, kterou získá elektron urychlený ve vakuu napětím jednoho voltu.

Kuriózní pojídání arsenu

Určité empirické zkušenosti s jedovatými látkami pocházejí již z doby prehistorické, ale první písemné zmínky o nich najdeme ve starém Egyptě. Vražedné a sebevražedné prostředky se těšily velké pozornosti také v antickém Řecku a Římě, avšak svého vrcholu dosáhlo travičství až v době renezance.

Zadrátovaný ITER

14. dubna 2020 uplynulo 40 let od havárie Apolla 13. Kosmonauti tehdy na Měsíc nevystoupili, „pouze“ ho s vypětím všech sil obletěli. Jejich šťastný návrat na Zemi sledoval s rozechvěním celý svět.

Deštný prales pod Antarktidou

Antarktida nebyla vždy zemí ledu. Před miliony let, kdy byla stále součástí obrovského kontinentu na jižní polokouli zvaného Gondwana, vzkvétaly poblíž jižního pólu stromy. Nově objevené fosílie stromů a dalších organizmů odhalují, jak se pralesu dařilo.

Nejnovější video

Bez jaderné energie se ve vesmíru daleko nedostaneme

Krátké výstižné video z dílny Mezinárodní agentury pro atomovou energii ve Vídni ukazuje využití jaderné energie a jaderných technologií při výzkumu vesmíru. Ne každý ví, že jádro pohání vesmírné sondy už po desetiletí. Zopakujme si to. (Film je v angličtině.)

close
detail