Firma Venturi Space, která vymýšlí, studuje, navrhuje a vyrábí vozidla schopná zvládnout extrémní podmínky prostředí na Měsíci a Marsu, a firma Venturi Astrolab, Inc. (Astrolab), konstruktér, výrobce a provozovatel víceúčelových roverů pro Měsíc a Mars, oznámily spolupráci na výrobě nového  lunárního roveru. Lunární vozidlo má reagovat na rostoucí poptávku institucí, obchodních a vědeckých organizací v USA a Evropě, které hledají měsíční vozidlo pro menší užitečné zatížení. Vývojový prototyp roveru byl odhalen 15. října 2024 ve výstavní kabině Venturi Space na 75. mezinárodním astronautickém kongresu v Miláně.

Inés Sanz Alvarezová vyrůstala v Montevideu v Uruguayi a nikdy si nepomyslela, že bude pracovat v mořské vědecké laboratoři, natož v Monaku. Původně pracovala ve farmaceutické chemii. Nyní je nedílnou členkou týmu vědců, kteří studují modrý uhlík – uhlík zachycený oceánem a pobřežními ekosystémy v přírodním mechanismu, který pomáhá zmírňovat změnu klimatu – v laboratořích mořského prostředí MAAE, jediné mořské vědecké laboratoři v systému OSN. Dcera právníka a úředníka se v dětství s vědou nesetkala, ale na střední škole ji zaujala chemie a biologie.

Aktuální výzkum veřejného mínění IBRS provedený ve druhém pololetí 2024 ukázal, že 71 % populace starší 18 let je pro rozvoj jaderné energetiky v České republice. Míra souhlasu s rozvojem jaderné energetiky je těsně pod historickým maximem, které bylo v době energetické krize na podzim 2022. Zároveň více než polovina respondentů (56 %) podporuje jako budoucí nejvhodnější energetické řešení pro Českou republiku kombinaci jádra a obnovitelných zdrojů (OZE). Podle výsledků výzkumu stále větší podíl veřejnosti vnímá výhody kombinace obou zdrojů, která umožňuje nejen energetickou soběstačnost, ale také dosažení dlouhodobých klimatických cílů.

Jako „modrý uhlík“ se dnes označuje organický uhlík zachycený a uložený oceánem ve vegetačních pobřežních ekosystémech – mangrovových lesích, slaniskách nebo loukách s mořskou trávou. V těchto ekosystémech se organický uhlík hromadí v sedimentu, kde pak zůstane na delší dobu uložen. Tyto oceánské biotopy se rozprostírají podél pobřeží, lze je nalézt na všech kontinentech kromě Antarktidy, a pokrývají přibližně 50 milionů hektarů – území téměř dvakrát větší než Spojené království. Ekosystémy modrého uhlíku mají potenciál pomoci lidem a pobřežnímu prostředí zmírňovat změnu klimatu a přizpůsobovat se jí.

V provozu je 417 jaderných  energetických reaktorů s celkovým instalovaným výkonem 375 320 MW_e ve 31 zemích světa.

Ve výstavbě je 63 reaktorů, které  po zprovoznění přinesou  66 100 MW_e  instalovaného výkonu.

Pozastaveno je 23 reaktorů (většina v Japonsku, které vrací do provozu reaktory uzavřené po Fukušimě jen pozvolna a postupně) s instalovaným výkonem 19 687 MW_e.

Restartovány po dočasném odpojení byly naopak 2 reaktory:

ONAGAWA-2, Japonsko, typ BWR, 796 MW_e

SHIMANE-2, Japonsko, typ BWR, 789 MW_e

Trvale odstavené vloni byly:

KURSK-2, typ LWGR, 925 MW_e, Rusko

MAANSHAN-1, typ PWR, 936 MW_e, Taiwan

Byla zahájena výstavba 8 nových reaktorů, všechny typu PWR:

EL DABAA-4, 1 100 MW_e, Egypt

LENINGRAD 2-3, 1 150 MW_e, Rusko

LIANJIANG-2, 1 224 MW_e, Čína

NINGDE-5, 1 200 MW_e, Čína

SHIDAOWAN-1, 1 116 MW_e, Čína

XUDAPU-2, 1 000 MW_e, Čína

ZHANGZHOU-3, 1 129 MW_e, Čína

ZHANGZHOU-4, 1 129 MW_e, Čína

(Za zahájení výstavby se považuje tzv. „lití prvního betonu“ tedy zahájení betonáže základové desky.)

V loňském roce bylo dokončeno a připojeno k síti celkem pět nových bloků:

BARAKAH-4,  Spojené arabské emiráty, typ PWR, 1 310 MW_e

FANGCHENGGANG-4,  Čína, typ PWR, 1 000 MW_e

KAKRAPAR-4, Indie, typ PHWR (těžkovodní reaktor typu Candu), 630 MW_e

VOGTLE-4, USA, typ PWR, 1 117 MW_e

Flamanville-3, Francie, typ EPR (PWR), 1 600 MW_e. (Byl připojen k síti v prosinci 2024 po 13 letech zpoždění, do plného provozu bude uveden v polovině roku 2025.)

Dohromady mají světové reaktory zkušenost už 20 127 reaktorroků provozu.