Radon

Otázky „Jak velké nebezpečí hrozí občanům od jaderné elektrárny?“, nebo „Mám se bát spadu z Fukušimy?“ slyšíme v našich médiích každou chvíli. Ale o tom, že existuje i přírodní radioaktivita, kterou má doma každý z nás, se už tolik nemluví. Ani o tom, že někteří naši spoluobčané dostávají největší „dávky“ ve vlastní ložnici. „Je smutné, že spousta lidí ani neví, že největší podíl ozáření ionizujícím zářením získáváme z přírody, z přírodního plynu radonu,“ napsal na úvodu svého článku pro 3pól finalista celostátní soutěže Expo Science Amavet 2013, soutěže vědecko-technických projektů středoškoláků pořádané Skupinou ČEZ, Ondřej Vodehnal. Spolu s Janem Kujanem se věnuje projektu „Radonový průzkum školských zařízení Pardubického kraje“.

Babička uran, maminka radium

Roku 1900 byl pojem radioaktivita znám teprve 4 roky. Němec Friedrich Ernst Dorn objevil při zkoumání přeměněných produktů radia novou bezbarvou plynnou látku – radon. Později došlo k objevu více izotopů radonu, především nejvíce se vyskytujícího izotopu ²²²Rn, který se řadí do uranové přeměnové řady.

Radon byl v minulém století spojován především s takzvanou hornickou nemocí. Horníci v uranových dolech trpěli dýchacími obtížemi a umírali důsledkem selhání plic. V roce 1952 bylo potvrzeno, že hornickou nemoc způsobuje vdechování krátkodobých produktů přeměny radonu, neboli dceřiných produktů (Po, Pb, Bi), jejich usazování na povrchu dýchacích cest a z toho vyplývající ozařování (α-zářením) kmenových buněk výstelky dýchacích cest.

Je to problém každého z nás

V roce 1956 zjistil Bengt Hultqvist výskyt radonu ve švédských domácnostech. Mělo se však za to, že jde o specifický lokální problém a informace zapadla. Teprve v 70. letech byly vysoké koncentrace radonu objeveny i v dalších zemích, včetně ČSSR, a byly zahájeny národní (anti)radonové programy.

V následujících letech se v rámci jednoho z programů začaly vyhledávat rizikové objekty, které velmi pravděpodobně překračují směrnou hodnotu (dnes 400 Bq/m³). Na základě zjištěných hodnot a geologických dat byly vytvořeny radonové mapy ČR. Ve sledovaných objektech se přitom zjistila existence různých zdrojů radonu. Primárním zdrojem je podloží, odkud se vzniklý radon dostává pomocí difúze a konvekce skulinkami a puklinami v základech domů do bytových prostorů. Adsorbován ve vodě se k nám radon může dostat také vodovodním řadem. V koupelně nebo kuchyni se pak může koncentrovat. V neposlední řadě mohou být zdrojem i stavební materiály s vyšším obsahem uranu a radia. Málokdo ví, že v rámci Radonového programu si lidé, kteří žijí v rodinných domcích, mohou objemovou aktivitu radonu nechat bezplatně změřit.

Radonovou otázkou se však v ČR nezabývají jen státní organizace jako Státní ústav radiační ochrany, jehož je to v rámci Radonového programu přímo povinností, ale i soukromé firmy nebo studentské projekty. K nim patří i „Radonový průzkum školských zařízení Pardubického kraje“, projekt Ondřeje Vodehnala a Jana Kujana. Oba studují Střední průmyslovou školu chemickou Pardubice a plánují se tomuto málo popularizovanému tématu věnovat i nadále.

---

O průzkumu školských zařízení Pardubického kraje

Projekt je zaměřen na školská zařízení, kde žáci a zaměstnanci školy tráví většinu pracovního dne. Přítomnost vyšších koncentrací radonu se může významně podílet na jejich celkové dávce.

Měřilo se stopovými integrálními detektory RAMARN v topném období po dobu dvou měsíců. V každém objektu bylo od čtyř do patnácti detektorů.

„Detektory jsme vyhodnocovali během naší odborné praxe ve spolupráci se Státním ústavem chemické, jaderné a biologické obrany Kamenná a Státním ústavem radiační ochrany. Momentálně máme změřených 13 mateřských, základních, středních škol a gymnázií. V několika případech jsme naměřili hodnotu vyšší než je směrná hodnota 400 Bq/m³. Ředitelům těchto institucí nabízíme další spolupráci v podobě týdenního kontinuálního měření detektorem RADIM 3 a také doporučení dalšího postupu, nebo je odkážeme na kvalifikované odborníky z Expertní radonové skupiny SÚRO,“ říká Ondřej Vodehnal.

Koncem října 2012 se na Střední průmyslové škole chemické Pardubice uskutečnila anketa na téma „Povědomí studentů SPŠCH o radonové otázce“. Téměř 600 studentů odpovídalo na 10 otázek týkajících se radonu na středoškolské úrovni. Anketa potvrdila předpokládané nedostačující znalosti studentů.

Zjištěné hodnoty sdílejí autoři projektu v odborných soutěžích, seminářích nebo na internetu (stránka školy www.spsch.cz záložka aktivity/projekty, kde je interaktivní Google mapa). Ve škole vyvěsili v reakci na výsledky ankety kromě výsledků i poster o své práci a plánují uspořádat pro vítězné třídy soustředění se zaměřením na ekologii a radioaktivitu.

---

O autorech podrobněji

Autor se s kolegou věnuje této problematice od roku 2010, kdy vznikl první projekt jako reakce na zvýšené koncentrace radonu v Mateřské škole města Pardubice. Od té doby studenti pracovali pod dohledem Ing. Jana Ptáčka (SPŠCH Pardubice) a od jara 2012 také pod vedením Ing. Kateřiny Navrátilové Rovenské (SÚRO Praha). K několika nejvýznamnějším úspěchům patří cena České učené společnosti, postup do národního kola EXPO SCIENCE AMAVET a celostátního kola SOČ, ceny děkana Přírodovědecké fakulty University Hradec Králové, 2. místo ceny děkana Fakulty chemicko-technologické University Pardubice nebo účast na konferenci BRAVO VĚDĚNÍ MLADÝM. Ondřej Vodehnal se mimoto zúčastnil Jaderné maturity na Jaderné elektrárně Temelín v roce 2012, ČEZ Cool brigády s umístěním na 9. místě, měsíční stáže v analytické laboratoři firmy Contipro Holding, nebo 14denní stáže v Portugalsku. V červnu ho čekají psychotesty v JE Dukovany. Oba studenti v září nastupují na FJFI ČVUT, katedru Jaderné chemie.

Zdroj: Ondřej VODEHNAL, Jan KUJAN: Radonový průzkum ve školských zařízeních Pardubického kraje. Pardubice, 2013. SOČ. SPŠCH Pardubice.