Ničivá vlna: poselství spisovatelů vědcům

Kdysi dávno jsem se dopustil mladické nerozvážnosti. Vzal jsem si k ruce několik svých oblíbených sci-fi knížek a vypsal vynálezy, které byly předpověděny a které se nakonec staly realitou. Nebylo jich málo...

Bratři Strugačtí jsou ve světové literatuře science fiction pojmem. Řada jejich románů byla zfilmována, asi nejznámější je Tarkovského film Stalker podle románu Piknik u cesty. Ale i v jejich méně známých dílech můžeme najít hluboké pravdy o naší současnosti – vůbec přitom nezáleží, zda se jejich romány odehrávají padesát nebo pět set let v budoucnosti.
Útlý svazeček Ničivá vlna vyšel rusky v roce 1963, v češtině jsme si tento román o vědě a lidech mohli přečíst o pouhé dva roky později. Planeta Duha byla využita jako trenažér, jako megalaboratoř pro fyzikální pokusy. Idylický život, připomínající pohodu klasického výzkumného ústavu, čtenář hrdinům knihy snad i chvíli závidí. Jenže fyzikové si ukousli větší sousto, než bylo únosné. Časoprostor planety Duha se zhroutil, někteří mohou být zachráněni, někteří chtějí být zachráněni, někteří zachraňují. Vedle sondy do psychiky člověka v kritické situaci bratři Strugačtí vnímali ostře vztah mezi vědou a společností. Ústy jedné z postav vzkazují vědcům:
Nechápete nic. Rádi někdy sníte o moudrosti patriarchů, kteří nemají přání ani city, dokonce ani pocity. Netělesný rozum. Daltonský mozek. Veliký Logik. … Aby se ve vědě něčeho dosáhlo, je třeba ve dne v noci myslet stále na totéž, číst stále o témž, mluvit stále o témž... Ale kam se člověk ukryje před svým psychickým spektrem? Před vrozenou schopností cítit... Je přece třeba milovat, je třeba číst o lásce, jsou potřebné zelené kopce, hudba, obrazy, nespokojenost, strach, závist... Vy se snažíte omezit se a ztrácíte tím obrovský kus štěstí. A vy si to moc dobře uvědomujete, že jej ztrácíte. A v takových chvílích, abyste ze sebe toto vědomí vymýtili a skoncovali s mučivou rozpolceností, vykastrujete se. Odříznete od sebe celou emocionální polovinu lidské podstaty a necháváte si jedinou reakci na okolní svět - pochybnost. »O všem pochybuj!«... A pak vás očekává osamocení.
Vědci svými experimenty zničili planetu i s jejím ekosystémem. K čertu s úrodou, my tady zkoumáme největší tajemství fyziky, pokrytecky volali - a nechtěli si připustit, že kromě výzkumu mají i odpovědnost za ty, které si na Duhu vzali s sebou, za ty, kteří žijí s nimi na jedné planetě a kteří jim zajišťují hladký chod jejich experimentů či se starají o fungování jejich sprchových koutů nebo o plné hrnce v kuchyních.
Mimochodem, ta planeta se nemusí jmenovat Duha, může to být i Země...