Rubriky

Technologie umělé inteligence, o kterých se nejvíc mluví v souvislosti s roboty nebo autonomními auty, pronikají do všech odvětví včetně energetiky. Jejich provoz je ale energeticky tak náročný, že vzniká otázka, zda samotná podstata umělé inteligence nezakládá při jejím využití v energetice nebezpečný střet zájmů. Nebudeme nakonec vyrábět více a více elektřiny jen proto, aby jí technologie umělé inteligence mohly více a více spotřebovávat?

Z materiálů Občanské bezpečnostní komise Jaderné elektrárny Dukovany vám přinášíme zajímavý článek o výstavbě nových bloků v Dukovanech. Podle ASEK (aktualizace státní energetické koncepce) se počítá s náhradou současných čtyř bloků o celkovém výkonu 2 000 MW novými bloky o přibližně stejném instalovaném výkonu. Zde jsou hlavní mýty o výstavbě a komentář k nim:

Průmyslově založené české země přivítaly koncem 19. století elektřinu s velkým nadšením a začaly ji rychle využívat v osvětlování soukromých i veřejných prostor, v dopravě i ve výrobě. Češi nebyli jen pasívními příjemci překotného rozvoje energetiky, ale sami se na něm aktivně podíleli. Některé vynálezy či postupy se přitom staly vzorem i pro zbytek světa. Příkladem mohou být Kaplanova turbína, která se dnes používá ve vodních elektrárnách na celém světě, vývoj a výroba parních kotlů nebo zavádění hromadného dálkového ovládání (HDO). Mluvíme-li o umu českých rukou a hlav, musíme zdůraznit, že v počátcích rozvoje jaderné energetiky bylo jen 9 zemí na celém světě, které byly schopné ovládnout řetězovou štěpnou reakci a postavit a provozovat vlastní jadernou elektrárnu. Československo bylo jednou z nich!

Šest energetických zdrojů funguje a dodává elektřinu už od začátku republiky. Jsou to tři vodní elektrárny, které pamatují vznik Československa v roce 1918: elektrárna Želina u Kadaně, Hučák v Hradci Králové a Čeňkova pila na Klatovsku. Dalších osm fungujících vodních elektráren pak pochází z období první republiky. Dlouhodobě ale fungují i uhelné zdroje. Nejstarším rodokmenem se pyšní Energocentrum Vítkovice, kde se elektřina vyráběla již v roce 1897. Před dvěma lety oslavila sto let lokalita Trmice u Ústí nad Labem, kde současná teplárna nahradila na stejném místě stojící původní elektrárnu z roku 1916. Od roku 1914 se elektřina vyrábí i v Poříčí u Trutnova.

Při vzniku samostatné republiky v roce 1918 činila hrubá spotřeba na území Čech, Moravy a Slezska celkem 1 TWh. Nyní to je téměř 74 TWh. Za posledních sto let spotřeba elektřiny v Česku stoupala v průměru každý rok o 4,4 procenta, za sto let tedy 74krát. V Českých zemích se spotřebovalo za 100 let existence přes 3 350 TWh elektřiny, což je více než současná roční spotřeba všech zemí Evropské unie. Odhaduje se, že do roku 2050 využití elektřiny dál vzroste, a to až trojnásobně, především v oblasti dopravy, průmyslu a v budovách. Během posledních sto let stoupnul instalovaný výkon v českých zemích z přibližně 800 MW na dnešních 22 267 MW, výroba vzrostla dokonce 80krát. Počet obyvatel přitom zůstal na podobné úrovni. Za sto let se vybudovalo čtvrt milionu kilometrů elektrického vedení, maximální zatížení přenosové soustavy stouplo více než šest tisíckrát. Elektřina v současném Česku tvoří asi 20 % celkové spotřeby energií, její role ale bude do budoucna stoupat.

Sterilní průmyslové prostory plné výkonných robotů či bezchybná produkce bez jediného zásahu člověka. To je jedna z vizí budoucnosti průmyslových firem v Česku, ke které by měl přispět především Průmysl 4.0. Odborníci o něm hovoří stále častěji, věnoval se mu bude také Mezinárodní strojírenský veletrh v Brně. Podívejme se, zda jsou inteligentní roboti, digitální dvojčata či virtuální realita zatím pouhá hudba budoucnosti, nebo už jsou to běžně používané nástroje, které změní práci ve firmách tak, jak ji známe dnes.