Astronomie

Článků v rubrice: 111

Podzimní hvězdné nebe láká k procházce

Nabízíme vám praktického průvodce k další z procházek noční oblohou, tentokrát oblohou podzimní. V tomto ročním období skrývá mnoho krás nejen barvící se příroda, ale i svět hvězd nad našimi hlavami.

Fotogalerie (7)
Mapa ukazuje vzhled nočního nebe 15. září ve 21.00 h středoevropského letního času (SELČ). Na počátku září platí mapa pro 22.00 h SELČ, na konci měsíce pro 20.00 h SELČ.

Tipy na září

Na zářijové obloze se hned z večera, krátce po západu Slunce, objevuje nejjasnější planeta Venuše. Počátkem měsíce je nízko nad západním obzorem, za kterým mizí jen necelou hodinu po západu Slunce. Určitě ji nelze přehlédnout, je nejnápadnějším objektem dané části oblohy. Viditelnost Venuše se postupně zlepšuje, takže v říjnu a v listopadu se Venuše stává ozdobou večerního nebe.

Na noční obloze lze v první polovině noci zahlédnout i celou řadu letních souhvězdí. Pozornost určitě poutá obrazec Velkého letního trojúhelníku. Nad nejjasnější hvězdou ze souhvězdí Orla Altairem naleznete hned několik nenápadných souhvězdí. Delfína či Šíp identifikujete určitě snadno, s Lištičkou už to bude poněkud horší.

Pokud byste si vzali na pomoc malý dalekohled a podívali se s ním do míst, která se na nebi nacházejí jen kousek nad „hrotem“ Šípu (přibližně ve vzdálenosti šestinásobku průměru měsíčního úplňku), spatřili byste v zorném poli nápadnou mlhavou skvrnku. Pod tmavou oblohou byste snadno zjistili, že nemá zcela okrouhlý charakter a ve větším dalekohledu by vám nejspíš připomínala „ohryzek“ anebo třeba činku. A právě podle ní dostal tento objekt své jméno.

Astronomové řadí Činku mezi planetární mlhoviny. Tyto objekty ale nemají s planetami vůbec nic společného. Protože však pozorovatelům z počátku 19. století připomínaly kotouček planety Uran, získaly přízvisko „planetární“. Naopak označení mlhovina je zcela v pořádku. Jsou to totiž zbytky hvězd, které se na konci svého života, poté co vyčerpaly zásoby „jaderného paliva“, nafoukly tak, až se rozplynuly do okolního prostoru. Na místě původní hvězdy pak zůstalo pouze její nesmírně horké jádro – bílý trpaslík. U Činky ho však spatříme až ve skutečně velkém dalekohledu.

Tipy na říjen

Večerní oblohu v říjnu ovládne bájný okřídlený kůň Pegas s princeznou Andromedou. Pokud byste ve spojnicích, vymezujících souhvězdí Pegase, hledali obrysy koně, záhy zjistíte, že je Pegas na obloze poněkud nečekaně vzhůru nohama. Souhvězdí Andromedy, které na Pegase přímo navazuje, skrývá jedno astronomické „nej“. V těchto místech se totiž nachází ten nejvzdálenější objekt, který můžete na nebi zahlédnout pouhým okem. Možná byste si ho povšimli i bez hvězdné mapy. Má totiž podobu nápadné oválné skvrny. Na tmavé obloze by tento mléčně zabarvený úvar zabíral plochu o průměru pětinásobku měsíčního úplňku! Pohled malým dalekohledem odhalí jasný střed, zatímco okraje celého útvaru se budou pozvolna rozplývat na pozadí tmavé oblohy.

Čočkovitý tvar nemá tento objekt náhodou, je to totiž obrovská spirální galaxie – hvězdný ostrov, který obsahuje stovky miliard hvězd, jež jsou svázány gravitační silou. A jak daleko se Galaxie v Andromedě (označovaná jako M 31 podle Messierova katalogu) nachází? Hledíme na ni ze vzdálenosti neuvěřitelných téměř tří milionů světelných let! Je dokonce tak daleko, že jednotlivé hvězdy uvnitř Galaxie v Andromedě odhalíme až pomocí skutečně velkého dalekohledu. V menších přístrojích nám hvězdy galaxie splývají dohromady a vytvářejí dojem mlhavého objektu.

V podobné galaxii, kterou označujeme jednoduše jako Galaxii s velkým písmenem G na počátku, se nachází také naše Slunce a celá sluneční soustava. I když jsou obě galaxie od sebe daleko, jsou poutány gravitační silou. Dokonce se k sobě přibližují rychlostí dvě stě tisíc kilometrů za hodinu! Je velmi pravděpodobné, že se za pět miliard let obě galaxie srazí. Ke skutečné srážce však nedojde, obě galaxie se totiž vzájemně prolnou a vytvoří jedinou masivní eliptickou galaxii.

Z planet je na večerní obloze vidět po západu Slunce nad jihozápadním obzorem nápadná Venuše a později také žlutobílý Jupiter. V noci 6. a 7. října můžete v blízkosti Jupitera najít také dorůstající srpek Měsíce.

Tipy na listopad

Měsíc listopad začne konjunkcí (úhlovým přiblížením) planety Venuše a Měsíce na večerní obloze. Obě tělesa sluneční soustavy se budou v tu chvíli nacházet nízko nad jihozápadem. Velice úzký srpek mladého Měsíce naleznete vlevo dole pod oslnivě zářící Venuší. Pokud byste se podívali dalekohledem na Měsíc, spatřili byste zejména na rozhranní jeho osvětlené a neosvětlené části (tzv. terminátoru) velké množství kruhových kráterů. Vaší pozornosti by určitě neunikly ani rozsáhlé plochy zaplněné tmavou čedičovou lávou (měsíční moře). Ty však můžete pozorovat na Měsíci i pouhým okem. Také pohled na Venuši by vás možná překvapil. Ve větším přístroji byste ji totiž nespatřili jako světlý kotouček, ale měla by tvar Měsíce krátce před úplňkem (část kotoučku by se ukrývala ve tmě). Venuše obíhá kolem Slunce blíže než Země a tak i ona jeví fáze podobně jako Měsíc.

Při pohledu nad východní obzor vás upoutá nejspíše vycházející souhvězdí Býka s otevřenou hvězdokupou Plejády. Později v noci se vynoří také Orion a Blíženci jakožto předzvěst blížící se zimy. Zapomenout byste neměli ani na souhvězdí Vozky s jasnou hvězdou Capellou. Ve skutečnosti je to dvojhvězda, jejíž složky mají průměr devětkrát (Capella A) a dvanáctkrát (Capella B) větší, než naše Slunce. Vzdálenost složek činí 110 milionů kilometrů a tak je ze Země nerozlišíme ani velkým dalekohledem. Povrchová teplota obou stálic, které kolem společného těžiště oběhnou jednou za 104 dní, je blízká šesti tisícům stupňů Celsia. Jsou tedy na povrchu stejně horké, jako naše Slunce. Právě proto má Capella výrazný žlutý odstín, který ji činí nápadnou mezi ostatními hvězdami nočního nebe.

Návod na použití hvězdných map

Při pozorování držte mapku šikmo nad hlavou, aby k zemi směřovala ta světová strana uvedená na okraji, ke které stojíte čelem. Měsíc mění z noci na noc fázi a polohu, proto není v mapce zakreslen. Společně s planetami jej však najdete poblíž čárkované čáry, která se nazývá ekliptika.

Jan Píšala
Poslat odkaz na článek

Opište prosím text z obrázku

Nejnovější články

Výzva Evropské komisi, aby spravedlivě hodnotila energetické zdroje

Cílem Evropské komise má být, aby se Evropská unie stala mezi vyspělými zeměmi úspěšným regionem s nízkou uhlíkovou stopou.

Jaderný reaktor pro pohon raket

Americká společnost General Atomics Electromagnetic Systems (GA-EMS) oznámila, že její koncepce tepelného reaktoru pro pohon (NTP, Nuclear Thermal Propulsion), který by mohl dopravit astronauty na Mars, již překročila ...

Jak se snažíme usnout

Spánek je základním předpokladem duševní a fyzické pohody. Statistiky Evropské společnosti pro výzkum spánku ale ukazují, že přibližně 10 % evropské populace postihují poruchy spánku.

Proč by se měli ochránci přírody opravdu zajímat o jadernou energii

Jaderný průmysl musí účinně jednat, aby ukončil mnoho desetiletí pochybností o formě energie, která je nejpřátelštější k životnímu prostředí a která je jedinou ...

Spojené království plánuje prototypovou fúzní elektrárnu

Britská vysoce kompaktní fúzní elektrárna s tokamakem STEP – Spherical Tokamak for Energy Production – by měla být postavena do roku 2040.

Nejnovější video

Jak funguje PCR test na coronavirus

Krásně a jednoduše vysvětleno se srozumitelnými animacemi. V angličtině.

close
detail